fbpx

Pátek Karla Křivana: Co dodat k jihu Moravy? Asi jen ticho 1 fotografie
zdroj: Profimedia

Jak popsat ticho? Možná modlitbou. Třeba textem citlivé básně nebo písničky. Kdy psát ticho? Když není možné o něčem nepsat, a přitom je těžké k události říct cokoliv navíc

Zveřejněno: 25. 6. 2021

Chtěl jsem dnes psát o tom, zda má Praha poslechnout UNESCO, kde se někomu nelíbí navržené věžáky na Žižkově. O tom, zda v Praze stavíme, stavíme-li vůbec, podle nějaké smysluplnější představy, či jak každého developera napadne. A zda ouřada má posuzovat lidskou tvořivost a má-li na to vůbec schopnosti, protože na úřad nechodí pracovat zrovna lidé kreativní. Chtěl jsem být vtipný, útočný, sarkastický a stát spíš za názorem architektky než úředníků, protože lidé tvořiví mi jsou sympatičtější a jejich činnost přes chyby a omyly se mi jeví užitečnější než snahy těch, kteří vždy vědí, proč něco nejde. Už na pískovišti jedni staví a druzí bourají. Ale pak jsem se klasicky roztržitě podíval na Twitter, protože bez sociálních sítí už mnozí nedopíšeme ani pár odstavců v kuse, a viděl jsem záběr na noční dálnici u sjezdu na Břeclav i se zvukem.

Do nočního ticha slabounce mručely motory stojících kamionů a volným prostorem mezi nimi co pár vteřin projíždělo houkající auto některé ze záchranných služeb. Obraz a zvuk mrazivě vypovídající o něčem ničivém v tuto teplou noc na začátku léta.

Kdo k tomu má co říct

Začetl jsem se do příspěvků na Twitteru a říkal si, že je škoda, že někteří se se svými příspěvky na síti nezastavili stejně jako ty kamiony a nenechali prostor jen těm, kteří k dané situaci mají co říct a mohou pomoci. Ale žijeme v době, kdy nestačí být s někým jen v myšlenkách. Je nutné pocit zvěčnit a doplnit emotikony. To nemluvím o politicích ve volební kampani, tam by veřejné nevyjádření soucitu a pomoci bylo bráno jako nedostatek empatie. A tohle vyjádření soucitu či příslib pomoci se jim vmete jako snaha přiživit se na neštěstí jiných. Nemají to tak lehké, jak se zdá. Zvlášť když většina z nich nedostala do vínku smysl pro umírněnost.

Přes obvyklý mumraj na Twitteru jsem ale včerejší noc měl pocit, že většina lidí ztichla, a nepřemýšlela-li, jak může pomoci, pak myslela na ty, kteří tu hrůzu prožívali.

Máme-li ale pro diskuse na sociálních sítích tím víc slova znechucení, čím víc se jich účastníme, pak neštěstí na jihu Moravy potvrdilo jejich zpravodajský a informační význam. Záchranné služby i další zodpovědní lidé a organizace mohli informovat okamžitě a přímo. Klasická ukázka toho, že sociální sítě jsou nástroj, a záleží na tom, kdo, jak a proč je využívá či zneužívá.

Přes obvyklý mumraj na Twitteru jsem ale včerejší noc měl pocit, že většina lidí ztichla, a nepřemýšlela-li, jak může pomoci, pak myslela na ty, kteří tu hrůzu prožívali. Reálný svět si zase jednou uzmul pozornost a naše virtuální debaty utichly, protože se třeba někdo nad jejich obsahem zastyděl, a to bylo to nejmenší, co jsme mohli v ten čas udělat.

Související…

Pátek Karla Křivana: Sloni na cestě někam
Karel Křivan

foto: Profimedia

Tipy redakce

Díky čemu vznikl na Zemi život? Zřejmě pomohla činnost pevninských sopek

Díky čemu vznikl na Zemi život? Zřejmě pomohla činnost pevninských sopek

Vznik života je pořád ještě pro nás zahalen tajemstvím, tedy pokud nejsme...

Změní vesmírní chameleoni Einsteinovu teorii relativity?

Změní vesmírní chameleoni Einsteinovu teorii relativity?

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....