fbpx

S ekologem Jiřím Malíkem o tom, jak každý může přispět k záchraně planety. Základem je zachytávat vodu v krajině a zazelenit města

Zveřejněno: 15. 10. 2018
Přečteno 6769x

Jiří Malík je živoucí důkaz toho, že i obyčejný člověk může mít vliv na celý národ. Před lety prosadil zákon o zákazu ozonovou vrstvu ničících freonů. Ekologií jako takovou se zabývá už desítky let a na problémy znečištění ovzduší a půdy upozorňoval už za minulého režimu. A zdá se, že problémů neubývá. Spíš naopak. Na pražském Karlově náměstí jsme se sešli dva dny poté, co vědci z OSN vydali další výstražnou zprávu, ve které varují před intenzivním oteplováním planety.

Související…

Máme 12 let na záchranu světa. Pak už bude pozdě, varuje OSNMěli bychom uvažovat jako indiáni, planetu B nemáme, říká ekologElektrárny v pouštích? Mohou vyřešit energetickou krizi i sucho

Podle zprávy se má za 12 let rozhodnout, jak to s námi na planetě dopadne. Každopádně to vypadá, že si na vedra a sucha musíme zvyknout. A proč to všechno? Podle Jiřího jde o liknavost společnosti. „Globální oteplování se podobá pádu mostu v Janově. Všichni věděli, že spadne. Lidé mu dokonce říkali ‚nemocný‘ most, ale brali to stylem ‚hlavně ať se nezřítí, když na něm jedu já‘. Žádná vláda na něj nedala peníze navíc, raději ten problém posunula dál. A tak to šlo dál a dál, až ten most spadl.“

Základní kámen úrazu v krajině je podpora sucha způsobem našeho zemědělství.

Jiří Malík se jako ekolog zapsal už před revolucí. Tehdy jako vedoucí obchodu upozornil na problém s pančovaným mlékem. Mléčný závod na východě Čech tehdy prodával mléko s obsahem PCB. Zanedlouho dostal nabídku spolupráce od ekologické organizace Ekona Náchod, kde začal bojovat proti černým skládkám. Jeho největším úspěchem je však výše zmíněný zákon na záchranu ozonosféry pod vlajkou Hnutí DUHA, který v Česku zastavil výrobu tvrdých freonů. Byl to údajně jediný případ, kdy vláda schválila zákon napsaný řadovým občanem. V současnosti se Jiří zabývá především problematikou sucha a změny klimatu, tedy tématy více než aktuálními.

Letos jsme v Čechách bojovali se suchem. Bude i nadále srážek ubývat?

Možná ano, jistě to nevíme, každopádně jsme letos na úrovni 32 % pod dlouhodobým srážkovým úhrnem. A tím, jak se otepluje, nebude tolik sněhu, což znamená velký problém pro vodnost českých řek. Jsme na evropském rozvodí, takzvané „střeše Evropy“, takže jsme závislí jen na tom, co nám tu spadne. Na dlouhodobé sucho není naše krajina stavěná, za posledních 150 až 200 let jsme totiž udělali vše proto, abychom z ní většinu vody odvedli.

Hlavní příčina tuzemského sucha tedy není v globálním oteplování?

Klimatická změna sice sucho generuje, ale základní kámen úrazu v krajině je podpora sucha způsobem našeho zemědělství. Pomáhají mu zejména velké lány orné půdy. Krajina ztratila přirozenou fragmentaci, kdy se střídaly meze a stromy, které bránily větrné erozi a letnímu vysušování.

f pic 98

Organizace Stop HF bojuje hlavně proti těžbě břidlicových plynů, která probíhá pomocí vody


Také se čím dál víc používá průmyslové zemědělství a těžká technika, která půdu stlačuje, a z ní se tak stává jakási „nepropustná fólie“, navíc chemizace zabijí důležitý půdní život. To vše vede ke zničení pórovitosti půdy, která pak přestane přijímat vodu.

Váš Spolek Živá voda přichází s projektem Model Zdoňov, jehož cílem je navrátit vodu do vysušené krajiny na Broumovsku. Na čem je postaven?

Vodu chceme do krajiny vrátit tím, že obnovíme funkce niv, což jsou rovné louky kolem řek. Chceme toho dosáhnout pomocí opětovného vytvoření mokřadů, meandrů, tůní a rybníčků. Zároveň bychom chtěli zrušit většinu meliorací, což jsou vlastně odvodňovací systémy. Tak se povrchové vody vrátí do krajiny, což by mělo vést k obnovení vodnosti všech toků po celý rok. Zlepší se i zásoby podzemní vody, podmínky pro zemědělství, zvěř, dojde k omezení přívalových povodní, půdní eroze a podobně. Následkem také bude významný chladicí efekt pro místní mikroklima, tedy omezení dopadů klimatické změny.

