Přečteno 31392x

Neustále si stěžujeme, že dnešní svět je příliš stresující a hektický. Jenže nezpůsobujeme si to svým chováním a myšlením náhodou tak trochu sami? Pokud máte pocit, že jste se stali obětí svého bytí, nenechte si ujít rozhovor s Michalem Brozmanem. Poradí vám, jak opět získáte moc nad vlastním životem.

michal brozman

Životní kouč, učitel reiky a partnerských vztahů Michal Brozman

Michale, vy jste uznávaným terapeutem, životním koučem a věnujete se i partnerským vztahům. Mimo to jste napsal tři knihy. Váš poslední literární počin se jmenuje „Jak vzniká ne-moc aneb Pravdivost srdce“. Řekněte, co vás k napsání této knihy inspirovalo? 

Knihu jsem se rozhodl vydat, protože se ve své terapeutické praxi setkávám s mnoha lidmi, kteří mají fyzické projevy nemoci a psychicky se cítí velmi špatně. To bylo hlavní inspirací. Jak lidem přiblížit a jednoduchou formou vysvětlit, jak to vše začíná, jak se jim stane to, že se dostanou do nepříjemných pocitů, do potlačených emocí. Právě potlačovat emoce jsme se naučili dokonale v dětství. Stali jsme se vězni ve svém těle. Kniha by se měla stát skutečným přítelem lidí na cestě k uzdravení. Dovede lidi k jejich vlastní hluboké moudrosti. Zahojí slzy na jejich tvářích a jizvy, které jsou ukryty hluboko v srdci. Měla by zavést dospělé opět do toho světa dětí, do světa, na který už pomalu zapomínají.

Pokud se dostaneme na začátek celého systému ne-moci i nemoci, pochopíme, že jsou i jiné způsoby žití, uvažování a přijímání života v mnoha aspektech. Tím pádem se změní i náš život. A právě to je poselství, které se line celou knihou. Pochopíme-li totiž, kde je problém a jak to začíná, mohu se začít i já chovat jinak ve všem, co život zahrnuje.

Co si pod pojmem ne-moc máme představit? Jak taková ne-moc nad svým životem vypadá? Může to být jen nějaká nespokojenost, kterou prožívá většina z nás, nebo to musí být něco vážnějšího?

Většinou se jedná o pocit, že já jsem oběť svého života. Z úst lidí se často ozývá: „Proč se mi to zase jen děje, proč zase já?” Doslova se cítí, jako když se propadnou na rybníce, kde je led, a ztratí pevnou půdu pod nohama. Najednou se octnou svým srdcem pod ledem a kouká jim jen hlava, lapají po dechu, nemohou se nadechnout, řeší vše hlavou a jdou z jednoho maléru do druhého. Těch vnitřních nespokojeností může být celá řada. Každý jsme jiný, máme jiné sny, máme jinou realitu a tyto dva světy se pokoušíme spojit či změnit. Pak je tu pýcha lidí, až se jí lidem podaří zbavit, tak se všem bude lépe dýchat.

Zažil jste někdy na vlastní kůži ten pocit, kdy jste neměl moc nad svým životem? Jak jste si to uvědomil, co jste dělal?

Zažil jsem to před 10 lety. Právě proto vím, jaké to je, čím vším jsem si musel projít, a co pro to bylo třeba udělat, abych opět tu moc získal. Začal jsem si užívat života, vnímat ho jako dar a užívat si ho na plné pecky. Změna proběhla i v „obyčejné“ mluvě. Vybíral jsem si jiná slova, pozitivní. Volil jsem jiné oblečení, barevnější. Celkově jsem pracoval na své vnitřní energii. Vyčistil si své minulé životy. Pustil své pravé já na svobodu. To je asi nejdůležitější ze všeho. Bez ohledu, co si o tom myslí druzí. Díky svému prožitku mohu zkušenosti předávat dál.

Jak jsem si to uvědomil? Býval jsem často nemocný, měl nějaké ty úrazy a necítil se v pohodě a to mi dalo varování – „Hele, tady něco nehraje.“ Říkávám s oblibou, že budoucností tvoříme svou minulost. Lidé na mě při těchto slovech nevěřícně koukají, ale pak jim to vysvětlím. Tím, že si vytvořím krásný dnešek, tak se zítra za ním mohu ohlédnout a říct si jééééé, já měl ale nádherný včerejšek. Takto jdu den za dnem, pak mě nemá co tížit. Pro mě je totiž vše super, za všech okolností. Příroda také nemá celý rok 30 stupňů a slunečno, také se těšíme na jaro, léto, podzim, zimu a to je jako náš život. Plný všeho proměnlivého.

michal brozman 3

Michal Brozman se letos posadil i do legendárního červeného křesla, když přijal pozvání do Show Jana Krause.

