Máte práci, rodinu, bydlení i přátele. Nic zásadního vám v životě nechybí. Přesto se vám ráno nechce do práce a večer jste rádi, že je další den za vámi. O víkendu si odpočinete, ale v pondělí se ten pocit vrátí. A když se vás někdo zeptá, co se děje, vlastně nemáte co říct. Vždyť se máte dobře.
Pocit smyslu ovšem není totéž co štěstí. Nemusíme být každý den nadšení ze svého života. Potřebujeme ale cítit, že to, co děláme, pro nás má nějaký význam. Kde se tenhle pocit ztrácí a proč někdy nestačí ani dovolená? Zeptali jsme se psychoterapeutky Renaty Anastázie Hanušové.
Máte pocit, že máte všechno, co jste si kdy přáli, a přesto jste uvnitř prázdní. Proč k tomu dochází?
Naše představa dobrého života se často opírá o věci, které jsou vidět. Máme práci, rodinu, bydlení, finanční zázemí. Psychika ale potřebuje ještě něco dalšího. Blízkost, pocit bezpečí, možnost rozhodovat o vlastním životě a vědomí, že to, co děláme, odpovídá tomu, co je pro nás důležité.
Dlouhodobé plnění povinností bez prostoru pro vlastní potřeby může vést k tomu, že postupně ztratíme kontakt sami se sebou. Často přitom ani nejde o jednu velkou věc, ale o roky drobných rozhodnutí, ve kterých dáváme přednost tomu, co je potřeba, před tím, co skutečně chceme.
Jak poznáme, že nejde jen o obyčejnou únavu?
U běžné únavy většinou pomůže odpočinek. Vyspíme se, strávíme víkend bez povinností nebo odjedeme na dovolenou a postupně se vrátí energie.
I snaha o lepší život se může stát výkonem.
Při dlouhodobé ztrátě smyslu to bývá jiné. Volno nepřináší skutečnou úlevu a netěšíme se ani na věci, které nás dříve bavily. Máme pocit, že jen odškrtáváme jeden úkol za druhým. Důležitým signálem je právě ztráta očekávání. Když už se netěšíme na víkend, dovolenou, setkání s přáteli nebo na něco, co jsme si sami naplánovali, stojí za to se zastavit.
Proč někdy nepomůže ani snaha svůj život vylepšit?
Protože i snaha o lepší život se může stát výkonem. Začneme víc sportovat, zdravěji jíst, meditovat, číst, pracovat na sobě a plánovat další cíle. Jenže místo úlevy vznikne další seznam toho, co bychom měli zvládnout.
Seberozvoj má smysl tehdy, když nám přináší větší svobodu. Pokud se z něj stane další způsob, jak si dokazovat, že nejsme dost dobří, pracujeme vlastně proti sobě.
Takže problém nemusí být v tom, že děláme málo, ale právě v tom, že pořád něco děláme?
Přesně tak. Někdy nepotřebujeme další cíl, ale prostor zjistit, co vlastně chceme. Neustálá aktivita může být také způsob, jak se vyhnout nepříjemným otázkám.
Místo „Co ještě musím zvládnout?“ může být užitečnější zeptat se: „Co mi v životě skutečně dává energii?“ A také: „Co dělám jen proto, že se to ode mě očekává?“
Dnes se hodně mluví o tom, že bychom měli najít své poslání. Není to ale další past?
Je. Vzniká představa, že každý člověk má někde ukrytý jeden velký smysl života, a jakmile ho objeví, bude spokojený. Tak život většinou nefunguje.
Smysl může být v práci, ve vztazích, v péči o děti, v tvorbě, v pomoci druhým nebo v obyčejných věcech, které nám dávají pocit, že náš den nebyl prázdný. Nemusíme mít velké poslání. Potřebujeme spíš vědět, proč nám stojí za to dělat to, co děláme.
A co když přesně nevíme, co nám chybí?
To je v pořádku. Nemusíme hned dělat velké životní změny. Začala bych mnohem jednoduššími otázkami: Kdy jsem naposledy cítila, že mě něco opravdu zajímá? Co mi bere nejvíc energie? S kým je mi dobře? A kdy během běžného dne zapomenu na chvíli sledovat čas?
Renáta Anastázie Hanušová
Psychoterapeutka, filantropka, mediátorka, výživová poradkyně a celostní terapeutka. Ve své praxi se zaměřuje především na vztahy, komunikaci, životní krize, osobní rozvoj a hledání větší vnitřní rovnováhy a autenticity. Je zakladatelkou Novum Institutu, Institutu psychologického rozvoje, a Institutu Althaea, který se zaměřuje na komplexní terapeutickou péči. Ve své práci propojuje psychoterapeutický, psychosociální a celostní pohled.
Odpovědi mohou ukázat, kde jsme se od svého života vzdálili. Někdy stačí upravit jeho část, jindy je potřeba větší změna. Důležité je nejdřív pochopit, co se vlastně děje.
Musíme tedy hledat smysl života, abychom byli spokojení?
Nemyslím si. Spíš bychom měli hledat život, který nám dává smysl. To není totéž. Nemusíme mít jeden velký cíl, za kterým celý život jdeme, ani přesně vědět, co je naším posláním. Smysl se může měnit podle toho, kde právě v životě jsme.
Nemusí být náš život výjimečný, dokonale naplánovaný ani neustále naplňující. Může v něm být práce, která nám dává smysl, lidé, na kterých nám záleží, něco, co rádi tvoříme, nebo obyčejné chvíle, na které se těšíme. Důležité je, abychom měli pocit, že náš život není jen seznam povinností, které plníme proto, že bychom je měli splnit.
