Párová terapie vztah automaticky nezachrání. Hledáme i cesty k důstojnému konci, říká expertka

Zatímco naši rodiče a prarodiče běžně slavili stříbrné, zlaté i diamantové svatby, v současné době stále více přibývá rozvodů a rozpadů rodin mnohdy už po pár letech společného soužití. Jednou z možností, jak zkusit vztah zachránit nebo do něho vnést pohodu a lásku, je koučink – terapie. V čem tyto terapie spočívají, mohou skutečně pomoci, a kdy je vhodné najít pouze vhodnou cestu, jak se důstojně rozejít, aby netrpěli všichni okolo, popisuje v rozhovoru vztahová koučka a párová konzultantka Mgr. Lucie Mucalová.

Lucie, ve své profesi se často setkáváte s páry, které řeší různé vztahové problémy. Které to nejčastěji jsou?

Klienti se na mě obrací především tehdy, když řeší situace, kdy cítí, že prochází vztahovou krizí, chtějí dát svému vztahu ještě šanci, trápí je oddálení v intimním životě. Často také vnímají obtíže v partnerské komunikaci, řeší nevěru, vzájemně se zraňují, jsou ve vztahu dlouhodobě nespokojení, nebo chtějí vztah posunout dál a pozitivně jej rozvíjet.

Co svým klientům nejčastěji radíte. Jak obvykle probíhají terapie, můžete přiblížit?

Je potřeba zmínit, že láska má mnoho podob. V žádném článku ani knize nenajdeme jednotnou definici, zaručenou radu, byť po tom tak toužíme a hledáme. To, co si s partnerem tvoříte, je vaše. Jedinečné a nezkopírovatelné.

Párová sezení jsou bezpečným místem společného rozhovoru, který se doma nedaří z nějakého důvodu otevírat, nebo se nachází pod temným mrakem mnoha emocí, přes které nedokáží vidět cestu ke změně. A to je moje role. Vytvářet bezpečí, nehodnotící prostředí, prostor k vyjevování toho, co je zraňující a bolavé. Pomáhám sestupovat tam, kde je to bolestivé nebo dosud skryté a nepojmenované.

Kdy je podle vás vhodná doba, aby pár oslovil poradce/terapeuta?

Vhodnou dobu vnímám tehdy, když oni sami uznají za vhodné, že je ten čas. Je to jejich volba. Někdy trvá měsíce, roky, než partneři přijdou ke společnému rozhodnutí, teď chceme na párovou konzultaci oba. Dříve to prostě nešlo.

Někdy je zakázkou „Chceme od sebe, ale zde se chceme zahojit, ať náš rozchod nebo rozvod není válka“.

Mohlo to být pro jednoho, oba příliš ohrožující. Objednat se a přijít vyžaduje velkou odvahu, proto nehodnotím „vhodnou“ dobu, ale to, že jsou tu. Ono to vždy zvenčí může být pro někoho tak jasné (mají krizi, tak hned párovka), ale nežijeme život daného páru a netušíme, o jaký příběh se jedná.

Co dělat, když například žena by ráda ten problém řešila s odbornou pomocí, ale muž to odmítá. Má smysl, aby přišla alespoň ona sama k vám a nechala si poradit?

Ano, i toto se děje. Za odmítáním se toho může hodně dít, i když to může dostat nálepku „nechce“. Může to být strach, jak to celé bude probíhat, jak se na vás bude dívat okolí, zda vás nebudu hodnotit, jestli nedostanete špatné rady, že vás budu chtít převychovat, jestli vůbec má smysl to celé absolvovat?

Žena může přijít na terapii sama, stejně tak muž. Nebudeme probírat vztah jako takový, jelikož tam není ten druhý. Ale může řešit svoji část příběhu, toho, co ji tíží, co za sebe může udělat. Rozhodně to není o tom, že dostane návod, jak druhého do párové konzultace dostat. Někdy trvá i roky, než se partneři shodnou na tom přijít společně.

Stává se vám, že někdy naopak přijde sám muž s tím, že žena odmítá odbornou pomoc?

Ano. Není výjimkou, že iniciátorem párového setkání je muž. Někde jsme uvěřili, že tohle dělají ženy, že muži nechtějí. Nemyslím si, že to tak je, a praxe mi to mnohdy ukazuje.

Jak vlastně obecně poznat, kdy má ještě smysl vztah zachraňovat a kdy už je lepší to raději ukončit a zkusit novou životní etapu?

Nelze to poznat. Navenek určitě ne. Byť internet je plný jasných návodů a desater. Přijít do párové konzultace neznamená, budete spolu navěky a ve spokojenosti. Je to jedna z možností.

Záleží, co pár hledá. Koučink? Poradenství? Terapii? Velmi se to liší, koučink je rozvojová záležitost, v poradenství si jdete pro rady a párová terapie je léčivý proces.

Mám i páry, co už jsou na odchodu, ale vnímají, že potkat se s nestrannou osobou má pro ně nějaký význam, někdy je tam malý váhavý červík, tak přišli. Někdy je zakázkou „Chceme od sebe, ale zde se chceme zahojit, ať náš rozchod nebo rozvod není válka“. Nezachraňujeme vztah, ale hledáme cestu k důstojnému rozejití se.

Jakou roli vlastně zastává v tomto případě terapeut?

