fbpx

Když se z křehké šéfové stane bezcitné monstrum. Jak čelit šikaně v práci? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Šikana na pracovišti není ničím výjimečným. Setkávají se s ní zaměstnanci po celém světě, napříč všemi obory, bez ohledu na pohlaví. Ale něco společného má vždycky. Útočníka a oběť

Zveřejněno: 14. 10. 2023

Ve spletité síti lidských interakcí vystupuje šikana jako temná nit, která se proplétá školami, pracovišti i online platformami. Je to víc než jen pouhá neshoda nebo dětská hádka; je to vytrvalá, zlovolná síla, jejímž cílem je zranit, zjizvit a rozbít. Představte si scénář, v němž je vaše sebeúcta denně podkopávána, kde se slova a činy stávají zbraněmi a kde vám samotná existence připadá jako bitevní pole. Taková je krutá realita nespočtu lidí na celém světě, kteří jsou do sítě šikany chyceni. 

Příběh 1 – můj příběh

„Je mi jedno, že tvoje dítě stojí už půl hodiny před školkou! Ty tady pracuješ a budeš tady, dokud tě nepustíme! Budeš pracovat o Vánocích, po nocích, o svátcích… Náš časopis bude nejlepší a všichni, všichni ho budou milovat!,“ křičela na mě a v očích měla naprosto šílený výraz. Moje šéfová. Křehká kráska, na první pohled stydlivá – nikdo by do ní neřekl, v jaké monstrum se může změnit.

Většinou jsem ten nápor před ní vydržela. Dokonce jsem i mezi zuby procedila nějakou kousavou poznámku. Ale hned, jak jsem zavřela dveře a opustila budovu firmy, kam jsem si musela jednou měsíčně pro slovní „ocenění“, jsem se rozklepala a probrečela celou cestu v autě pro syna, který už hodinu mrzl před školkou. I já jsem se setkala se šikanou na pracovišti. Od ženy. 

Vydržela jsem to rok, po roce dala výpověď a všechny „křehké ženy“ z oné firmy zablokovala. A neskutečně se mi ulevilo. Ženský kolektiv už nikdy více. Jenomže šikana samozřejmě není jen záležitostí ženských kolektivů.

Šikana na pracovišti je stále častější

Ve stinných sférách virtuálních kanceláří, kde hovory přes zoom nahrazují schůzky v zasedací místnosti a chatovací aplikace slouží jako nový pracovní nástroj, se šikana na pracovišti znepokojivě šíří. Jedná se o tzv. kyberšikanu.

Oběti, často ochromené strachem z odvety nebo ohrožení kariéry, se rozhodnou trpět mlčky. Nahlášení incidentů může vést k další viktimizaci, což vytváří mrazivý efekt, který potlačuje jakoukoli snahu o vyhledání pomoci.

Průzkum, provedený v roce 2022 ve Velké Británii, odhalil překvapivou pravdu – počet žalob, týkajících se kyberšikany, se za rok zvýšil o 44 % a dosáhl rekordních hodnot. Mezi březnem 2021 a březnem 2022 stoupl z celkového počtu 581 na 835, což vykresluje chmurný obraz toxické pracovní kultury, které se daří ve vzdálených a hybridních pracovních uspořádáních.

Je to poměrně zvláštní, protože od dob pandemie je home office běžným fenoménem. Přesto výše zmíněný výzkum poukázal na to, že vedoucí týmy nárůst toxického pracovního prostředí nedokážou řešit. Přechod na vzdálenou, hybridní a flexibilní práci dal vzniknout novým, subtilnějším formám šikany, které je obtížnější identifikovat.

Jejími novými nástroji se staly uštěpačné poznámky během videohovorů, záměrné vylučování ze schůzek na dálku nebo používání aplikací pro zasílání negativně laděných zpráv během prezentací. Virtuální pláštík dodává šikanujícím odvahu a pro oběti je obtížné se agresorům postavit.

Tváře šikany: Různé podoby, jednotná škoda

Šikana je živý organismus: vyvíjí se a každá její podoba je krutější než ta předchozí.

