O tom, jak silný vliv má čtení na naši psychiku, jsme mluvili se speciální pedagožkou Marinou Šimanovou. Ta připomíná, že knihy mají větší moc, než si často uvědomujeme – a jak sama říká: „Čtení tištěné knihy je opravdu krásný a přirozený trénink pro mozek.“
Silným důkazem je i příběh učitelky a maminky Barbory Glosové (33), pro kterou knihy znamenají mnohem víc než jen zábavu. Její čtenářský rekord? 250 knih za rok. A právě četba jí pomohla překonat ty nejtěžší chvíle v životě.
Existují konkrétní psychologické mechanismy, díky kterým čtení působí jako forma terapie?
Ano, a fungují na různých úrovních. Někdy nám příběhy umožní na chvíli uniknout z tíživé reality, jindy nám pomohou nahlédnout vlastní situaci jinýma očima. Když narazíme na hrdinu, který prožívá něco podobného jako my, můžeme se s ním ztotožnit – a díky tomu pochopit sebe sama s větším odstupem, někdy i se soucitem.
To ale neznamená, že bychom se měli nebo chtěli začít chovat jako postava z knihy. Spíš se příběhem spustí vnitřní sebereflexe, která nás vede k hlubšímu zamyšlení. A někdy nám literatura umožní prožít něco, co bychom si v reálném životě nikdy nedovolili. V knize je to bezpečnější, ale zážitek je pořád velmi silný.
Jaký typ literatury může být nejprospěšnější pro duševní zdraví?
Nedá se to jednoznačně říct. Každé životní období má své potřeby – někdy toužíme po inspiraci, jindy po porozumění nebo klidu. A někdy se prostě určitého žánru přesytíme. Je pravda, že když hledáme odpovědi, třeba ohledně výchovy nebo osobního rozvoje, často sáhneme po odborné literatuře.
Marina Šimanová, speciální pedagožka
Věnuji se individuální nápravě specifických poruch učení a chování u dětí ve věku od 2 do 18 let ve Speciálně pedagogické poradně Pohodová rodina. Vždy pracujeme s celou rodinou – zejména informujeme a vedeme rodiče, aby mohli včas podpořit své děti s opožděným nebo nedostatečným vývojem a zmírnit tak jejich handicap. Uplatňujeme komplexní a prakticky zaměřený speciálně pedagogický přístup. Nejčastěji využívám percepčně-motorická cvičení, která díky neurovývojovým principům přinášejí významná zlepšení napříč různými diagnózami poruch učení.
Ale ani když přečteme celý stoh takových knih, nemusíme mít hned jasno. Naopak. Často se setkávám s tím, že lidé načerpají přespříliš informací, které si navzájem odporují. Pak nevědí, jak se v tom vyznat, a nakonec všechno vzdají. Zapomínáme totiž, že skutečná změna je možná, jen když probíhá pomalu.
Lze říct, že určitý žánr má největší terapeutický potenciál?
Myslím, že nejlépe v danou chvíli zafunguje literatura, která rezonuje s naší momentální osobní zkušeností. A to klidně může být zamilovaný román, fantasy nebo cestopis. Důležité je, aby nás to oslovilo a zasáhlo uvnitř.
Každý zkušenější čtenář rád žánry střídá nebo čte víc knih naráz. Když jsem unavený, sáhnu po románu. Když se chci něco naučit, otevřu populárně naučnou knihu. A když potřebuju povzbudit nebo nasměrovat, sáhnu po rozhovoru s inspirativní osobností. Literatura by nás měla v pravý čas potkat tam, kde právě jsme.
Může čtení pomoci člověku lépe pochopit jeho vlastní emoce a myšlenky? Jakým způsobem?
Určitě. Čtení je pomalejší médium, a právě to dává prostor k zamyšlení. Když se ztotožníme s postavou nebo situací, získáme odstup od vlastních problémů. Lépe si pak uvědomíme, co cítíme, a začneme své emoce strukturovat. Někdy nám autor dá slova pro něco, co jsme sami neuměli pojmenovat – a už jen to může přinést úlevu.
Jak souvisí čtení s empatií? Může pomoci zlepšit schopnost vcítit se do druhých lidí?
