Je konec. Teď už víš, že definitivní. Nedýcháš. Už nemá cenu se bránit. Nahořklá chuť rychlých konců, opojná sladkost nových začátků. Strach. Smrt je přeměnou, holčičko. Řekni sbohem, zlob se, vztekej a křič, ale mně se nevyhneš! Podám ti svou kostlivou ruku a stáhnu tě s sebou pod zem. Jsem tíha...

V minulosti si na lavičkách lidé četli noviny, kouřili dýmku, krmili holuby, povídali si nebo na někoho čekali. V současnosti na nich s elektronickou cigaretou v ruce sjíždíme náš nikde nekončící feed, se sluchátky na uších pijeme dýňový flatwhite a... taky čekáme. Lavičky ve městech už však plní...

Představte si, že působíte jako vizuální umělec, nejlépe fotograf, a to ve druhé polovině osmdesátých let v socialistickém Československu. Atmosféra v zemi se mění a silně na člověka působí. Jenže možnosti umělecky zpracovaného vyjádření pocitů jsou pořád ještě značně omezené.

Virtuální realita mě baví a vzhledem k tomu, že technologicky se hodně rychle posouvá i v oblasti sexuálních služeb, byla by škoda nechat si tuhle příležitost, kdy si ji mohu přijít osahat pěkně zblízka , utéct. A upřímně? Tohle bylo poprvé a nejspíš i naposled, co jsem v pracovní době mohla...

Na rohu ulic Vršovická a Minská se před nedávnem objevil Sousedský klub . V prostorách, kde kdysi býval sekáč, otevírá energická Zuzana Vránová komunitní místo, které by mělo sloužit k budování a utužování vztahů vršovických sousedů.

Zatímco naše životy se v 21. století neustále zrychlují, náš pohyb po městech se zpomaluje. Stojíme v zácpách, mačkáme se v přeplněných tramvajích a marně se snažíme získat alespoň pět minut navíc kličkováním přeplněnými centry. A z tohohle průšvihu nás nevytáhnou ani samořídící auta. Problém...

„Vlk vlka pozná po čuchu,“ zašeptal mi do ucha a spiklenecky při tom na mě mrkl. „Je úplně jedno, co má kdo na sobě,“ dodal tiše. Bylo pozdě v noci a my pili pivo na vysokých dřevěných židlích v přítmí jednoho vinohradského baru. On byl od hlavy až k patě celý v černém. Seděl tam ve vytahané...

„Neskutečně příjemná změna jednoho zaplivaného stánku s klobásou na tenhle super podnik,“ píše v recenzi na stránkách Bistra Artyčok návštěvnice Renata Lišková. A má pravdu. Na pomezí Stromovky a Výstaviště, kousek od Maroldova panoramatu , na místě, které dosud okupoval typický krabicový...

„Dej ty nohy z toho prkna dolůůůů,“ křičí na mě instruktor. Ne že už by byl ze mě tak vytočenej, ale všude kolem nás se valí voda rychlostí 70 kilometrů v hodině a jiným než zvýšeným hlasem nemá nejmenší cenu se snažit cokoli říct. Tykáme si, protože na žádné vykání tady není čas. Ležím na desce z...

„Nahoru po schodech a pak po červeném koberci doprava,“ směruje mě vrátný do kanceláře Tomáše Zimy , pětistého osmého rektora Univerzity Karlovy. Díky jasným instrukcím a slavnostnímu, tak trochu nepřehlédnutelnému koberci se výjimečně neztrácím a za chvíli už sedím v přijímací místnosti honosných...