„Některé ženy jsou single tak dlouho, že už randění pověsily na hřebík. Napíšeš jí: Dobré ráno, a ona už je naštvaná, že rušíš její posvátné ticho. Myslíš, že budeš její princ? Kdepak. Už tři roky spí natažená přes celou postel jak mořská hvězdice a nevzdá se toho jen proto, že jsi ji pozval na kafe a otevřel dveře…“ tak začíná virální video influencera Érose Broussona z letošního dubna, které už nasbíralo přes milion lajků a téměř 37 000 komentářů.
„Naplánuješ super rande a ona řekne, že to zní sice fajn, ale že už má jiný plán: pořádně si uklidit v bytě, udělat 12krokovou skincare, objednat sushi a nemuset poslouchat chlapa, jak funí… Když se zeptáš, jak se cítí, tak skvěle. Protože tam nejsi. A když říká, že potřebuje prostor, neznamená to, že je naštvaná. Jen chce ležet v posteli, koukat do stropu a nemuset nic vysvětlovat…“ pokračuje video, kde Éros vtipně popisuje randění se ženami, které žijí samy a jsou s tím spokojené. Mnoho příslušnic něžného pohlaví označilo jeho analýzu za „trefnou“ a nadšeně se s ní ztotožnilo.
Doba samotářů?
Známý youtuber situaci popsal velmi trefně. A taky si příhodně vybral dobu. Zatímco v minulosti se po dlouhá staletí považovalo najít si partnera či partnerku za občanskou povinnost (a pro ženy občas i podmínku přežití), dnes to má spousta jedinců jinak a nestydí se za to. Podle průzkumu z roku 2023 si v USA dvě pětiny příslušníků generace Z a mileniálů myslí, že manželství je zastaralá tradice. A Úřad národních statistik ve Velké Británii předpokládá, že se vdá nebo ožení jen něco málo přes polovinu příslušníků generace Z.
U nás je stav obdobný. Téměř polovina české generace Z je bez partnera. Letošní průzkum konkrétně ukázal, že single je až o 47 % Čechů narozených mezi lety 1997 a 2012. Pro srovnání, u mileniálů je to pouhých 17 %. Důvodem jsou prý měnící se životní priority, tlak společnosti, ale i náročnější seznamování se v online světě.
Nejsem typ člověka, který dokáže zvládat sám sebe a udržet tak zdravý vztah. Jen bych tím ublížil tomu druhému. A to už nechci… Lepší je být sám a většinu času normální než mít partnera, který mě neustále bude vyvádět z klidu. Posledních patnáct let jsem single a je mi dobře.
Sólo život už navíc podporuje i umění. Vycházejí nové romány i populárně naučné knihy, které samotu neodsuzují, ale naopak oslavují, ať už jde o zahraniční bestsellery typu Table For One (Stůl pro jednoho), knihy Solitude: The Science and Power of Being Alone (Osamělost: Věda a síla být sám) nebo české tituly, jako je Radosti a strasti single ženy Evy Dolejšové. Společným jmenovatelem je pozitivní pohled na single život, který si nachází své místo na pultech knihkupectví i v životech čtenářů.
Samota vs. osamělost
Pozitivní pohledy na samotu zabírají stále více místa na našich obrazovkách, v knihovnách i na smartphonech. Zdá se, že nikdy nebyla lepší doba být sám. Což je trochu překvapivé vzhledem k tomu, že ještě nedávno jsme během covidové pandemie slýchali, nebo dokonce sami zažívali takzvanou „epidemii osamělosti“ – termín, který v roce 2023 zpopularizoval tehdejší vedoucí úřadu pro veřejné zdraví USA Vivek Murthy.
„Po pandemii se z opravdu dobrého důvodu věnovala velká pozornost osamělosti,“ řekl BBC Robert Coplan, profesor psychologie na Carleton University v Ottawě. Ale podle něj si právě kvůli tomu vysloužila samota „trochu špatnou pověst a vlastně jsme vylili dítě i s vaničkou“.
Nyní se však diskuse sama koriguje. Rozdíl mezi osamělostí a samotou je podle Coplana velmi důležitý a mnoho odborníků s ním souhlasí. „Osamělost souvisí s tím, jakým způsobem se díváme na svět, jak se naše realita rozchází s našimi představami, jakou máme výbavu do života, co se týká sociální schopnosti komunikovat, navazovat vztahy, jakou máme sebedůvěru, a i s tím, co se nám zrovna v životě děje a jak moc jsme vyosení,“ vysvětluje psychoterapeutka Jana Tamchynová.
Na rozdíl od toho samota je stav, který známe čas od času všichni. „Víceméně jde o náš dobrovolný ústup z výsluní, kdy si potřebujeme odpočinout nebo se uzavřít do sebe. Většinou jde o krátkodobý jev spojený s naší vůlí a s objektivní realitou.“
Svobodná volba, nebo strach ze závazků?
Pro někoho se však samota stává životním stylem a pak už otázka dobrovolnosti není tak jednoznačná. To potvrzuje i psycholog Jan Kulhánek, který se s lidmi, kteří raději zůstávají single, setkává ve své praxi. „Zajímavé je, že zpočátku to vypadá, že jsou sami dobrovolně, ale u některých se potom ukáže, že mají ze závazků spíše strach, že dlouhodobým vztahům nevěří a bojí se zranění, že si na partnerský život netroufají, i když po něm vlastně touží,“ vysvětluje.
A někteří lidé toto stanovisko sami přiznávají. „Nejsem typ člověka, který dokáže zvládat sám sebe a udržet tak zdravý vztah. Jen bych tím ublížil tomu druhému. A to už nechci… Lepší je být sám a většinu času normální než mít partnera, který mě neustále bude vyvádět z klidu. Posledních patnáct let jsem single a je mi dobře,“ svěřuje se například uživatel mdkubit na Redditu.
Single po čtyřicítce: Jak být šťastná i bez partnera
Reklama
Podobně to vidí i 45letá Monika. „Nejen z mé zkušenosti platí, že když je člověk sám, má pocit, že už má všechno vyřešené. Jakmile přijde vztah, citlivé struny se dřív nebo později začnou ozývat. Právě proto si samotu někdy opravdu užívám.“
Kulhánek věří, že pro většinu lidí je život ve vztahu a výchova dětí „něčím přirozeným, a pokud to nemají, cítí se osamělí, což zahání různými zážitky, jako je například cestování či adrenalinové sporty. Na druhou stranu, vždy byli ve společnosti i samotáři nebo lidé, kteří prostě ve vztahu šťastní nebyli,“ uznává psycholog. Podle něj je navíc důležité si uvědomit, že nic není černobílé, a způsobů jak žít, jsou dnes spousty.
V pohodě ve vztahu i bez něj
Koneckonců, samota nemusí být jen záležitostí těch, kteří žijí single. I v rámci vztahu lze tradiční rutiny proměnit tak, aby si každý dopřál více prostoru. Autorka knihy The Joy of Sleeping Alone (Radost ze spánku o samotě) Cynthia Zak si například všimla, že mnoho žen spí raději samo než ve stejné posteli s partnerem. Podle ní bychom se měli naučit otevřeně mluvit o svých potřebách a nebát se vytvářet vlastní rituály svobody i uvnitř partnerského života.
Podle psychologa Roberta Coplana je to nakonec o správném mixu ingrediencí. „My lidé potřebujeme sociální interakci, ale také samotu,“ říká. „Klíčem ke štěstí a pohodě je tedy najít rovnováhu. A ta vypadá u každého jinak.“