Ano. Dobrý román ukáže situaci z více úhlů pohledu a vy najednou chápete všechny zúčastněné. To je silná lekce empatie. Možná se jako žena vžijete do mužské postavy a pochopíte, proč se váš partner někdy chová, jak se chová. Vžívání se do postav rozšiřuje naši schopnost chápat druhé – i sami sebe.
Existuje rozdíl mezi čtením knihy, poslechem audioknih a čtením na obrazovce?
Klasická kniha nás drží nejvíc v přítomném okamžiku, nedá se u ní snadno odbíhat. Čtení na mobilu nebo počítači často rozptyluje, podněty přeskakujeme. I zkušení čtenáři mají pak problém se soustředěním.
Když se do knihy ponoříme, jsme plně v přítomném okamžiku. Zůstane jen příběh a vnitřní ticho, a to je pro nás velmi přínosné.
Audioknihy jsou fajn třeba do auta, ale hůř se udrží plná pozornost. A u dětí určitě nenahradí čtení nahlas od rodičů, tam je důležitý i rozhovor a sdílení.
Jak může pravidelná četba pomoci lidem, kteří mají problém s koncentrací nebo trpí informačním přetížením v digitální době?
Čtení tištěné knihy je opravdu krásný a přirozený trénink pro mozek. Pomáhá zklidnit mysl, soustředit se a zůstat chvíli u jedné věci – což je dnes vzácnost. Oproti digitálnímu obsahu, který je roztříštěný a zahlcující, čtení zpomaluje, ztišuje a snižuje stres. Na chvíli odpojuje od všeho, co nás v hlavě tíží.
Může čtení sloužit jako forma meditace nebo mindfulness? Jaké jsou podobnosti mezi těmito praktikami?
Ano, čtení může mít podobný účinek jako meditace. Když se do knihy ponoříme, jsme plně v přítomném okamžiku. Dostaví se klid, soustředění a často i stav „flow“, kdy zmizí pojem o čase. Zůstane jen příběh a vnitřní ticho, a to je pro nás velmi přínosné.
Knihy jako lék pro tělo i duši
Barbora Glosová miluje slova. Ta, co hladí, i ta, co bolí. Je učitelka jazyků, autorka, maminka tří chlapců – jednoho vlastního, dvou nevlastních a žena, která si prošla úzkostmi, panikou, rozvodem i duchovním probuzením. „Když se ti třikrát otevře rána po operaci, začneš krvácet a zůstaneš na nemocenské půl roku, dolehne na tebe úplně jiná tíha než bolest,“ říká v úvodu Bára a dodává, že pro člověka, který je aktivní a miluje seberealizaci, to byla opravdová zkouška.
Záchranu našla v knihách. „Vzdělávala jsem se, získávala rozhled v nových odvětvích, něco jsem dělala,“ říká. Právě tehdy vznikl její knižní Instagram ucitelkacte, kde sdílí recenze knih a myšlenky. V roce 2023, kdy přečetla 250 knih, začala hledat víc než příběhy – hledala sama sebe. To byl její čtenářský rekord, nyní už přečte průměrně „jen“ kolem stovky knih za rok.
„Díky krizi jsem se vlastně stala takovou čtenářkou, jakou jsem dnes. Knihám vděčím za to, že jsem se úplně nezbláznila. Zvládla jsem své strachy bez léků, knihy byly průvodcem na mé osobní cestě.“ Pomáhaly jí i po porodu, kdy čelila úzkostem a rozvodu. „Nejdřív jsem utíkala do jiných světů, pak jsem objevila seberozvojovou a duchovní literaturu. Pomohla mi pochopit, zklidnit se. Ukázala mi, že všechno má svůj smysl, i když to tak někdy nevypadá.“
Barbora Glosová. (foto: se svolením Barbory Glosové)
Knihy jsou pro ni víc než relax. „Díky nim jsem si mnohokrát zakusila katarzní zážitek, nalezla řešení, inspirovala se.“ A když sama psala svou knihu Já, maják, byla to další forma terapie. „Vypsala jsem se ze svých trápení. Uvolnila napětí, uzavřela kapitoly, zpracovala emoce,“ upřesňuje.
Málokdy ji potkáte bez knihy v ruce, v kabelce nebo na stole. Dokáže číst u snídaně, ve fitku nebo v autobuse. Knihami vyplňuje téměř každou volnou chvilku.