Pracuji s jedinečným příběhem daného páru. Nesoudím. Nehodnotím. Zůstávám nestranná. Neurčuji, jak a zda bude vztah pokračovat dál. Napomáhám sestupovat do hlubin toho, co na povrchu vypadá tak jasně. Vytvářím bezpečné prostředí, kde se může vyjevovat a hojit zranění. Mám otázky, hodně otázek. Zajímám se o světy obou partnerů.

Kolik je obvykle potřeba absolvovat terapií, alespoň přibližně?

Záleží, co pár hledá. Koučink? Poradenství? Terapii? Velmi se to liší, koučink je rozvojová záležitost, v poradenství si jdete pro rady a párová terapie je léčivý proces. Mnohdy se mi páry vrací, že rady, které dostaly, jim fungovaly jen chvíli, že jsou zase tam, kde byly, a vnímají, že je to mnohem hlubší, proto hledají terapii, léčivý proces. Také chodí páry, co se chtějí spolu rozvíjet, nic je aktuálně netíží, ale hledají rozvoj pro svůj vztah.

To, jakou variantu zvolíte, od toho se může odvíjet délka setkávání se. Může jít o 3, 5, 10, 25 setkání a terapie může trvat i několik let. Je to individuální, jednotná tabulka není.

Dokážete říci, v jaké životní fázi partnerské krize problémy přichází nejčastěji?

Je to velmi různé. Nenechme se zmást tím, že když jsme v určité životní fázi, musí zaručeně přijít krize. Nemusí. Jsou to jedinečné příběhy. V praxi mám klienty, co mezi sebou začali vnímat oddalování právě narozením dítěte, nebo vysokým pracovním nasazením jednoho, nebo jen byli naučeni nepohodu „skousnout“, až to přestalo být udržitelné a žitelné v této podobě. Jiný pár začal pociťovat změny, když do rodiny vstoupila nemoc blízkého, a pozornost šla jinam.

Jak pečovat o vztah, aby neuvadl. Měla byste pro partnery nějaké konkrétní, spíše obecnější doporučení?

Možná zde budete jako první radu čekat, hlavně komunikujte. Zklamu vás. Je důležitá, nicméně tak jednoduché to nebude. Za komunikací se skrývá moře jiných témat. Mám páry, co dokonale komunikují, co prošly kurzy efektivní komunikaci, a přesto ke mně přišly, že už nevědí jak dál. Zde si možná uvědomíme, aha? Komunikují jak profíci, a přesto jim není ve vztahu bezpečně.

Jsou páry, které společně kráčí dále, za pomoci konzultací hojí hluboká zranění. A pak jsou partneři, kteří to cestou vzdají. Každý příběh je jedinečný.

Vztah potřebuje pozornost a péči. Pokud zrak bloudí všude jinde a vztah je neviděn, může to začít něco dělat. Hledejte cestu k odvaze, odvaze pojmenovávat to, co se ve vás děje, méně polykat a dusit v sobě témata, která chtějí ven, ale nedovolíte si to z nějakého důvodu vyslovit. Ano, lehce se to říká. Ale pokud máte vnitřní brzdy, i s těmi se dá pracovat. Ty roky spolykaná témata mohou zařídit právě to oddálení a zranění mezi vámi.

Dávejte pozornost vztahu. Ale zároveň si dopřejte být tu za sebe, pro sebe. Nenechte vytratit to Já. Hledat ten balanc. Jelikož pouze a jen seberealizace bez náhledu na vztah může být křehká. Dopřávejte si to, co vám pomáhá zvládat každodennost. Někdy zcela zapomeneme na sebe a nemáme energii pro vztah.

Co když přijde nevěra? Myslíte, že je možné ji překonat a pokračovat dál?

Pracuji se vztahy. Věřím v ně, fandím jim. Ale příběh není o mně, ale daném páru, jen oni rozhodují, co, zda a jak dále. Jsou páry, které společně kráčí dále, za pomoci konzultací hojí hluboká zranění. A pak jsou partneři, kteří to cestou vzdají. Každý příběh je jedinečný. A o tom, jaké to bude potom, rozhodujete vy, ne já. Já vás mohu provázet po cestách změn, dívání se do sebe, na situaci i jiným úhlem pohledu, budu vytvářet bezpečí pro otevírání vašich zranění. Vztah je ovšem váš, ne můj, proto jste ti jediní, kdo o něm rozhodují.

Neměla byste konkrétní kazuistiku partnerů, kteří k vám docházeli na terapie?

Ano, mám zde zpětnou vazbu od jedné klientky, která ke mně s partnerem docházela. Jejich odvaha pracovat se zraněním jim napomohla zahojit to, co je vztahově od sebe oddalovalo.

„S klidným srdcem a čistým svědomím můžu říct, že nám Lucie napomohla zachránit manželství. S mužem jsme procházeli krizí a bylo jasné, že sami si nejsme schopni pomoct. Lucii jsem znala z dřívějška (individuální koučink) a vždy mě úžasně namotivovala. Docházeli jsme k ní zhruba rok, téměř každý měsíc jsme u ní otevírali naše bolesti, učili se spolu mluvit a naslouchat si, rozebírali manželství a vztah až na dřeň. Byla to pořádná dřina, ale pokud nechcete něco jen tak zahodit, stojí za to párový koučink absolvovat. Minimálně si budete moct říct, že jste udělali opravdu vše. My za tuto zkušenost velmi děkujeme, fungujeme dál nejen jako rodina s dětmi, ale i jako pár – muž a žena,“ napsala mi klientka.