fbpx

Coming out na malé vesnici je společenská sebevražda. K žití naplněného života musíte mít odvahu 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Daniela je matkou tří dětí a většinu svého života byla i manželkou. Jenže vevnitř se cítila jinak. Coming out na vesnici ale nebyl možný. Proto se sbalila, a i se svou láskou odešla

Zveřejněno: 7. 8. 2024

Umíte si představit, jaké to je žít v malé vesnici a skrývat svou skutečnou orientaci? Daniela, matka tří dětí, bojovala se svými démony roky. Její trápení bylo o to složitější, že se zamilovala vícekrát. Odvahu udělat za svým dosavadním životem tlustou čáru jednou provždy ale našla až tehdy, kdy její lásku opětovala žena z místní komunity.

Daniela na vesnici na první pohled žila jako spokojená matka tří dětí a manželka. Nepocházela odtud, svého muže tady poznala, když kdysi jako studentka přijela na letní brigádu. Jejímu vyvolenému se v té době místní smáli – volba jeho budoucí ženy je překvapila. Daniela totiž nenosila sukně a volánky ani dlouhé vlasy. Naopak, vypadala spíš jako kluk. Džíny, džínová bunda, na krátko střižené vlasy a poněkud houpavá mužná chůze.

Nikoho by ale ani ve snu nenapadlo, že Daniela „to má jinak“. S Jiřím se vzali a Daniela mu porodila celkem tři děti. Zapadla do místní venkovské komunity a nikdo se nad jejím vzhledem nepozastavoval. Zdálo se, že je všechno v pořádku. Na vesnici našla kamarádky i kamarády a zapojila se do mnoha místních aktivit. Jenže ony i ty aktivity byly pro ženu poněkud zvláštní. Řekněme, že rozhodně nechodila do kroužků pletení nebo společně s holkama nepekla ty nejlepší buchty. Daniela byla členkou dobrovolných hasičů, hrála dost dobře fotbal a byla aktivní ve svazu myslivců.

Láska a nenávist

Daniela však skrývala tajemství, které ji tížilo – přitahovaly ji ženy. Svou orientaci si dlouho nedokázala přiznat – nebo sobě možná ano, ale rozhodně ne okolí. A není se čemu divit. Vyrůstala v konzervativním prostředí, kde se od žen očekávalo, že budou zastávat tradiční roli matky a manželky. Svou náklonnost k ženám se tedy bála ze strachu z odsouzení přiznat, a když se setkala se svým budoucím manželem, rozhodla se pro bezpečí a stabilitu, kterou jí vztah s mužem poskytoval. Společně vychovali tři děti a žili běžným venkovským životem.

Související…

Kde se bere plastická sexualita žen?
Luboš Heger

Jenže vše se změnilo, když se Daniela i její manžel zamilovali do stejné ženy. Tedy její manžel tuto ženu miloval už dávno, ale byla, jak se říká, jiná liga, navíc chodila s jeho dobrým kamarádem. To, že o ni stojí, ale všichni ve vesnici věděli. A Daniela si toho samozřejmě také všimla. A ještě k tomu se i jí líbila. Nemohla to ale dát najevo, proto ji naopak ponižovala a dokonce i děsila. To trvalo celé roky. 

Májové prozření

Láska Daniely i jejího muže jednou na jaře přijela „na májku“. Dorazila i Daniela s Jiřím – setkali se po letech a zdálo se, že je vše zapomenuto a čas obrousil hrany i starým láskám.  Zábava gradovala, až nakonec Jiří pozval onu ženu na návštěvu. Ta se s obavami ptala na postoj jeho ženy, Jiří ji ale ujistil, že už dávno je všechno v pořádku.

Seděli, pili, povídali si. A najednou se otevřely dveře a v nich stála Daniela s úděsným výrazem. Chvíli zírala. Šel z ní strach. Pak přistoupila ke zdi, kde visela její myslivecká flinta. A mlčky ji vzala do rukou. V Jiřím i jeho návštěvě a lásce z mládí by se krve nedořezal. Jenže pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Daniela se začala smát a pozvala svou „sokyni“ na panáka. Jiří později odešel ještě si užít májové veselí a pak se to stalo.

