„Kde je pravda, poznám prostřednictvím faktů a intuice,“ říká Emma Smetana, která je proslulá tím, že se pravdy nebojí. Půvabné blondýnce, která někdy působí něžně a poddajně a jindy tvrdě a nekompromisně, byl v projektu Jsem žena #jsembohyne přiřazen archetyp slovanské bohyně Morany. Listopadové...

„Když jsem se na pražském magistrátu účastnil interpelace, zeptal jsem se pana primátora Hřiba, jestli má po zrušení novoročního ohňostroje v plánu rušit i další věci, jako je třeba vánoční strom. Třeba kvůli tomu, že ho vlastně kácej tak trochu zbytečně,“ vypráví mi s ironií v hlase designér...

Je konec. Teď už víš, že definitivní. Nedýcháš. Už nemá cenu se bránit. Nahořklá chuť rychlých konců, opojná sladkost nových začátků. Strach. Smrt je přeměnou, holčičko. Řekni sbohem, zlob se, vztekej a křič, ale mně se nevyhneš! Podám ti svou kostlivou ruku a stáhnu tě s sebou pod zem. Jsem tíha...

V minulosti si na lavičkách lidé četli noviny, kouřili dýmku, krmili holuby, povídali si nebo na někoho čekali. V současnosti na nich s elektronickou cigaretou v ruce sjíždíme náš nikde nekončící feed, se sluchátky na uších pijeme dýňový flatwhite a... taky čekáme. Lavičky ve městech už však plní...

Představte si, že působíte jako vizuální umělec, nejlépe fotograf, a to ve druhé polovině osmdesátých let v socialistickém Československu. Atmosféra v zemi se mění a silně na člověka působí. Jenže možnosti umělecky zpracovaného vyjádření pocitů jsou pořád ještě značně omezené.

Virtuální realita mě baví a vzhledem k tomu, že technologicky se hodně rychle posouvá i v oblasti sexuálních služeb, byla by škoda nechat si tuhle příležitost, kdy si ji mohu přijít osahat pěkně zblízka , utéct. A upřímně? Tohle bylo poprvé a nejspíš i naposled, co jsem v pracovní době mohla...

Na rohu ulic Vršovická a Minská se před nedávnem objevil Sousedský klub . V prostorách, kde kdysi býval sekáč, otevírá energická Zuzana Vránová komunitní místo, které by mělo sloužit k budování a utužování vztahů vršovických sousedů.

Zatímco naše životy se v 21. století neustále zrychlují, náš pohyb po městech se zpomaluje. Stojíme v zácpách, mačkáme se v přeplněných tramvajích a marně se snažíme získat alespoň pět minut navíc kličkováním přeplněnými centry. A z tohohle průšvihu nás nevytáhnou ani samořídící auta. Problém...

„Vlk vlka pozná po čuchu,“ zašeptal mi do ucha a spiklenecky při tom na mě mrkl. „Je úplně jedno, co má kdo na sobě,“ dodal tiše. Bylo pozdě v noci a my pili pivo na vysokých dřevěných židlích v přítmí jednoho vinohradského baru. On byl od hlavy až k patě celý v černém. Seděl tam ve vytahané...

„Neskutečně příjemná změna jednoho zaplivaného stánku s klobásou na tenhle super podnik,“ píše v recenzi na stránkách Bistra Artyčok návštěvnice Renata Lišková. A má pravdu. Na pomezí Stromovky a Výstaviště, kousek od Maroldova panoramatu , na místě, které dosud okupoval typický krabicový...