Poznejte nepřítele: Podzimní depka je mladší sestra osamělosti. Naučte se jí čelit

Asi každý z nás se už někdy cítil „ztracený v davu.“ Radost nebylo s kým sdílet, s problémem nebylo komu se svěřit – nakonec jsme došli k názoru, že pomocná ruka na nás čeká jen a pouze na konci vlastní paže. Naším jediným společníkem se stala (domnělá) osamělost. Být sám se ale automaticky nerovná být osamělý. Osaměle se totiž můžete cítit i za předpokladu, že jste ve vztahu, na oslavě s přáteli nebo na vysněné dovolené.

Jak vypadá osamělost?

Na osamělost lze pohlížet čistě vědecky. Podle Phoebe McKenna-Plumleyové a jejích kolegů z Queen's University Belfast lze osamělost definovat jako „nepříjemný a tísnivý subjektivní jev, který vzniká, když se požadovaná úroveň sociálních vztahů liší od jejich skutečné úrovně co do počtu nebo kvality“.

Osamělost tedy opravdu existuje. Její vědecká definice nicméně nemůže plně obsáhnout pocity, které prožívají lidé, jež se osaměle cítí.

Poznej svého nepřítele

Abychom byli schopni osamělost lépe uchopit a následně zpracovat, je potřeba jí porozumět. Zjistit, co je zač a co přesně ji definuje. Ve chvíli, kdy osamělosti porozumíme, nebude nám její přítomnost připadat tak zatěžující jako předtím.

Pocit osamění je v jistém smyslu srovnatelný s láskou: pokud přijde, vše ostatní ustupuje do pozadí.

Je to právě nevědomost, neporozumění či nejasné vnímání toho či onoho aspektu v našem životě, co mnohdy napáchá ty největší škody a způsobí samotné trápení. Jakmile ale osamělost logicky zpracujeme, stává se lépe snesitelnou, protože víme, jak na ni. Co od ní čekat a jak reagovat, kdykoliv se dostaví.

Co tedy musíme vědět, aby se nám s osamělostí žilo lépe?

Lidé, kteří osamělost zažívají, mají často problém svěřit se přátelům, aby na své okolí nepůsobili negativně. „Emoce, které osamělost doprovázely, byly klíčovým aspektem této zkušenosti,“ uvedla McKenna-Plumleyová.
Osamělí lidé se často ve srovnání s ostatními cítí méněcenní. Vnímají také, že čas plyne příliš rychle, příliš pomalu nebo se úplně zastavil.
Osamělost je ovlivněna osobností a identitou. Osamělí lidé mohou sami sebe definovat jako slabé a zároveň spojovat svou osamělost s určitou charakterovou vlastností, jako je plachost či introverze.
Osamělost souvisí se vztahy. Nebo jejich absencí. Osamělí se můžeme cítit ve chvílích rozchodu, v okamžiku, kdy nejsme schopní najít si delší dobu vztah, nebo za předpokladu, že se náš partner neustále věnuje přátelům, místo aby trávil čas i s námi.
Osamělost může pramenit z negativní minulé zkušenosti. Jde o pocit, že nás někdo někdy odmítal, choval se k nám bez respektu, nebo nás dokonce šikanoval.
Osamělost často vychází z předpokladu, že se neustále s někým srovnáváme. Můžeme „závidět“ lidem, kterým k získání zájmu okolí stačí jen a pouze vejít do místnosti. Můžeme srovnávat počet partnerských vztahů své kamarádky s těmi, které nevyšly nám. O našich kvalitách to nevypovídá zhola nic a je to sebezničující, ovšem pocit osamění je v jistém smyslu srovnatelný s láskou: pokud přijde, vše ostatní ustupuje do pozadí.

Pro některé lidi je osamělost všudypřítomnou realitou, součástí jejich vlastní osobnosti, pro druhé jen krátké přechodné období, které na jejich životy nijak výrazně nepůsobí.

Osamělost do jisté míry souvisí s izolací a samotou. Není však s těmito pojmy totožná. Osamělost pouze odráží emocionální složku těchto veličin. Přesto se člověk, který je sám, osamělý vůbec cítit nemusí. Samota, pokud je chtěná a nahlížená správným „zdravým“ způsobem, může mít dokonce pozitivní charakter a přinášet pozitivní emoce. V okamžiku, kdy sami být nechceme, a přesto jsme, se osamělí cítit můžeme.
Osamělost způsobují životní zkušenosti a důležité životní mezníky. Patří sem situace jako ztráta blízké osoby, odchod do důchodu, rozvod a stěhování. Pokud jde o osamělost, nemusíme však chodit daleko. K jisté formě osamělosti nás přivedla také pandemie COVID-19, která řadu z nás doslova donutila žít v odloučení od rodiny a blízkých přátel.
Osamělost se liší v délce trvání, intenzitě a typu. Pro některé lidi je všudypřítomnou realitou, součástí jejich vlastní osobnosti, pro druhé jen krátké přechodné období, které na jejich životy nijak výrazně nepůsobí. Osamělost má proměnlivý charakter.
Osamělost se může projevit na denní bázi u každého z nás. Můžeme ji pociťovat o víkendech, svátcích nebo s příchodem zimy – v obdobích, která jsou méně rušná, možností času stráveného s přáteli je méně a my tak nemáme co dělat. V takovém případě může být vhodnou kompenzací například sport.

Osamělost může postihnout každého. Zkušenosti s osamělostí se mohou lišit, její dopady mohou mít hluboké a rozsáhlé následky. Pokud se i vy s osamělostí potýkáte, pokud vás tento jev dlouhodobě trápí, nebojte se obrátit na někoho, kdo vám osamělost pomůže překonat. Podle NHS digital může dlouhodobě neřešená osamělost narušit fyzické i mentální zdraví a způsobit depresi.