„Rodiče s dětmi o rozvodu často nemluví ve snaze je chránit. Ale ony něco tuší a mohou si připadat jako viníci celé situace,“ upozorňuje na jedno z možných pochybení při rozvodu mediátorka a lektorka kurzu Rozchodem rodina nekončí Halka Jaklová.
Rozvod je náročný a někdy se táhne roky. Je to něco, na co se člověk může připravit?
Záleží na tom, v jaké pozici člověk je. Pokud rozvod navrhuje, tak se může připravit po stránce citové, právní, případně i materiální. Jiná situace je, když je dotyčný v pozici, kdy je postavený před rozchod nebo rozvod a nečeká to. Je to většinou šok, který člověka zastihne nepřipraveného. Tam je na místě vyhledat pomoc.
Neumím si představit, že bych si k drahým advokátům ještě platila terapeuty nebo psychology. Nestačilo by si o tom třeba promluvit jenom s kamarády, co mají takovou zkušenost za sebou?
Mluvit se známými často nestačí, ne vždy to pomůže. Minimálně je dobré si o tom něco přečíst. Zejména když mají lidé děti, je dobré si zjistit, co to s nimi a s celou rodinou udělá. Opravdu pomáhá si zajít za psychologem nebo do poradny, vyptat se na věci, kterými si člověk není jistý. Když máme představu, co se bude dít, tak jsou věci vždy jednodušší.
Navíc existují organizace, které poskytují bezplatnou pomoc. Já pracuji například ve společnosti Aperio a máme několik služeb pro rozvádějící se rodiče. Zdarma nabízíme právní poradenství, psychologickou pomoc, krizovou linku pro rodiče a podpůrný program pro jejich děti, který se jmenuje Rozvodem rodina nekončí. Také existují například rodinné a občanské poradny a další pomáhající neziskové organizace.
Je dobré počítat s tím, že pokud navrhnete rozvod, tak protějšek může jednat naprosto iracionálně.
Oběťmi konfliktu mezi rodiči bývají děti. Nezřídka jeden z rodičů používá dítě jako nástroj pomsty...
Rozvod je velmi emotivní věc. Když člověk není připravený, tak si prochází procesem, který má různá stádia. Například je to hněv, kdy se jeden snaží pomstít tomu druhému za to, co mu způsobil. Jde o hluboké ublížení, kdy člověk často není schopen vidět nic, ani vlastní dítě a jeho zájem. Naopak ten, kdo se rozchází, bývá už o kus dál a je schopný jednat racionálněji. Je dobré počítat s tím, že pokud navrhnete rozvod, tak protějšek může jednat naprosto iracionálně.
Rozvod každý samozřejmě zpracovává jinak. Většina lidí je schopná se přes to dříve či později překlenout a jdou dál. Ale pak je skupina lidí, kteří mají například zatížení z dětství, a nedokáží si to zpracovat a zůstanou ublížení. V tom případě je nutná odborná pomoc. Čím déle se konflikt táhne bez nějakého ošetření, tím spíš se lidé dostávají do patologických situací.
Co když jsem v rozvodovém řízení a ten druhý dělá jen naschvály a nejde s ním jednat?
Pokud jeden z partnerů nemá vůli se dohodnout, tak je těžké ho k tomu dotlačit. Ale často se stává, že když k nám přijde na podpůrný program jeden z páru, tak změní nějaké své staré vzorce chování i styl komunikace, který dlouhodobě používal. A jak člověk změní něco sám u sebe, tak se něco změní v celém systému a má to vliv i na průběh rozvodu.
Ještě bych k tomu doplnila, když na sobě člověk pracuje a něco na sobě změní, tak mu to pomůže nejen v soudním řízení. Má to i velký vliv na budoucnost, protože pokud máte děti, tak se s tím druhým stále musíte nějakým způsobem domlouvat. A vím, že změnit komunikaci u sebe, to je velká výzva.
Vraťme se ještě k dětem, jaké to pro ně má důsledky, když se před nimi rodiče vzájemně očerňují a říkají tu nejhorší možnou větu: „Tak, teď si musíš vybrat, s kým budeš!“
To je pro dětskou psychiku velký stres a může to zanechat následky. Děti mají přirozeně rády oba dva rodiče, oba potřebují a nechtějí o tom druhém slyšet nic špatného. Dávat dětem vybrat je pro ně opravdu Sophiina volba, a když se to děje, tak se u dítěte zapnou obranné mechanismy.
Jak člověk změní něco sám u sebe, tak se něco změní v celém systému a má to vliv i na průběh rozvodu.
Děti jsou nastavené na to, aby přežily. Když jsou u rodiče, který očerňuje toho druhého, tak se k němu sice přikloní, protože vědí, že jinak by s ním byly v konfliktu, ale neznamená to, že toho druhého vnitřně zavrhnou. Dítě je vytvořené z obou rodičů, a když jeden rodič shazuje a pomlouvá toho druhého, tak zároveň očerňuje i část dítěte, které je z něj složené.
Co je pro děti nejbolestnější?
Myslím, že je pro ně bolestné, když jim jeden z rodičů zmizí nebo téměř zmizí ze života. To je pro ně velká rána a děti se s tím vypořádávají celý život. A samozřejmě dlouhotrvající a násilné konflikty, to jsou věci, které si děti pamatují. Nehledě na to, že si nesou do života vzorce chování od svých rodičů, které kopírují. U těch těžkých a dlouhých konfliktů děti často zažívají úlevu, když se rodiče rozejdou.
Posuňme se na fázi po rozchodu. V jednom z rozhovorů jste zmiňovala, že je nutné počkat s představováním nového partnera.
Děti potřebují čas na zpracování změn a není dobré je hned postavit do situace, že je tu někdo místo mámy nebo táty a bude s námi bydlet. Je to zkušenost z praxe, na dětských skupinách nám děti píší vzkazy: „Neseznamujte nás hned se svými novými partnery, nechtějte po nás, abychom s nimi bydlely, my chceme být s vámi.“ Všechno chce čas a citlivost. A hlavně s nimi mluvit o tom, co se děje, ptát se jich, jak se cítí. Každé dítě potřebuje na zpracování změn jinou dobu.
To mě ještě přivádí k otázce, zda bychom měli o rozvodu mluvit s dětmi ještě před ním, nebo až po něm?
Tohle s rodiči hodně probíráme, protože jsou nejistí a nevědí, co mají dětem říct. V dobrém úmyslu, že je ochrání, neřeknou nic a tváří se, že je vše při starém. Ale děti jsou chytré, včetně těch malých, často něco tuší a začnou si tvořit mýty, například že oni jsou viníky situace. Žijí třeba v tom, že „kdybych méně zlobil, tak táta neodejde.“ A pokud jim to rodiče nevyvrátí a neřeknou jim, že je to věc mezi nimi, dítě za nic nemůže a že tu vždycky pro něj budou, tak tím jejich potomci trpí.
O rozvodu či rozchodu by se mělo mluvit úměrně věku, vyvarovat se toho, kdo za co může, koho a proč máme nebo nemáme rádi. Je dobré dětem říct, co v jejich životě zůstává, co se změní a proč to tak je. Aperio má mimo jiné i na svých stránkách zustavamerodici.cz i leták s tipy, jak dětem říct, že se rozcházíte.
Související…