Co vlastně ne-moc způsobuje?

Je to chtíč, mít více než mám nyní. Lidem zmizela ze života vděčnost. Začali více používat slova, jako já chci, místo slova nabízím bezelstně. Děti jsou vychovávány stylem autority, strachem jsou ovládány, protože rodiče chtějí mít respekt. Položme si ovšem otázku. Proč mají mít dětí z dospělých respekt? Co kdyby místo toho začali být dospěláci inspirací, průvodcem dětí, aby měly děti vůbec šanci se učit ze svých zkušeností? Nikoli na základě toho, co se kdysi nepovedlo tatínkovi nebo mamince, a tak ze strachu opakování neúspěchu rodičů se naučí dítě dokonale se bát. Děti vyrostou a mají strach. Najednou chtějí mít každou situaci pod kontrolou a začnou být z toho tak unavení. Zmizí jim úsměv z tváře, o radosti ze života pak nemůže být už vůbec řeč. Pak je to ale také způsobeno špatným myšlením lidí, špatným stravováním svých myšlenek do slova. Lidé obviňují druhé za situace, ve kterých se nachází, a nechtějí převzít odpovědnost za svůj život.

Jak získat opět moc nad svým životem? Je to cesta složitá?

Pokud si řeknu, že je to složité, tak to tak také bude. Ono je to v podstatě jednoduché, v tom je ta velká síla. Alkoholik, dokud si nepřizná, že má problém, tak pije dvě flašky vína denně a k tomu flašku rumu. Zdá se mu, že je v pohodě, že je to normální, je to jeho životní standart. Až v momentě, kdy si řekne a skutečně procítí, že má problém v životě, tak se může začít něco dít.

Je důležité si říci ano, jsem odpovědný za vše, co se mi v životě děje, úplně za vše. To je pak velké prozření a uvědomění. Pak se do mých rukou dostává moc s tím začít něco dělat. Jak jsem to obrazně pohnojil, pak mohu svůj život nechat opět rozkvést. Zde se vracíme k tomu, že je prvním krokem zbavení se pýchy, je to práce se svým egem. Mnoho lidí touží po tom, aby se jim dařilo v životě, ale neumí vlastně přijímat. Jsou v pozici, že by se tak moc rozdali pro druhé, ale tím vůbec nedají šanci, aby jim bylo dáváno. Je to o skutečné změně myšlení. O tom, dávat si pozor, co z mých úst vyslovuji za slova. Je to o změně denních návyků, dokonce i mikrosituací. O pochopení, co se mi to děje, a pak s tím mohu něco udělat.

Lidstvo poslední dobou stále častěji sužují deprese, úzkosti, které vznikají právě z tohoto důvodu... Co byste lidem, kteří trpí různými psychickými problémy, doporučil? 

Úzkost je naše chtění, aby byly věci jiné, než jsou. Lidé se soustřeďují na nedostatky ve svém životě. Prošli výchovou svých rodičů, kde byli velmi často za vše kritizováni. Úsměv od rodičů dostali pouze v případě, kdy se jim něco povedlo. Chovali se tak, jak si přáli jejich rodiče. Suma sumárum naučili jsme se dokonale žít podmíněné životy.

Pak je tu ale úroveň kolektivního vědomí, která ovlivňuje všechny na planetě Zemi. Taková velká rodina 7 miliard lidí, která mezi sebou staletí vede války. Jak se pak jednotlivec, pokud s tím neumí energeticky pracovat, může cítit uvnitř v harmonii? Myšlenky z hlav lidí létají doslova bezmyšlenkovitě sem a tam. Kdyby si člověk psal na papír, na co celý den myslí, jaké myšlenky plodí, a večer si to po sobě přečetl, tak by se nejspíš zhrozil. Ze všech těchto myšlenek a emocí si následně staví svůj život.

michal brozman 4

Koně jsou Michalovou vášní.

Ale někteří se cítí mizerně, přestože si uvědomují, že se oproti ostatním mají vlastně dobře. Čím to je? 

