Často slýcháme, že odpustit těm, kteří nám ublížili, je důležité, když se snažíme uzavřít nějakou životní kapitolu a jít dál. Psycholožka Ramani Durvasula, která se specializuje na uzdravování z narcistických vztahů, se podělila o několik upřímných rad, proč by se lidé neměli nechat mantrou odpuštění unést. „Jak odpustit někomu, kdo nám způsobil hluboké emocionální zranění?“ zeptal se jí moderátor podcastu „The School of Greatness“. Durvasula mu odpověděla otevřeně, upřímně a tónem, ze kterého čiší vnitřní jistota: „Možná, že nemusíme. Nikdy. Když vám někdo znásilní duši... možná, že pro to žádné odpuštění neexistuje. Tlak na odpuštění vede k tomu, že se někteří lidé celý život cítí provinile nebo odpouštějí předčasně,“ pokračovala.
Až přijde ten správný čas
Trvala na tom, že výzkumy, které tvrdí, že se člověku uleví, když odpustí lidem, kteří mu ublížili, jsou mylné. „Ne každý může z toxického vztahu odejít, ne každý má na výběr. Toxického narcistického rodiče například jen tak ze života nevyškrtnete, nebo narcistického expartnera, se kterým máte děti. A to jsou učebnicové příklady lidí, kteří ve vztahu působili skutečně destruktivně a zanechali za sebou spoušť – jejich oběti se potýkaly a pravděpodobně stále potýkají s pocity nedostatečnosti, se ztrátou sebehodnoty a pochybnostmi o vlastním vnímání událostí. Dá se to vůbec odpustit? Nebyla bych si tak jistá,“ pokračovala Durvasula.
Budete-li autentičtí sami před sebou, možná k rozhodnutí odpustit nedojdete nikdy. A to je v pořádku.
A nelze nesouhlasit. Běžnou rétorikou je, že odpuštěním pracujete na nápravě vztahu s danou osobou a především sami se sebou. Ale ono to prostě někdy nejde, minimálně ne bez potlačení vnitřního neurčitého pocitu, že (tady a teď) to není správně, že odpuštění můžete sice nosit jako masku pro okolí, ale sami sebe neošálíte.
Durvasula proto uzavírá: „Každému proto budu vždycky opakovat, že odpuštění je osobní rozhodnutí. Odpustit není správně ani špatně, ale stejně tak není správně ani špatně neodpustit. Je to čistě na vás. Když si pojem ´odpuštění´ vyhledáte ve slovníku, dozvíte se, že to znamená přestat cítit zášť. Dokud ji cítíte, neodpustili jste bez ohledu na to, jak moc si to přejete vy nebo jak moc cítíte, že byste ´měli´“.
@lewis What she says at the end 🤯 @doctorramani and I go deep on healing from narcissistic people in this episode - have you listened yet?
Zotavit se z narcistického vlivu může podle Durvasuly trvat i roky a zahrnovat takový objem práce na vlastní stabilitě, že to ospravedlňuje rozhodnutí s člověkem, který byl příčinou toho všeho už nikdy nepromluvit a vztah nechat v zájmu vlastního blaha přesně ve stavu, kdy došlo k jeho přerušení. „S narcistickými lidmi jsem v životě měla co do činění i osobně. S některými jsem stále v kontaktu, s některými dodnes nemluvím. Trvalo mi roky, než jsem se z toho bahna vyškrábala a dodnes se necítím úplně bezpečně. Vzali mi pocit bezpečí, jak se tohle dá sakra odpustit? Přestala jsem se do toho nutit, a víte co? Spím jako miminko,“ překvapila Durvasula ostřejším výrazem.
„Věřím tomu, že lidé, kteří neodpustí, mohou cítit vnitřní klid. A věřím, že ten klid nikdy nepocítí právě ti, kteří ´odpustí´, aniž by na to byli připraveni. Budete-li autentičtí sami před sebou, možná k rozhodnutí odpustit nedojdete nikdy. A to je v pořádku.“