Dnes čte hlavně psychologické romány, duchovní texty a osobní rozvoj. Miluje Toltéky, zenové mistry i Fulghuma. Ale její čtenářská cesta je proměnlivá. „Život je změna, zůstávám otevřená. Třeba jednou dojde i na sci-fi nebo komiks,“ usmívá se.
Na otázku, jestli je čtení útěkem, nebo pochopením, odpovídá: „Tak i tak. Ani jedno není špatně. Obojí je v pořádku, pokud to člověka dělá šťastnějším.“
Bára ke čtení vede i svého osmiletého syna Viléma, který miluje knihy, jak sama říká, už od „bříška“. Co se týká jejích žáků, tam už nepozoruje takové čtenářské nadšení, což je pro dnešní dobu asi typické. „Ve své třídě mám 5 zapálených čtenářů, jedna dívka dokonce čte nonstop pod lavicí 😊, z celkových 25 dětí. Myslím, že to odpovídá republikovému průměru. A nemyslím si, že by se to nějak výrazně lišilo od doby, kdy jsem chodila do školy třeba já,“ zamýšlí se.
Poukazuje na to, že v dnešní době knihy čelí silné konkurenci internetu a mobilů, ale čtenářství má stále své místo. „U dětí hodně záleží na podpoře rodičů, na jejich čase (zda rodiče menším dětem předčítají), na motivaci dospělých, na dostupnosti knih a také na kvalitě výuky literatury na školách, zda učitel dokáže děti nadchnout. Těch faktorů je mnoho, individuální zájem dítěte je vlastně až na konci,“ říká.
Protože si Bára dobře uvědomuje roli, kterou čtení hraje ve zpracovávání emocí a duševním zdraví, její slova zní jednoznačně: „Četba má velký potenciál zpracovávat emoce, vnitřní konflikty, dřívější traumata. Je to neomezený zdroj relaxace, který může vést ke zklidnění, k přesunu z reality do fantazijních světů a na hlubší úrovni pomoci najít odpovědi na otázky.“ Pro ni tedy knihy představují nástroj, který může sloužit i jako forma terapie.
Bára se už mnoho let snaží inspirovat ostatní k četbě, i když se někdy setkává s názorem, že „čtení už není v dnešní době potřeba“. Její odpověď je jednoduchá: „Snažím se sdílet, motivovat, nadchnout. Kdo chce, ten si u mě své najde. Na ty, kteří nerozumí důležitosti knih, nereaguji. Každý má svou cestu.“ A přesto, že má sama knihy v oblibě a vidí v nich velký přínos, nikdy by je nevnucovala: „Nikomu knihy nenutím a ani si nemyslím, že by lidé, kteří nečtou, byli ochuzení. Každý člověk potřebuje něco jiného, každý získává moudrost z jiných zdrojů.“
Reklama
Přestože existují lidé, kteří raději poslouchají, než čtou, Bára nevidí problém v audioknihách, pokud jsou namluvené v plné verzi, nikoliv zkrácené či adaptované. „Pokud jde o skutečně namluvenou knihu, pak je to v pořádku. Může nahradit klasickou četbu, protože každý preferuje jiný typ smyslového učení. Problém nastává u zkrácených verzí, kde je nutné přistupovat k těmto verzím kriticky, aby si člověk nebyl jistý, že přečetl něco, co ve skutečnosti jen poslouchal.“
A co si myslí o čtečkách? „Já osobně jsem konzervativní klasik. Jsem tým staré dobré papírové knihy,“ říká rozhodně. „Vůně listů, možnost podtrhávat, zakládat, mít knihovnu plnou krásných obálek. Nevidím smysl v tom, abych koukala ještě do čtečky, když už neustále koukáme do počítačů nebo telefonů.“
Nakonec se Bára podělila o své tipy pro všechny, kteří se chtějí do knihy ponořit, aniž by museli utrácet majlant. „Za knihy utrácím dost, ale chápu to jako investici do sebe,“ přiznává. Dodává, že za knihy však lidé nemusí utratit výplatu. Poklady lze najít v knihobudkách nebo v knihovnách, které se někdy zbavují starších titulů za symbolickou cenu. „E-knihy jsou levnější a já osobně sleduji akce v knihkupectvích, kde mám členství a slevy. Levné knihy mají ve svém názvu to, že jsou skutečně levné,“ uzavírá s úsměvem.
