fbpx

Zveřejněno: 13. 10. 2017

Myslíte si také, že určité vzpomínky by bylo lepší nemít, protože vám jen otravují život? Pak vás bude zajímat nový výzkum, který prokázal, že některé z nich je možné oslabit či zcela vymazat, zatímco jiné zůstanou.

Věčný svit neposkvrněné mysli je blíž, než by se zdálo. Alespoň to tvrdí kalifornští vědci, jejichž nový výzkum prokázal, že určité metody lze použít k oslabení či úplnému vymazání vybraných vzpomínek, například těch, které jsou spojené se strachem.

Speciální myši

Výzkumník Cho se svými kolegy zkoumal cesty mezi oblastmi mozku zapojenými do zpracování určitého zvuku a amygdalou, která má na starost emoční vzpomínky.

K tomu byla použita geneticky modifikovaná zvířata. „Naše myši jsou speciální, protože v jejich mozku lze přesně najít signály přenášené do amygdaly. Tak můžeme identifikovat, které cesty jsou modifikovány, když se například myši naučí bát určitého zvuku,“ říká Cho.

 V první části experimentu byl myším přehráván vysoký i nízký tón. Ale při vysokém tónu jim dávali vědci slabý elektrický šok. Když byl následně tento vysoký tón přehráván samostatně, myši strnuly strachem, přičemž během tónu nízkého se žádná taková reakce nekonala.

Vyhubení strachu

Poté tým zkoumal rozdíly mezi dráhami vytvořenými u nízkých a vysokých tónů a ukázalo se, že u myší, které byly vystaveny elektrickým šokům, se spojení v rámci dráhy vysokého tónu zesílilo, zatímco druhé zůstalo nezměněné. Dále vědci zjistili, že když byly poté myši opakovaně vystaveny vysokým zvukům bez šoků, obavy ztratily, což je proces známý jako tzv. vyhubení strachu.

shutterstock 605226554

Pro výzkum se používaly speciálně modifikované myši.

V praxi

Výzkum je nejnovější v řadě studií zaměřených na způsoby, jak vymazat nepříjemné vzpomínky, přičemž předchozí práce vědců zkoumala nejrůznější techniky od skenování mozku až k užívání drog.

„Vyhubení strachu je psychologický základ terapie používané při léčbě posttraumatické stresové poruchy,“ řekl Cho. „Ale určitou dobu po této léčbě, například dva týdny, se strach často znovu spontánně objeví.“ Nový výzkum pro to poskytuje vysvětlení: tým zjistil, že i po zániku obav nervová cesta pro vysoký tón zůstala v myších posílena. „Vyhubení strachu negumuje paměť, jen přechodně určité vzpomínky skrývá,“ vysvětluje Cho.

Skutečné vymazání paměti

Tým však také zjistil, že pomocí techniky zvané optogenetika by bylo možné nepříjemné vzpomínky vymazat jednou provždy. Pomocí této metody jsou do určitých neuronů v mozku zaváděny geny, které začnou produkovat hormony reagující na světlo, což výzkumníkům umožňuje kontrolovat činnost neuronů. U myší, které měly nepříjemné vzpomínky na vysoké tóny, vystavil tým vybrané neurony nízkofrekvenčnímu světlu, čímž zeslabil konexe mezi nimi. Výsledkem byl fakt, že myši se vysokého tónu přestaly zcela obávat.

 „Tato technika trvale vymazává strach z paměti,“ říká Cho. „Relaps už se nevyskytuje.“

shutterstock 622306859

Vyhubení strachu je psychologický základ terapie používané při léčbě posttraumatické stresové poruchy.

Použití u lidí?

Avšak Peter Giese, profesor neurobiologie mentálního zdraví na King´s College v Londýně, říká, že je příliš brzy pomýšlet na to, že by tento výzkum mohl pomoci lidským pacientům: „Sám přesně nevím, jak bychom ho mohli na lidi aplikovat.“

Nicméně Giese tvrdí, že studie je velkým pokrokem, a to nejen díky lepšímu porozumění vyhubení strachu. Výzkum také zdůrazňuje důležitost posílení spojů mezi neurony ve tvořících se vzpomínkách a odhaluje způsob, jak tento proces zvrátit. „A to je opravdové vymazání paměti,“ říká Peter.

foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...