fbpx

Osamělost spouští sociální a časovou dezorientaci, tvrdí studie. Introverti nesouhlasí 2 fotografie
Zdroj foto: Zdeněk Strnad / Midjourney

Extrémní situace kladou na lidi extrémní nároky a spousta lidí se může ocitnout v úzkých. Schopnost adaptovat se je ale jednou ze základních podmínek přežití.

Zveřejněno: 6. 6. 2024

Období sociální izolace v období covidu kladlo zvýšené nároky na každého, kdo ke svému životu potřebuje alespoň nějakou formu mezilidské komunikace. Kromě pocitu osamělosti, opuštění a existenciálních osobních dramat nejrůznějšího druhu dospěli někteří až do extrémních poloh, kdy se doslova a do písmene ztratili v čase. Nevěděli, který den je, měli zmatek v časovém sledu událostí a narušení jejich běžné rutiny jim způsobovalo nebývalý diskomfort. Vyplývá to ze závěrů studie Sociální a temporální dezorientace během covidu 19, kterou publikoval British Journal of Psychology, která analyzovala výsledky průzkumu mezi 3306 respondenty.

„Společenským znakem pandemie covid-19 byl soubor zmírňujících opatření, jako jsou výluky a zákaz vycházení… sociální dezorientace výrazně přispěla k narušenému vnímání času, které se během pandemie vyskytly,“ píše se v abstraktu studie, který končí větou: „Tento výsledek posiluje význam toho, aby se veřejné orgány zabývaly zesilujícím účinkem pocitu izolace během krizí.“

Dezorientace v času i sociální úzkost

Dotazník obsahoval téměř 60 otázek určených k měření sociální a časové dezorientace. Účastníci byli dotazováni na své sociální interakce, pocity osamělosti a smysl pro čas před pandemií a během ní. Dotazník zjišťoval demografické údaje včetně věku, pohlaví a povolání. Cílem studie bylo prozkoumat vztah mezi sociální dezorientací a časovou dezorientací, přičemž autoři vycházeli z premisy, že sociální izolace může vést k narušení prožívání času. Což se samozřejmě prokázalo: účastníci popisovali, že se necítili jistí, jak se chovat v sociálních situacích, a že zažívají rozostření času. Měli problém udržet si přehled o dnech a cítili větší úzkost z budoucnosti.

Účastníci popisovali, že se necítili jistí, jak se chovat v sociálních situacích, a že zažívali rozostření času. Měli problém udržet si přehled o dnech a cítili větší úzkost z budoucnosti.

Zcela jistě není cílem zlehčovat sílu narušení sociálních vzorců, ke kterému při covidu došlo. Jsou zde ale minimálně tři skupiny, na které měly covidové restrikce o něco méně destruktivní dopady, než na ostatní. První skupinou byli ti, kteří veškerá omezení ostentativně ignorovali – což je stejně nepřijatelný extrém jako nechat se restrikcemi absolutně pohltit.

Druhou skupinou byli ti, kteří se prostě přizpůsobili – není pravda, že by neexistovaly možnosti mezilidské komunikace, jen to bylo prostě náročnější jak na sebekázeň, tak na organizaci. Ale šlo to, ne že ne – ostatně, malé izolované komunity, které před pravidelnými setkáváními pravidelně prováděly základní hygienická opatření (udělat si plivací covid test je fakt minimum), vznikaly všude jako houby po dešti. Mluvit o sociální izolaci v okamžiku, kdy drtivá většina občanů používá ke komunikaci internet (který je samozřejmě vůči restrikcím rezistentní), je minimálně zavádějící.  

A skupinou, které to dělalo úplně nejmenší starosti, byli introverti. Krásně to ilustruje dobové meme s introvertní dívkou. Leží na posteli a čte na mobilu zprávy: „Vypadá to, že omezení se pomalu ruší… brzy budeme moct opustit naše domovy a začít se zase stýkat s lidmi…“ Dívka následně zakloní zklamaně hlavu a hlesne jen: „FUUUUCK.“ Překládat netřeba.

meme covid

I sami autoři studie přiznávají, že jejich zjištění nemusejí být reprezentativní. Studie zkoumala pouze náhodně vybrané osoby ve Francii, navíc nikterak neverifikovala odpovědi – uchazeči prostě zaklikli to, co se jim zrovna hodilo, a nikdo následně neověřoval, jestli je to pravda, nebo ne.

Nicméně je fakt, že dopady nedostatku sociálních interakcí, karantény a také finanční krize měly za důsledek zvýšený počet sebevražd. Ovšem pandemie měla také své kladné stránky: zjistili jsme, že většina z nás se dokáže dostat ze svých zaběhlých kolejí a přizpůsobit se. Přesně, jako to předpovídal Darwin: přežijí ti, kteří se dokážou přizpůsobit změnám prostředí. Dostali jsme jemné upozornění: to, co máme, není úplně samozřejmé. A kromě toho jsme se naučili vařit více doma. Z čehož možná nebudou mít radost majitelé restaurací, ale naši dietologové určitě ano.

foto: Zdeněk Strnad / Midjourney, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...