Verbální šikana, vyzbrojená ostrými slovy, proniká do srdcí a ničí sebeúctu. Hrubá slova, sarkastické poznámky a ponižující tóny vytvářejí toxické prostředí, které den za dnem podkopává sebevědomí jednotlivce.

Sociální šikana své oběti izoluje a odcizuje a zanechává je ve stínu samoty. Vybrané „oběti“ jsou systematicky vynechávány ze schůzek, rozhovorů nebo setkání po práci. Toto vyloučení vytváří hluboký pocit izolace, takže oběť se cítí jako outsider v rámci své vlastní komunity na pracovišti.

A konečně je tu i předsudková šikana (diskriminace na základě rasy, pohlaví, sexuality, náboženství nebo jakékoli vnímané odlišnosti), poháněná nevědomostí a nenávistí, která se přiživuje na odlišnostech a otravuje mysl i srdce.

Příběh 2 – Simonin příběh

Seznamte se se Simonou, pilnou duší vždy vyzbrojenou šálkem kávy a veselým úsměvem. Jednoho dne, když se blížila ke kancelářskému kávovaru, ocitla se tváří v tvář Tomovi, vychytralému kancelářskému playboyovi. S úsměvem rozsypal kávová zrnka po celém pultu, čímž Simoně přípravu jejího oblíbeného ranního nápoje znemožnil. 

Simona to zpočátku považovala za neškodnou nehodu, ale brzy si všimla, že se vzorec opakuje pravidelně. Každý den, přesně ve chvíli, kdy měla chuť na kofein, zrnka pršela. Tomův nenápadný čin, kterým sabotoval Sářinu kávovou rutinu, ji zanechával frustrovanou a demoralizovanou, což byla krutá hra, kterou hrál, aby narušil její ranní nadšení.

Kultura mlčení a strachu

Jedním z nejzákeřnějších aspektů šikany na pracovišti je kultura mlčení, která ji utvrzuje. Oběti, často ochromené strachem z odvety nebo ohrožení kariéry, se rozhodnou trpět mlčky. Nahlášení incidentů může vést k další viktimizaci, což vytváří mrazivý efekt, který potlačuje jakoukoli snahu o vyhledání pomoci. 

Šikanovaní často pociťují fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční problémy a poruchy spánku, které jsou přímým projevem prožívaného stresu.

Také kolegové mohou být svědky těchto krutých činů, ale mlčí, buď z pudu sebezáchovy, nebo z lhostejnosti, a umožňují tak, aby toxické chování přetrvávalo. Nedostatek otevřeného dialogu tento cyklus udržuje a umožňuje tyranům nekontrolovaně pokračovat v trýznění.

Bez ohledu na typ šikany oběti trpí

Dopady šikany na pracovišti se neomezují pouze na kancelářské prostory, ale pronikají do všech aspektů života oběti. Šikanovaní často pociťují fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční problémy a poruchy spánku, které jsou přímým projevem prožívaného stresu. Pracoviště, poznamenaná šikanou, trpí hlubokou ztrátou – nejen talentu, ale i produktivity a pohody. Zaměstnavatelům, kteří kyberšikanu neřeší, hrozí vážné právní důsledky.

Ačkoli přímá tvrzení o šikaně nejsou u soudů vždy přípustná, šikana může být důvodem k žalobě pro diskriminaci, což ukazuje na závažnost tohoto problému.

Šikana na pracovišti má mnoho masek, z nichž každá má svou osobitou příchuť krutosti. Kdo koho šikanuje? Jsou to muži, kdo dští nepřátelství na ženy, ženy, které se zaměřují na muže, nebo snad ženy, které se stávají trýzniteli svého vlastního druhu? Nelze určit jediného viníka. Šikany se účastní jak muži, tak ženy, dynamika se často mění.

Muži vs. ženy: Hra o moc

Muži, kteří jsou tradičně vnímáni jako silnější pohlaví, se mohou uchýlit k otevřené šikaně, předvádět fyzickou převahu a agresivní chování. Na pracovištích se to může projevit povýšenými poznámkami nebo vnucováním autoritářského přístupu.

