Je to univerzální pravda: nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Ať už hovoříme o vaření, kosmetických přípravcích, cvičení nebo třeba se*u, méně kvalitního přinese vyšší uspokojení a efekt než zahlcení množstvím nekvalitních podnětů. A nejinak je to se zvládáním pocitu osamělosti.
Osamělost je komplexní emocionální zkušenost, které se na Flowee věnujeme často. Naposled to bylo v tomto článku, zmiňujícím studii Johna Cacioppa z University of Chicago, která dopady osamělosti na zdraví srovnává s dopady kouření nebo obezity.
Neuropatolog Cacioppo nicméně osamělost jako takovou nezavrhuje. „Osamělost je mechanismus, který funguje proto, že jako společenský druh potřebujeme být schopni rozpoznat, kdy jsou naše vazby s ostatními lidmi ohroženy nebo chybí. Pokud spojení chybí, je to hrozba pro naše přežití a reprodukční úspěch,“ říká.
Magických osm minut
Studie z roku 2021 zkoumala účinek krátkých pravidelných telefonátů na 240 klientech organizace Meals on Wheels, která se snaží bojovat s hladem (v roce 2022 bylo v USA hladem ohroženo zhruba 6,8 % seniorů, tedy přibližně 5,2 milionu osob) a izolací stárnoucí americké populace. Během pandemie koronaviru jim proškolení laici pravidelně telefonovali, aby s nimi vedli cíleně empatickou konverzaci. Studie prokázala, že čtyřtýdenní program jednoznačně zlepšil jak jejich subjektivní hodnocení pocitu osamělosti, tak objektivně měřitelné ukazatele deprese a všeobecné mentální kondice.
A právě tady vstupuje do hry kouzlo osmiminutového spojení.
Ačkoli se to může zdát banální, pouhých osm minut soustředěného a angažovaného času, stráveného s jinou osobou, může znamenat velký rozdíl. Podle Dr. Julianne Holt-Lunstad, psycholožky z Brigham Young University, mohou i krátké sociální interakce aktivovat oblasti mozku, zodpovědné za snížení stresu a zlepšení nálady. Můžete někomu zavolat, zajít s kolegou na kafepauzu nebo si dát rychlý oběd – pouhých několik minut může pomoci resetovat negativní emoční stavy.
Sloupkařka The New York Times Jancee Dunn v jednom ze svých příspěvků popsala, jak se cítila po krátkém (ano, osmiminutovém) rozhovoru s přítelkyní, se kterou kvůli oboustranně nabitému pracovnímu i osobnímu rozvrhu neměla delší dobu možnost se vidět ani mluvit: „Zavěsila jsem, usmála se a pobrukovala si nějakou písničku. Dokud jsem neslyšela její hlas, ani jsem si neuvědomila, jak moc mi chybí. A během té krátké chvíle jsme toho spoustu probraly, aniž bych měla pocit, že musíme spěchat. Náš rozhovor byl OPRAVDOVÝ.“
Díky britsko-americkému etnografovi a motivačnímu řečníkovi Simonu Sinekovi, jehož knihy (například „Začněte s PROČ“ a „Lídři jedí poslední“) se dočkaly i českého překladu, se pak do povědomí široké veřejnosti dostal koncept „magických osmi minut“.
V jedné z epizod podcastu „Trocha optimismu“ se Sinek tématu věnoval s šéfkuchařkou a spisovatelkou Christinou Tosi. Diskutovali o tom, jak je důležité požádat o pomoc a zároveň „tady být“ pro přátele v nouzi. Sinek si to dle svých slov bolestně uvědomil ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že běžné zprávy od kamarádky („Jak to jde? Nechceš se zastavit?“) byly voláním o pomoc během náročného období.
Volání o pomoc může být tak nenápadné, že si jej ani nevšimnete.
S dotyčnou si prý poté domluvil heslo – otázku „Máš osm minut?“ Tato věta se stala jejich kódem pro SOS. Osm minut, které mohou druhému změnit nebo zachránit život.
Pošli to dál
Když se někdo cítí osamělý, může mu v touze navázat kontakt bránit pocit trapnosti nebo dojem, že každý má svých problémů dost. A že svěřit se někomu s těmi svými vyvolá reakci, která zabolí možná ještě víc než původní problém samotný. Mysleme na to, pokud budeme mít nejasný pocit, že s někým z našich blízkých není vše úplně v pořádku, ačkoliv se smějí a celkově chovají „normálně“.
Je to jen osm minut. Sinek k tomu dodává: „Osm minut! Každý může na osm minut odejít ze schůzky. Problémy dotyčného nevyřešíte, ale díky vašim osmi minutám se nebude cítit tak sám. A to je síla přátelství.“ Ať už jde o rychlý rozhovor během přestávky na oběd, krátkou procházku nebo „jen“ telefonát po cestě do kanceláře, osm minut je dostatečně krátká doba na to, aby si ji každý mohl dovolit někomu věnovat.
Dr. Karen M. Reivich, psycholožka z Pensylvánské univerzity a odbornice na odolnost a prevenci deprese, ve své knize Faktor odolnosti: 7 klíčů k nalezení vnitřní síly a překonání životních překážek sílu krátkých spojení při budování sociální odolnosti vyzdvihuje: „Krátké pozitivní interakce, jako jsou přátelské výměny názorů se známými nebo náhodné rozhovory, mohou přispět k pocitu sounáležitosti a podpory, což jsou klíčové složky odolnosti. Zapojení do těchto malých okamžiků spojení může jednotlivcům pomoci cítit se lépe začleněni do svých komunit a poskytnout emoční podporu, která zvyšuje celkovou odolnost.“
Dobro se děje v tichosti, vše ostatní je jen divadlo
Věnujte tedy pouhých osm minut své výhradní pozornosti denně člověku, na kterém vám záleží. Osm minut, kdy vyslechnete jeho obavy nebo se spolu jen tak zasmějete. Další studie Johna Cacioppa z roku 2015 s názvem „Osamělost a sociální izolace jako rizikové faktory zvýšené úmrtnosti“ uvádí, že lidé, kteří se zapojují do krátkých (a pozitivních) sociálních interakcí, se méně často cítí osamělí a jejich duševní zdraví se jejich vlivem znatelně zlepšuje.
Nejde o velká gesta ani o dlouhé hodiny, strávené společně. Jde o to být tu jeden pro druhého, a to i malými, smysluplnými způsoby. Každá minuta se počítá.