fbpx

Povídáte si sami se sebou? Samomluva není nic divného a někdy může být i užitečná 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Každý z nás se někdy pravděpodobně přistihne, jak vede tichý nebo dokonce i hlasitý rozhovor sám se sebou

Zveřejněno: 4. 9. 2023

Ačkoli se může na první pohled zdát být vcelku znepokojující, samomluva je ve společnosti běžným jevem. Proč tedy lidé mluví sami se sebou a jaké jsou psychologické důvody, které za tímto chováním stojí?

Výzkumník a profesor psychologie Tom Brinthaupt a jeho kolegové v rámci několika provedených studií sesbírali data od stovek lidí a zaznamenali čtyři hlavní kategorie samomluvy: sebeřízení, sociální hodnocení, sebeutvrzování a sebekritika.

Sebeřízení

Sebeřízení je využívání samomluvy k tomu, abychom něco udělali, případně si zrekapitulovali, co je potřeba vykonat. Můžete si například říct: „Co dnes musím udělat?“ nebo „V kolik hodin mě čeká první schůzka?“ Pokud se vám rozbije počítač a snažíte se ho opravit, můžete v rámci toho komunikovat sami se sebou a komentovat proces opravy: „Zkusím to vypnout a zapnout, případně provést aktualizaci. Když to nepůjde, obrátím se na ajťáka.“

Sociální hodnocení

Sociální hodnocení přichází na scénu ve chvíli, kdy si zkoušíme, co máme v plánu někomu říct. Případně si „přehráváme“ již uskutečněný rozhovor. Brinthaupt tvrdí, že tímto způsobem lépe zpracujeme, co se vlastně stalo, a připravíme se na to, co nás čeká. Lidé, kteří trpí sociální úzkostí, mají tendence se tomuto typu samomluvy věnovat nejvíce.

Sebeutvrzování

Při sebeutvrzování sami sebe o něčem přesvědčujeme a ujišťujeme. Nejčastěji si řekneme „Dobrá práce“ nebo „To se mi opravdu povedlo“. Podle Brinthapta jde o jakési slovní sebepoplácání po zádech.

Sebekritika

Při sebekritice se naopak samomluva projevuje odsuzujícím a celkově negativním způsobem. Můžeme si říct například: „To jsem ale blbec, proč jsem to proboha vůbec udělal?“

Samomluva pro některé lidi představuje způsob, jak si kompenzovat osamělost a nedostatek sociální interakce. Komunikací sami se sebou se pak cítí být více spojení s okolním světem.

Vyšší tendence ke kritické samomluvě se přirozeně častěji vyskytují u lidí trpících depresemi či úzkostmi.

Jak omezit sebekritiku

Licencovaná klinická psycholožka Charlynn Ruanová považuje každý z uvedených druhů samomluvy za užitečný, zároveň ale dodává, že čím méně u toho budeme sebekritičtí, tím lépe. Minimalizace sebekritiky podle ní lze dosáhnout třemi jednoduchými kroky:

  • Uvědomte si sami sebe – řádné uvědomění vlastních myšlenek otevírá možnost je měnit. Často, když uděláme nějakou chybu, třeba něco rozlijeme, náš mozek okamžitě zareaguje a my se sami sebe zeptáme: „Proč jsem takové nešikovné kopyto?“ Zkuste na sebe v těchto situacích nebýt tak tvrdí a automaticky se za každý, ačkoliv často nevýznamný, přešlap kárat.
  • Přehodnoťte a přeformulujte svoje myšlenky – ve chvíli, kdy tyto kritické myšlenky identifikujete, zvolte sami k sobě soucitnější přístup. Místo toho, abyste se za rozlití hrnečku s kávou hned nekompromisně odsoudili, uvědomte si, že jste jenom člověk, a těm se něco podobného stává den co den. Tím, že si budete nadávat, situaci určitě nezlepšíte, spíše naopak.
  • Celý postup opakujte – většina sebekritických myšlenek bývá ukryta a silně zakořeněna v našem mozku. Nejčastěji v nervových drahách, které se vytvořily už v raném dětství. Abyste dokázali tyto myšlenky nabourat a změnit jejich směr, vyžaduje jisté úsilí i čas. Proto vždy buďte trpěliví a sami k sobě co nejvíce ohleduplní.

Užitečný nástroj

Kromě výše zmíněného rozdělení samomluvy se můžeme setkat i s případy, kdy samomluva pro některé lidi představuje způsob, jak si kompenzovat osamělost a nedostatek sociální interakce. Komunikací sami se sebou se pak cítí být více spojení s okolním světem. Ani v tomto případě ale samomluva nepředstavuje nic negativního, protože těmto lidem pomáhá se vypořádat s jejich nelehkou situací jediným způsobem, který umí.

Je to nástroj, který nám umožňuje zpracovávat informace, vyjadřovat emoce a udržovat naši psychickou pohodu. Takže až příště uslyšíte někoho, jak si mluví pro sebe, nezapomínejte, že to prostě může být jejich způsob, jak lépe porozumět světu kolem sebe i sami sobě.

Související…

Ona si věří, ona to dá! Mluvte k sobě ve třetí osobě a vaše výkony budou maximální
Lucie Kvasničková

foto: Shutterstock , zdroj: Goop

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...