fbpx

Mělo by zlobivé dítě dostat na zadek? Rozhodně ne, nabádají psychologové 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Fyzické tresty u dětí jsou dlouhodobě předmětem výzkumů i diskuzí. Nejnovější zjištění se jednoznačně staví na stranu jejich odpůrců. Vědci jsou přesvědčeni o tom, že fyzické tresty mohou ovlivnit, jak dítě dlouhodobě vnímá hrozby

Zveřejněno: 31. 8. 2023

Vidět rodiče, který vypění a plácne své rozparáděné dítko po zadku, je jev poměrně běžný. Možná, že vám to doma také párkrát ujelo, možná, že vás ještě pálí zadnice, když si vzpomenete, jak vám rodiče „vysvětlovali“, že takhle se chovat nemáte. Pro někoho jsou fyzické tresty běžnou záležitostí a z naplácání vařečkou tak nedělá žádné drama, pro jiného se jedná o hranici, kterou nikdy nechce překročit. Převážná část odborné veřejnosti dnes bojuje za druhý způsob – vědci tvrdí, že dítě by se bít nemělo, ať už se jedná o plácnutí, nebo skutečný výprask. I malá facka, kterou ratolest obdrží pravidelně, se podle nich může podepsat na jejím neurologickém vývoji – samozřejmě, že negativně.

Trest, který má ublížit, ale ne zranit

V rámci výzkumů, jejichž prostřednictvím vědci zkoumají dopady fyzických trestů na zdravý vývoj dítěte, užívají termínu „výprask“ nebo „výchovný výprask“, což je v podstatě souhrnná definice pro jakýkoliv trest, který má dítěti fyzicky ublížit, ale nemá ho zranit. Čili sem patří jak „obyčejné“ naplácání na zadek rukou, tak i horší tresty, jako je užití vařečky nebo pásku a podobně. Ať tak či tak, navzdory tomu, že v mnohých rodinách je takové výchovné „plácnutí“ běžnou praxí, vědci jsou přesvědčení o tom, že pro nápravu chování se rozhodně nejedná o účinnou strategii.

Výchovná metoda, která vyrábí problémy

V roce 2016 byla v odborném žurnálu Journal of Family Psychology zveřejněna studie, v jejímž rámci vědci provedli metaanalýzu výzkumu měřícího dopad výprasku v dětství na pozdější chování a duševní zdraví. Výzkumníci prostudovali desítky výzkumů, které zahrnovaly více než 160 tisíc dětí.

Plácnutí po ruce nebo po zadku je sice okamžitým řešením, do budoucna se ale podle psychologů nemusí vyplatit.

Cílem bylo pochopit, zda je výprask užitečný, nebo zda je naopak spojený s pozdějším špatným chováním v dospělosti. Jak se ukázalo, tak druhá možnost byla bohužel správná – jedinci, kteří byli v dětství fyzicky trestáni, se v dospělosti potýkali až s tuctem nechtěných důsledků včetně nízkého sebevědomí, problémů s duševním zdravím, nespolečenským chováním a s tendencemi vinit ostatní za vlastní problémy nebo činy.

K podobnému závěru dospěli autoři studie, zveřejněné roku 2021 v magazínu Child Development. Předmětem zkoumání bylo 173 dětí, z nichž později bylo 26 vyloučeno, protože se zjistilo, že se staly oběťmi fyzického nebo sexuálního zneužívání – výzkumný tým upozornil příslušné úřady a zneužívání nahlásil. Zbylí účastníci byli sledováni v období mezi 36 měsíci a 12 lety – na počátku podstoupili vstupní vyšetření a vyšetření magnetickou rezonancí, to bylo později postupně ještě čtyřikrát zopakováno. 40 dětí uvedlo, že výprask dostaly, a 107, že nikoliv.

Pomocí magnetické rezonance vědci zkoumali, jak se liší jejich reakce na podnět ustrašené tváře – dětem promítali na obrazovce fotky obličejů s různými výrazy. Výsledky ukázaly, že děti, které zažily výprask, reagovaly na tvář s vystrašeným obličejem jinak: došli k závěru, že fyzické trestání mění nervovou reakci dítěte na emocionální podněty a činí ho ostražitějším vůči potencionálním hrozbám, včetně emocí, které možnou hrozbu mohou naznačovat. Autoři studie dále poznamenali, že podobné chování bylo zaznamenáno také u dětí, které zažily zneužívání.

Místo facky je lepší zakazovat a vysvětlovat

Výsledky zmíněných studií jsou jen malými rybkami v moři dalších, které o fyzickém trestání hovoří ve stejném smyslu. Vědci se takřka jednomyslně shodují na tom, že výprask spíše škodí, než aby pomáhal. Plácnutí po ruce nebo po zadku je sice okamžitým řešením, do budoucna se ale podle psychologů nemusí vyplatit. Mnohem užitečnější a účinnější, ačkoliv zdlouhavější, je podle nich výchova formou udělení časového limitu nebo přímo zákazů oblíbených činností (včetně pobývání na internetu). Oba prostředky by potom měly být podloženy vysvětlením, proč se tak stalo, a jak by se dítě mělo chovat, aby mu privilegium nebo čas trávený oblíbenou hrou nebylo příště odebráno. Takové nefyzické tresty jako důsledky nevhodného chování pomáhají podle dětských psychologů dětem zvážit, zda jim nežádoucí chování stojí za ztrátu něčeho, co mají rády.

Související…

Čím budeš, až vyrosteš? Proč děti nemohou na tuhle otázku znát odpověď
Jan Handl

 

 

 

foto: Shutterstock , zdroj: Discover Magazine

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...