fbpx

Pátek Karla Křivana: Co dodat k jihu Moravy? Asi jen ticho 1 fotografie
zdroj: Profimedia

Jak popsat ticho? Možná modlitbou. Třeba textem citlivé básně nebo písničky. Kdy psát ticho? Když není možné o něčem nepsat, a přitom je těžké k události říct cokoliv navíc

Zveřejněno: 25. 6. 2021

Chtěl jsem dnes psát o tom, zda má Praha poslechnout UNESCO, kde se někomu nelíbí navržené věžáky na Žižkově. O tom, zda v Praze stavíme, stavíme-li vůbec, podle nějaké smysluplnější představy, či jak každého developera napadne. A zda ouřada má posuzovat lidskou tvořivost a má-li na to vůbec schopnosti, protože na úřad nechodí pracovat zrovna lidé kreativní. Chtěl jsem být vtipný, útočný, sarkastický a stát spíš za názorem architektky než úředníků, protože lidé tvořiví mi jsou sympatičtější a jejich činnost přes chyby a omyly se mi jeví užitečnější než snahy těch, kteří vždy vědí, proč něco nejde. Už na pískovišti jedni staví a druzí bourají. Ale pak jsem se klasicky roztržitě podíval na Twitter, protože bez sociálních sítí už mnozí nedopíšeme ani pár odstavců v kuse, a viděl jsem záběr na noční dálnici u sjezdu na Břeclav i se zvukem.

Do nočního ticha slabounce mručely motory stojících kamionů a volným prostorem mezi nimi co pár vteřin projíždělo houkající auto některé ze záchranných služeb. Obraz a zvuk mrazivě vypovídající o něčem ničivém v tuto teplou noc na začátku léta.

Kdo k tomu má co říct

Začetl jsem se do příspěvků na Twitteru a říkal si, že je škoda, že někteří se se svými příspěvky na síti nezastavili stejně jako ty kamiony a nenechali prostor jen těm, kteří k dané situaci mají co říct a mohou pomoci. Ale žijeme v době, kdy nestačí být s někým jen v myšlenkách. Je nutné pocit zvěčnit a doplnit emotikony. To nemluvím o politicích ve volební kampani, tam by veřejné nevyjádření soucitu a pomoci bylo bráno jako nedostatek empatie. A tohle vyjádření soucitu či příslib pomoci se jim vmete jako snaha přiživit se na neštěstí jiných. Nemají to tak lehké, jak se zdá. Zvlášť když většina z nich nedostala do vínku smysl pro umírněnost.

Přes obvyklý mumraj na Twitteru jsem ale včerejší noc měl pocit, že většina lidí ztichla, a nepřemýšlela-li, jak může pomoci, pak myslela na ty, kteří tu hrůzu prožívali.

Máme-li ale pro diskuse na sociálních sítích tím víc slova znechucení, čím víc se jich účastníme, pak neštěstí na jihu Moravy potvrdilo jejich zpravodajský a informační význam. Záchranné služby i další zodpovědní lidé a organizace mohli informovat okamžitě a přímo. Klasická ukázka toho, že sociální sítě jsou nástroj, a záleží na tom, kdo, jak a proč je využívá či zneužívá.

Přes obvyklý mumraj na Twitteru jsem ale včerejší noc měl pocit, že většina lidí ztichla, a nepřemýšlela-li, jak může pomoci, pak myslela na ty, kteří tu hrůzu prožívali. Reálný svět si zase jednou uzmul pozornost a naše virtuální debaty utichly, protože se třeba někdo nad jejich obsahem zastyděl, a to bylo to nejmenší, co jsme mohli v ten čas udělat.

Související…

Pátek Karla Křivana: Sloni na cestě někam
Karel Křivan

foto: Profimedia

Tipy redakce

V Praze vyžebráte třeba dva tisíce za půl hodiny, říká bývalý bezdomovec

V Praze vyžebráte třeba dva tisíce za půl hodiny, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až přijmeme, že si realitu tvoříme sami

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až přijmeme, že si realitu tvoříme sami

Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o...