V dobách našich prababiček byl rodinný život daleko intenzivnější než dnes. Mnohdy v jednom domě žilo několik generací, přičemž všichni společně pracovali a také stolovali. Dnes se často doma pouze míjíme, jíme v jiný čas, jiné jídlo a kolikrát i na jiném místě než k tomu určeném. Komunikace vázne.
I taková změna, jako se jednou denně sejít u večeře, může pomoci komunikaci a tím i vztahy v rodině výrazně zlepšit. „Setkání u rodinného stolu a ostatní činnosti kolem, to je rituál, který má mimořádný význam. Je tak vytvořen prostor pro komunikaci, pro zážitek společného rozhovoru i pro společné mlčení. Setkání u rodinného stolu umožňuje prožitek blízkosti a vzájemnosti,“ vysvětluje Věra Müllerová.
Ve všední dny toho prostoru pro klidné stolování moc není...
Rychlé životní tempo způsobuje, že nemáme na sebe čas, není čas na setkání, sdílení, na rituály. Osobně se domnívám, že to snižuje stabilitu partnerského a rodinného soužití a možná společnosti obecně. Je tu zjevná souvislost s pravidly. Dodržování pravidel prospívá klidu a pořádku, naopak jejich chybění přináší do rodiny (podobně jako do jakéhokoliv jiného systému) chaos.
Rodinné rituály stmelují a posilují rodinu, je to taková kotva, protože napomáhají udržovat stabilitu, řád a bezpečí.
Pro všední den mohu nabídnout malou inspiraci, jak podpořit společné stolování: Zkusme stanovit pravidelnou denní dobu večeře, které se zúčastní ti, kteří jsou v uvedenou dobu doma. O víkendu může být společné stolování, pokud si na ně uděláme čas a jsme v klidu a dobré mysli, velmi příjemným a prospěšným rituálem.
V rámci psychoterapie se používá jako zajímavá technika kresba jídelny. V čem může rodině pomoci?
Kresba jídelny je práce s jednotlivcem i s více členy rodiny zároveň. Zadání zní: „Nakreslete prosím jídelnu nebo prostor, kde se jí.“ Je to cvičení procesuální. Klient při tvořivé práci uvažuje o struktuře vztahů v rodině, uvědomuje si možné souvislosti, které jsou skryty v běžném provozu rodiny. Otevírají se zajímavá témata. Například jak je uspořádán jídelní prostor, je-li někdy rodina společně u jednoho stolu, zda se u jídla společně debatuje, či zda se naopak nesmí mluvit a podobně. Nad vzniklým výtvorem rozprava pokračuje. Pracujeme s nápady, návrhy a pocity účastníků.
Mnohdy se u večeře řeší problémy a kolikrát se lidé i hádají. Má to řešení?
Pravdou je, že hádky, zejména u jídla, mohou mít neblahý vliv na zdraví. Těžko si ale představit, že by se problémy, kvůli kterým se ti lidé hádají, samy vyřešily tím, že by se večeře zrušily. Lepší by bylo domluvit pravidlo, jaká témata jsou u společného jídla povolena, a jaká ne. To neznamená „zamést sporné téma pod koberec“, ale řešit problém jindy, v domluveném čase. Tady nám napovídá i etiketa, která říká, že u jídla máme vynechat témata, která mohou vyvolat negativní emoce nebo hádku.
Jak přimět členy rodiny ke společnému stolování?
Tady je dobrá rada drahá. Násilím nelze, lepší je dobrá vůle, osobní příklad. Začít každý sám u sebe. Snídám? Obědvám? Večeřím? Pravidelně? Dokážu si najít čas na společné jídlo? Umím a chci podporovat společné setkávání u jídla, umím přizvat ostatní? Vyrůstám-li v původní rodině, kde bylo společné stolování příjemné a obvyklé, mám přirozenou tendenci uchovat tento rituál i v rodině, kterou sám založím. Ale i ti, kteří takovou zkušenost nemají, mohou zkusit takové pravidlo uvádět v život. Dospívající děti někdy revoltují, nechtějí se zúčastnit a já bych chtěla povzbudit rodiče, aby se (během důležitých svátků) nebáli děti přizvat s obyčejným zdůvodněním, a sice „tak se to u nás dělá“. Někdy přílišný liberalismus může být na škodu. Když se rodič ostýchá říci svůj názor, dítě neví jak se zorientovat.