Obě ženy seděly na schodech a z Daniely najednou vypadlo: „Víš, že tě už roky miluju?“ Byl to šok. Žena Danielinu lásku neopětovala, ale ani Danielu nezatratila. Všechen strach, který dříve z Danielina podivného chování měla, byl tentam.

Od té doby to vypadalo jako ve sladkém americkém filmu nebo jako v příbězích růžové knihovny. Kamkoli tato žena přijela, vítali i doprovázeli ji k autu oba – Jiří i Daniela, oba se stejně přihlouple zamilovaným výrazem v obličeji a půllitrem piva v ruce…

Definitivní přiznání

Ona žena už do manželství Jiřího a Daniely nezasáhla, do vesnice totiž přestala jezdit. Když tam po několika letech opět zajela, potkala Jiřího v doprovodu jiné mladé ženy. Velmi se divila, protože na vesnici nebyly rozvody tak běžné, žilo se tam jinak. Jak je tedy možné, že Jiří je zcela otevřeně s někým jiným?

Děti se stýkají s oběma rodiči, i když Jiří s Danielou spolu vůbec nekomunikují. Daniela se naučila, že není důležité, co si myslí ostatní, ale jak se cítí ona sama a její nejbližší.

Jakmile její syn dosáhl osmnácti let, našla Daniela odvahu změnit svůj život. Její lásku k sousedce Kamile z vedlejší vesnice už nebylo možné skrývat. Obě ženy se společně přestěhovaly do většího krajského města, kde mohly začít žít společně bez předsudků a strachu z odsouzení.

Ve městě našly přijetí a podporu, s níž by v malé vesnické komunitě rozhodně nemohly počítat. Tedy alespoň ne hned, trvalo by to jistě dlouhé roky života v izolaci a osamění, což nebylo možné. Nejen Daniela, ale i její partnerka Kamila mohly konečně být samy sebou.

Jiří zůstal ještě pár let s dětmi a našel si novou ženu. Děti se stýkají s oběma rodiči, i když Jiří s Danielou spolu vůbec nekomunikují. Daniela se naučila, že není důležité, co si myslí ostatní, ale jak se cítí ona sama a její nejbližší.

Názory odborníků

Faktem je, že přiznat svou orientaci na malé vesnici, kde Daniela žila, je skutečně ještě obtížnější než ve velkém městě, kde jste pro většinu lidí anonymní. O tom hovoří pro deník.cz i psycholožka Markéta Švamberk Šauerová, která se však nedomnívá, že coming out je na vesnici obtížnější: „Lidé z malého nebo velkého města totiž nemusí být prototypem těch ostatních. Představme si moderní vesnici, sestavenou z moderních domů, kde se nastěhují určité typy mladých lidí, svérázných, otevřených. Tam vůbec nemusí být problém takovou situaci řešit. Velká města mají v tomto případě možná tu výhodu, že je tam větší anonymita. Ačkoli je samotná anonymita v mnoha jiných směrech spíše nevýhodou, tak v projevení odlišnosti tam výhodu vidím. V menším městě to může být komplikovanější. Je třeba vychovávat děti k určité odolnosti, sebevědomí a vědomí toho, že byť jsme nějak odlišní, máme důležité lidské vlastnosti, díky kterým jsme důležitou součástí společnosti.“

V Danielině případě se ale skutečně jednalo o stav, kdy „její“ vesnická komunita byla uzavřenější a tradičnější, což může vést k většímu odporu vůči jinakosti.

Odborníci se shodují na tom, že pro spokojený život je zásadní, aby lidé byli sami sebou a žili autenticky. A s tím souhlasí i psychoterapeut Petr Svoboda: „Přiznat si a přijmout svou orientaci je klíčové pro duševní zdraví. Lidé, kteří žijí v souladu se svou identitou, jsou obvykle šťastnější a vyrovnanější. Společenské tlaky a předsudky mohou být devastující, ale důležité je najít podporu, ať už v rodině, nebo mezi přáteli.“

Tu Daniela dle svých slov našla v různých online komunitách a organizacích, které lidem při coming outu pomáhají. Pochopila tam, jak čelit předsudkům a jak se vyrovnat s negativními reakcemi okolí. Našla si novou práci, která ji baví, a její vztah s partnerkou trvá a vzkvétá již několik let.

 

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...