Eva, veganka, vešla do místnosti vyzdobené transparenty s hovězími steaky, stuhami z klobás a dortem ve tvaru obří brokolice. 

Ženy naproti tomu někdy používají nenápadné, skryté taktiky. Do jejich arzenálu patří vztahová agrese, kdy se jejich zbraněmi stávají sociální vyloučení a zlomyslné pomluvy. Je to syndrom včelí královny v akci, kdy žena, často v mocenském postavení, ponižuje a podkopává ostatní ženy, aby si udržela svou vládu.

Šikana si nevybírá

Ve spletité síti ženských přátelství se skrývá složitá realita. Ženy si mohou být navzájem nejhorlivějšími zastánkyněmi, ale také strůjkyněmi svého pádu. Závist, soutěživost a společenský tlak se někdy projevují skrytou šikanou. Představte si to: uštěpačná poznámka o něčím vzhledu maskovaná jako zájem, kompliment zezadu, který zanechá hlubší jizvy, než se zdá, nebo vylučovací taktika ve společenských kruzích. To jsou neviditelné rány, které si ženy často způsobují navzájem.

Kdo to odnáší nejvíc a kdo se do sítě krutosti zaplétá častěji? Odpověď vás možná překvapí. Výzkumy ukazují, že šikana je rovná a nešetří žádné pohlaví. Některé formy šikany však vykazují trendy specifické pro obě pohlaví. Například muži mohou čelit více fyzické šikaně, zatímco ženy mohou nést tíhu sociálního vyloučení a emocionální manipulace.

Příběh 3 – Evin narozeninový příběh

Narozeniny v kanceláři mají být radostnou událostí. V Evině případě to ale bylo trochu jinak. Když nastal Evin den D, očekávala obvyklý dort a kamarádská přání. Netušila však, že její kolegyně Markéta má jiné plány. Uspořádala sice narozeninovou oslavu s překvapením a výzdobou, ale překvapením nebyla oslava – ale její téma. Eva, veganka, vešla do místnosti vyzdobené transparenty s hovězími steaky, stuhami z klobás a dortem ve tvaru obří brokolice. Markéta, která si byla dobře vědoma Evina způsobu stravování, proměnila její narozeniny v masožravý karneval, a to vše pod rouškou neškodné zábavy. Smích kolem Evy působil jako výsměch a ta začala o svém místě mezi kolegy pochybovat.

Jak se bránit? Vybudujte si štít odolnosti

Šikana, ať už má jakoukoli podobu, je útokem nejen na tělo, ale i na duši. Jak se tedy proti její neúprosné palbě bránit? Odpověď spočívá v odolnosti a v neochvějné víře ve vlastní hodnotu.

Představte si to: jste v práci a kolega vás slovně napadne. Místo abyste se jím nechali zničit, představte si, že se od vás odrazí jako gumový míček od zdi. Tento mentální štít, posílený sebedůvěrou, je nejlepší obranou.

Šikana nejen na pracovišti má často masku žertu a její oběti se musí pohybovat na tenké hranici mezi humorem a ponížením. Tváří v tvář těmto výzvám se odolnost stává brněním a kamarádství štítem, který chrání ducha každého zaměstnance, jenž se snaží prosperovat uprostřed chaosu firemní džungle.

I když má šikana na sobě masku laskavosti nebo se skrývá v pasivně-agresivních poznámkách, vše je o důvěře ve vlastní instinkty. Pokud se vám něco nezdá, pravděpodobně to tak je. Představte si například, že jste ve skupině, a všichni se smějí a zdánlivě se dobře baví. Přesto se objeví poznámka, jemné popíchnutí, které míří vaším směrem. Pokud vám to zůstane v hlavě, pokud to ve vás vyvolá pochybnosti o vaší hodnotě, je to vlk v rouše beránčím. Důvěřujte svým pocitům; jsou vaším nejspolehlivějším kompasem v kalných vodách společenských interakcí.

Související…

Proč šéf nepozná, když pracujeme kratší dobu?
Anastázie Harris

foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...