On může mít i každý člen rodiny u stolu svou roli a svůj rituál. Jeden prostírá, druhý roznáší jídlo…
Je dobře učit se dělat něco pro druhé, účastnit se společného díla. Například i docela malé dítě může před každým obědem přinést na stůl papírové ubrousky či příbory pro všechny. Někdo jiný zas přináší talíře s jídlem, obstará nápoje, někdo vaří rituálně kávu a tak podobně. Zážitek „společného díla“, které je prospěšné pro všechny členy rodiny, je velmi žádoucí.
Setkání u stolu je rodinným rituálem. Jak moc jsou rituály v rodině důležité?
Rodinné rituály stmelují a posilují rodinu, je to taková kotva, protože napomáhají udržovat stabilitu, řád a bezpečí. Vytvářejí prostor pro setkávání a sdílení. Napomáhají zvládat životní změny a v tom smyslu jsou nám velkou sociální podporou.
Jaké další rituály bychom v rodině měli vybudovat?
Obecně lze říci, že společné ritualizované činnosti, tj. společná práce a společná zábava, nám prospívají. Například společná práce v domácnosti, příprava jídla, pravidelné návštěvy prarodičů, příbuzných, společné procházky a společné výlety, sport, zpívání, malování, hraní her, čtení pohádek dětem, to jsou každodenní obyčejné společné činnosti, můžeme říci rodinné ritualizované činnosti, které nám umožňují sdílení a vzájemnost. Pro pořádek dodávám, že ne všechny rituály prospívají stmelování vztahů v rodině, některé blahu rodiny ani zdraví neprospívají, například chipsy a cola u TV či celodenní návštěva marketu každý víkend.
Rodinné vztahy by neměly být jen o hovoru, ale měli bychom umět i společně mlčet, že?
Můžeme se zamyslit nad dvěma druhy „mlčení“. Znakem dobré funkční rodiny je, pro někoho možná překvapivě, i společné mlčení. Je to možné vyjádřit třeba takto: Je deštivé nedělní odpoledne, členové rodiny jsou pospolu doma, jeden si čte, druhý si kreslí, třetí luští křížovku a další se učí španělštinu. Přestože všichni mlčí, jsou spokojeni. Jsou-li členové rodiny v rozepři, či dokonce v otevřené krizi, pak je mlčení tíživé, nepřátelské, sužující.
Reklama
Asi je důležité, uvědomit si, co si přejeme, aby si dítě ze svého dětství zapamatovalo a odneslo do budoucího života...
Ano, je dobré si to uvědomit a moc důležité je mít pro dítě čas, společně pracovat i lumpačit, učit se násobilku, sekat dříví, krmit kachny, péci buřty, jezdit na kole, učit se plavat, jít do lesa na houby, spát pod stanem, pouštět draky, číst pohádky, zpívat písničky, prostě být pospolu. Každý podle svého gusta. Obvykle jsou to obyčejné věci. Zkuste se sami zamyslet, co si z dětství jako báječný zážitek pamatuje vy?
Vyzkoušejte rituály podle Věry Müllerové
Jsme tu spolu:
Dobrý je rituál, kdy se při společném jídle věnujeme výhradně jídlu, jeho konzumaci a spolustolovníkům. Jsou odloženy všechny mobily a PC (nepatří na jídelní stůl). V době jídla se od stolu neodchází vyřizovat pracovní záležitosti a jiné povinnosti. V příznivé atmosféře se sousedé u stolu mohou lépe vzájemně vnímat, a jsou-li v rodině milovníci jídla, provázejí navíc účastníky setkání u stolu libé pocity, podporující příznivou atmosféru v rodině.
Čaj/káva:
Zkuste si s manželem/manželkou domluvit pravidelnou denní chvilku, kdy si doma společně sednete k čaji nebo kávě. Třeba večer, až už budou děti spát, můžete spolu probírat události, které přinesl den, nebo jen mlčet. Zkuste to a uvidíte, jak se budete cítit.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