Proč se člověk vůbec obviňuje? Skvělý život, dobrý život, špatný život. Proč máme potřebu neustále něco hodnotit? Protože nejsme k sobě laskaví. Svůj život, který jsme dostali jako dar, hodnotíme. Zapomínáme, že jsme součástí něčeho většího. My jsme úplné nic v tom celém kolosu, jako je vesmír.

Každé chování člověka je postaveno na nějaké vibraci. Ta může být buď vysoká, to vám doslova rostou křídla a zažíváte pocity, jako je vděčnost, laskavost, bezelstnost, trpělivost, harmonie, přijetí, žít bez posuzování. Anebo žijeme v nízkých vibracích, ve věčném posuzování druhých, sebeobviňování, studu, pokoření, to se můžeme pak cítit jako ta oběť. Neustále řešíme něco hlavou, přitom si neuvědomujeme, že srdce má svůj vlastní nervový systém, a srdce má 5000krát vyšší sílu. Teď si představte 5000 víc možností splnění snů, kvality života.

Co si myslíte o formách léčby, jako jsou terapie či hypnózy, které mají pomoci dotyčnému nalézt jeho problém? Vy sám terapie provádíte, jak můžeme poznat kvalitní terapii?

Velmi tuto otázku zjednoduším, respektive její odpověď, protože je to velmi hluboké a rozsáhlé téma. Všechny terapie mají stejný základ a to je čistá láska, ta energie v ní. Cítit se na terapii v bezpečí, o to v podstatě jde. Pak se teprve dokážete uvolnit, právě v ten moment může dojít ke změnám, které potřebujete a po kterých toužíte. Je to všechno pocitové, musíte se vždy řídit podle vlastní intuice.

Uznáváte antidepresiva a jiné tlumící léky, které lidé na své problémy užívají? Co homeopatika?

Říci jednoduše neber antidepresiva, je velmi jednoduché, ale vysvětlím to takto. Co neřeší antidepresiva, a to je to, že součást člověka je fyzické, astrální, mentální tělo a další jeho součásti, a to je něco, co antidepresiva prostě neřeší. Ty jen zhasnou tu nouzovou kontrolku. Člověk se pak stane úplně apatický, aby ustál onu vzniklou bolest. Čili lék sice zhasíná onu kontrolku, neřeší skutečnost, že se něco nedobrého děje. Mám psychický problém a to mi vyřeší nějaký medikament? V první řadě bych se měl skutečně zamyslet nad svým životem, ale jinak než dosud.

Uznávám vše, co pacienta, pokud jej takto nazveme, skutečně uzdraví. Jak může chemie uzdravit bez vedlejších příznaků lidské tělo, které je jiného základu. Tomuto tématu se věnuji ve své nové knize. Máme problém, vezmeme lék a jedeme dál. Necháme si vyndat mandle, protože nám antibiotika nezabrala a věčné angíny nás už nebaví. Problém by měl být vyřešen, jenže on není. Následně se objeví záněty průdušek, nechám si snad vyndat průdušky, abych měl klid? Ne. Je podstatné se skutečně nad tím vším zamyslet.

Jakou formu byste doporučil těm, kteří opět chtějí žít v harmonii?

Tady bych volil kouzlo přírody. Něco, co nevytvořila lidská mysl a funguje to dokonale. Není to na zamyšlenou? Příroda je velmi moudrá. Je škoda, že my máme nějak zafixováno, že moudrost je otázkou myšlení, což je velký omyl.

Volil bych se zaměřit na denní drobnosti, takové malinké detaily všedního dne. Tím, že je v dnešní době všeho dostatek, jsou tak lidé nenasytní a nedokážou se radovat z běžných věcí. Jak dlouho lidem vydrží radost z nově koupené věci? A jak dlouho jim v srdci zůstane pocit, kdy vidí duhu, kdy vidí krásu krajiny či nevinnost zvířete? To jsou pocity, které se spolu nedají vůbec srovnávat. Stačí si všimnout, jak se umí radovat příroda. Když kosatka skáče v moři nad hladinu, když lvice olizuje nově narozené lvíče, když se labutě zapletou do sebe. Všechno tohle totiž živí lidskou duši. To, co je potravou pro tělo, je toto potravou pro lidské pocity, které se nedají koupit. Ty se musí žít. To je ta harmonie a rovnováha mezi materiálnem a neviditelným světem.

foto: archiv autora

Anna Calve Novotná

Anna Calve Novotná

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.