Mám jednu kamarádku, Sáru. Poznaly jsme se po třicítce a spojovala nás spousta věcí: stejný kadeřník, venčení psů, fobie z letadel a myší, starosti o zdraví, problémy s dětmi a nespavost kvůli chrápání manžela. Poslední dobou je to ale jinak. Kdykoli mi Sára volá, cítím tlak na hrudi, a čím dál častěji jí neberu telefon. Mám trochu pocit viny, ale je to pořád lepší, než pořád dokola poslouchat její stížnosti. Chci jí říct, jak se cítím, ale zatím jsem se k tomu neodhodlala…“ svěřuje se na webu Oprah.com Barbara Grahamová.
Je zvláštní, že přátelské vztahy, které nás vyživují, podporují a často jsou naším nejhlubším zdrojem pocitu spříznění, postrádají často normy, které jsou běžné v milostných vztazích. Pokud vám váš drahý přestane volat, klade nesplnitelné požadavky nebo vás příliš často ignoruje, vyříkáte si to s ním. Nemusí to být snadné a možná to hodně odkládáte, ale nakonec oba zjistíte, na čem jste. U přátel to často ale tak jednoduché není.
Jiné než v partnerství
„Nesejdete se a neřeknete: Jsem na tebe opravdu naštvaná a už se s tebou nebudu vídat,“ říká pro Oprah.cz psychoterapeutka Ruthellen Josselsonová. „S přáteli se často setkáváme poměrně nahodile. Do určité míry je tedy těžké poznat, zda se ten druhý vzdálil proto, že už nechce být vaším přítelem, nebo proto, že se v jeho životě děje něco, co mu brání být v kontaktu.“
Máme jen určitou zásobu „sociální kapacity“, takže je zcela přirozené, že méně blízká, méně obohacující nebo pracnější přátelství mohou časem ztratit na intenzitě nebo hodnotě.
Ano, někdy tu pro nás přítel nemůže být tak, jak bychom si přáli, nebo jak by chtěl být. Když se to ale stane, dobrý přítel toto téma dřív či později nadhodí a v klidu si o tom spolu promluvíte. Někdy si také přátelé potřebují jeden od druhého trochu „odpočinout“, když je život zahltí jinými povinnostmi. V takovém případě je samozřejmé akceptovat, že každý člověk má svůj vlastní život a někdy prostě nemá čas.
Jak tedy poznat, že se nejedná o výše zmiňované případy, ale že vaše přátelství se zkrátka blíží ke konci? Varovné signály samozřejmě zahrnují situaci, že vám ten druhý už sám od sebe nevolá ani nevyvíjí iniciativu, aby se s vámi setkal. A když pak na sebe třeba náhodou narazíte a řeknete si, že musíte zajít na oběd, ale neustále hledáte výmluvy, proč vlastně nemáte čas.
Dalším varovným znakem je uvědomění, že jste si s přítelem nepopovídali několik měsíců, ale i přesto nemáte chuť zvednout telefon a zavolat mu. To jen ukazuje, že se vaše přátelství pravděpodobně naplnilo. Přestože v takových chvílích jeden druhému možná otevřeně nepřiznáte, že se vaše touha stýkat se zmenšila, vaše chování tuto zprávu jasně vysílá.
Přirozený vývoj
Je vám to líto? Nutno si přiznat, že většina přátelství má přirozený životní cyklus. Často nás k sobě svedou okolnosti, jako je práce, podobný životní styl, děti. A jak se naše situace mění, postupně se od sebe vzdalujeme. Na hlubší úrovni naše přátelství odráží náš vnitřní život. „Jakmile získáme silnější pocit vlastního já, možná nám přestane záležet na věcech, které byly dříve důležité, a určitá přátelství nás nutně přerostou,“ vysvětluje pro Oprah.cz doktorka Florence Falková, newyorská psychoterapeutka. „Jakmile si to uvědomíte, můžete začít opouštět vztahy, které už nevyživují vaše nejautentičtější já.“
Varovným znakem je například uvědomění, že jste si s přítelem nepopovídali několik měsíců, ale i přesto nemáte chuť zvednout telefon a zavolat mu. To jen ukazuje, že se vaše přátelství pravděpodobně naplnilo.
Další důvod, proč některá přátelství musíme opouštět, je náš energetický limit. Přestože na sociálních sítích můžeme mít tisíce přátel či sledujících, existuje určitá hranice, kolik opravdových přátelství může člověk zvládnout. Máme jen určitou zásobu „sociální kapacity“, takže je zcela přirozené, že méně blízká, méně obohacující nebo pracnější přátelství mohou časem ztratit na intenzitě nebo hodnotě. Můžeme být trochu smutní, když vidíme, jak se nám kdysi blízká přátelství vzdalují, ale je to součást procesu.
Pokus o obnovu
A na závěr něco pro ty, kteří se nechtějí ještě vzdát a přejí si zkusit své přátelství naposledy oživit. Pravdou totiž je, že my lidé jsme dynamičtí a naše potřeby a schopnosti se v průběhu času mění, mohou se tedy měnit i naše preference při výběru přátel. To znamená, že okolnosti, které dřívější přátelství ukončily, se mohou změnit a vy můžete pocítit touhu přátelství znovu oživit. Například mně se to zrovna nedávno stalo. Pamatujte však, že přátelství je dobrovolné a oslovení starého přítele nemusí vždy přinést kýžený výsledek.
Pokud se však o obnovu starého přátelství chcete pokusit, magazín Psychology Today dává několik tipů:
- Pošlete přání poštou – dostat poštovní zásilku (od někoho jiného než od úřadu) je v dnešní době vzácnost, takže pokud dávnému příteli zašlete psaní, může mu to udělat velkou radost.
- Napište SMS a dejte druhému vědět, že jste si na něj ten den vzpomněli. Pokud vám odepíše, zvažte, zda byste se nechtěli sejít a popovídat si.
- Zavolejte svému příteli s tím, že jste si na něj vzpomněli, a vyzvěte ho, aby vám povyprávěl, co je nového. Vyjádřete opravdový zájem o jeho život.
- Pokud jste přátelství ukončili způsobem, který nebyl ideální – například jste příliš často rušili plány, nebo jste dokonce kamaráda vyghostovali, přiznejte sobě a případně i jemu, že jste udělali chybu a litujete toho.
Není samozřejmě jisté, zda se vám podaří ztracené přátelství vzkřísit. V každém případě však získáte pocit uspokojení a možná i uzavření vztahu tím, že jste pro obnovu kamarádství udělali maximum.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
