Když si prohlížíme fotografie minimalisticky zařízených domů a bytů, většinou nás napadnou slova jako praktický, jednoduchý či elegantní, ale také studený a strohý. Jen zřídka si je spojujeme s pojmy jako útulný, hřejivý nebo inspirativní. Ale neměl by právě takový náš domov být?
V minulosti architekti navrhovali smysluplné, krásné prostory, které respektovaly individualitu člověka. Dnes se od toho vzdalujeme, a to zdaleka nejen v interiérech.
Bezduchý luxus
Nástup Applu v éře chytrých telefonů na začátku 21. století odstartoval revoluci v designu. Téměř každá značka začala kopírovat jejich elegantní futuristický styl. A dnes je uniformní firemní estetika jediným způsobem, jak se může jakákoliv „seriózní“ společnost prezentovat. Jenže tenhle prázdný, bezduchý vzhled technologických korporací se pomalu začal přelévat do všech oblastí našeho života.
Eleganci v módě reprezentují neutrální tóny bílé, černé, šedé a béžové. Podobně je to s auty a výjimkou nejsou ani stavby a interiéry. V téhle souvislosti mnoho lidí kritizuje fenomén takzvaných „sad beige babies“ – smutných béžových miminek, která si hrají jen s béžovými hračkami a jsou oblečené do béžových kombiné. V diskuzích to vře: Nemůže mít tahle plochá, bezbarvá estetika dokonce negativní vliv na rozvoj dětského mozku? Děti přece poznávají svět skrze barvy, textury a vzory.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Postupem času se minimalistický interiér stal díky celebritám synonymem luxusu a vysokého statusu. Například americká modelka Kim Kardashian popisuje svůj supermoderní dům s holými stěnami a pár kusy nábytku jako „minimalistický klášter“. Od slavných osobností tuto tovární estetiku rychle převzaly i masy, protože je levná a snadno napodobitelná.
Rostoucí odpor
Přiznám se, že i já se nechala při rekonstrukci bytu zpočátku zlákat trendy. Kuchyň a jídelnu jsem zařídila minimalisticky, jen v béžové a bílé. Ale rychle mi došlo, že to nebude to pravé ořechové. Pořád trávím čas mnohem raději ve starém obýváku, který sice není „designový“, ale na zdi visí obrazy, které jsem před několika lety namalovala, v policích mám vystavené oblíbené knihy a na stěnách místo bílé zelenou a žlutou.
Pokud se i vám stýská po době, kdy všechno bylo barevnější, nejste sami. Na sociálních sítích se už roky šíří vlákna, která touží po návratu osobitosti, detailu a atmosféry. V roce 2022 například zveřejnil profil The Cultural Tutor na sítí X krátké vlákno s názvem Nebezpečí minimalistického designu (a smrt detailu), ve kterém porovnával moderní minimalismus s tradiční architekturou, interiérovým designem a logy. Vlákno získalo 441 tisíc lajků a přes 100 tisíc sdílení. Bylo jasné, že odpor vůči minimalismu se hromadil už dlouho.
(Ne)lidskost minimalismu
Tradiční design byl bohatý, plný detailů a osobitosti. I běžné prvky veřejného prostoru – lavičky, zvonky, loga – poutaly pozornost a vyprávěly příběhy. Dnes je vše ořezané až na kost. „Detail, a tedy identita, je otázkou vkusu. Každému se líbí něco jiného. Minimalismus ale odnímá identitu úplně. Nabízí neutrální čisté plátno, které nevnucuje nic, a tím pádem ani nic neříká,“ píše Cultural Tutor. Tak vzniká svět šedi, který nikdy neurazí, ale ani neinspiruje – kulturní sedativum vedoucí do tiché průměrnosti, bez představivosti, odvahy či vášně.
Minimalismus kritizuje i Nathan J. Robinson v časopise Current Affairs. Ač s nadsázkou dodává, že si „nemyslí, že by Marie Kondo byla Antikrist“, staví se za odvážné tvrzení, že nepořádek má v domě své místo. „Je známkou toho, že prostor je skutečně obýván a milován a že nebyl uměle osekán od svých nejlidštějších kvalit.“
Dělejte s prostorem to, co minimalismus neumí – vyprávějte příběh. Nepřemýšlejte nad tím, co „se k čemu hodí“, ale co daný tón znamená pro vás.
A právě to je snad největší problém moderního minimalismu: jeho ne-lidskost. Není divu, že se tento styl stal předlohou pro sci-fi thrillery o dystopické budoucnosti, jako je Ex Machina (mimochodem, ten dům z filmu opravdu existuje a slouží jako hotel). Architektura tam nahrazuje osobnost, ornament chybí úplně a prostor působí až brutalisticky – jako vězení bez duše.
Proti lidské přirozenosti
Podle urbanisty Nikose A. Salingarose jde dokonce minimalismus proti lidské přirozenosti. Náš mozek je totiž od přírody nastavený tak, že má rád prostředí plné tvarů, vzorů a drobných detailů. Jinak řečeno, očekává určitou míru vizuální zajímavosti a řádu. Právě díky tomu se pak cítíme příjemně, bezpečně a klidně.
„Architektura, která je přizpůsobena člověku, potřebuje ornament, aby v nás mohla vyvolat pocit pohody… minimalistické stavby nejsou v souladu s naší neurofyziologickou podstatou a mohou způsobovat úzkost,“ píše Salingaros.
Fakt, že my lidé přirozeně tíhneme ke kreativitě a barvám, potvrzuje i studie publikovaná v roce 2024, které se zúčastnilo přes 1000 lidí. Ta zjistila, že fasády budov v pastelových barvách byly preferovány před šedými, přičemž laici hodnotili pastelové barvy pozitivněji než odborníci.
Návrat tradičního designu
V posledních letech se naštěstí opět ujímá vlády kreativita a rozmanitost. Minimalismus pomalu ustupuje a jeho místo přebírají tradiční, hřejivé a osobní styly. A co to znamená v praxi? Interiérový designér a influencer Hans Lorei zmiňuje návrat olejomaleb, proužků, motivů lodí, krajky, galerií na stěnách plných obrazů, map, fotografií a nostalgie.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na rozdíl od prázdnoty minimalistických prostor znamená znovuzrození tradičního stylu návrat k domovu, kde se věci nechávají na očích. „Knihy v policích, tmavé dřevěné podlahy, barevné koberce, vyřezávaný nábytek, talíře na stěně, modrá, zelená a červená,“ vypočítává Lorei.
V loňském roce o této proměně psal i časopis Good Housekeeping, který si všiml, že se stále více designérů odvrací od minimalismu směrem k veselejším, osobnějším a barevnějším stylům, jako je maximalismus, eklektika, středomořský styl nebo vintage.
Dejte domovu duši
Pokud si říkáte, podobně jako já, že jste v designu svého bytu udělali někde chybu, a teď to chcete napravit, Lorei radí, jak na to. Za prvé: dělejte s prostorem to, co minimalismus neumí – vyprávějte příběh. Jedním z nejsilnějších nástrojů, které máte k dispozici, je barva, samozřejmě používaná s rozmyslem. Nepřemýšlejte nad tím, co „se k čemu hodí“, ale co daný tón znamená pro vás. „Jaká barva ve vás vyvolává sentiment?“ ptá se. Tahle jednoduchá otázka vám pomůže vybírat barvy na míru vaší osobnosti.
Najděte způsob, jak ji do prostoru začlenit, třeba natřete rám obrazu nebo malý stolek odstínem, který vám připomene prázdniny z dětství. A hlavně: nebuďte generičtí. „Který umělec se vám líbí? Můžete si koupit jeho dílo? Nebo si vytisknout fotografii místa, které milujete?“ navrhuje Lorei. Vystavujte věci, které pro vás něco znamenají.
Další rada zní: kombinujte staré s novým. Zařaďte vintage křeslo do moderního bytu, vyberte si kus nábytku z období, které vás esteticky přitahuje. Tak zabráníte tomu, aby prostor působil jednotvárně. Také se zamyslete nad tím, co je ve vašem domově architektonicky zajímavé, a zvýrazněte to. A hlavně: propojte se se svým vnitřním dítětem. Zařaďte do interiéru to, co ve vás vyvolává zvědavost a radost.
Na závěr je třeba přiznat, že minimalismus má samozřejmě i své výhody. Mnoha lidem pomohl zbavit se zbytečností a vnést do života klid. Jenže co nejdřív působí osvobozujícím dojmem, může časem začít tížit. Prázdné stěny a neutrální tóny v dlouhodobém horizontu nepodporují naše přirozené potřeby. Abychom se doma cítili opravdu dobře, potřebujeme prostředí, které nás odráží a inspiruje. Domov by měl vyprávět náš příběh, ne připomínat showroom.