Řešením sucha není budování přehrad, ale vytvoření celoplošné zádrže.

Pokud by se nám podařilo tento model prosadit na celém území Česka, bude u nás objem zadržené vody minimálně jedenapůlkrát větší, než je objem všech stávajících 165 přehrad. Řešením sucha tedy není budování přehrad, které v případě, že sucho bude i nadále pokračovat, stejně nebudou s ohledem na vysychání řek funkční, ale právě vytvoření celoplošné zádrže. Tenhle projekt není použitelný jen pro Českou republiku, ale i pro celou Evropskou unii. Po jeho dokončení na Broumovsku ho chceme předat zcela zdarma a k volnému využití zastupitelům měst, občanům a všem místně příslušným úřadům či školám. Je to velký úkol na mnoho let a finančně nákladný. Ale jeho přínos bude nevyčíslitelný.

Kolik máme ještě času na změny?

Podle mě čas není, myslím, že už od roku 2016 jsme ve fázi aktivní klimatické katastrofy – říkám jí Klimagedon. Do té doby ještě jet streamy, což je tryskové proudění vzduchu v atmosféře, oddělovaly arktické vzduchové masy tak, aby se držely jen nad póly. Právě asi před dvěma lety tyhle jet streamy „prorazila“ obrovská masa teplého vzduchu, a dostala se tak nad severní točnu.

Tryskové proudy nad Evropou způsobují zcela výjimečné nasávání suchého vzduchu ze střední Asie a Afriky.

Jednolitý vzdušný vír nad severním pólem se pak rozdělil na dva méně stabilní, a pól tak vlastně nasává teplejší vzduch. V důsledku toho teplota v Arktidě stoupla na některých místech až o 20 °C. Proto jsme už také letos neměli žádné jaro, tryskové proudy nad Evropou způsobují zcela výjimečné nasávání suchého vzduchu ze střední Asie a Afriky.

Tahle změna už je nevratná?

Pravděpodobně. Ve hře je navíc dominový efekt, kdy se kvůli proudění teplého vzduchu nad Arktidu tamější mořská voda pod ledem otepluje, což umožňuje tání hydrátů metanu a jeho následné uvolňování. Permafrost, tedy věčně zamrzlá půda na pevnině, taje mnohem rychleji, než se předpokládalo. Zároveň do ovzduší uniká i metan ze severských jezer. To vše klimatickou změnu ještě akceleruje. Myslím, že tyhle procesy už není možné zastavit, ale musíme se alespoň pokusit co nejvíc zmírnit jeho dopady.

Dokud to jede, budeme stále přidávat plyn a nedbat na to, že zatáčky jsou čím dál ostřejší.

Naše společnost bohužel zatím zcela ignoruje princip preventivní opatrnosti. Je tu pořád ten klausovský systém, že dokud to jede, budeme stále přidávat plyn a nedbat na to, že zatáčky jsou čím dál ostřejší. Chybná je sama o sobě už naše filozofie, akcentace moci a peněz. Jsou tací, kteří si dokonce myslí, že současná klimatická změna je přirozená, že na ni lidé nemají žádný nebo mizivý vliv. Pravda o klimatické změně je však zcela opačná a dokazují to nejen vědecké studie, matematické modely, ale i jejich potvrzení v realitě. Klimatickou změnu dokonce jako první doložil empiricky ekonomický sektor. Konkrétně se jedná o pojišťovnictví, jeho statistiky vykazují setrvalý růst pojistných událostí vlivem zhoršujících se klimatických jevů.

Vy se v české ekologii pohybujete desítky let. Dá se v Česku vůbec něco prosadit?

Máme zde mimořádně dobré ekology, kteří skutečně vidí do budoucna a vědí, co je třeba dělat. Obecně tyto věci předpovídali už před 20 lety, tehdy je ale nikdo nebral vážně. Lidé si dnes musí vybrat, zda budou věřit těm, kdo měli pravdu, jak se ukázalo, nebo osobám typu pana Klause, který tvrdil, že ekologie není ani věda a je jen třešničkou na dortu.

Jiří Malík (56)

Původním povoláním geodet se ochranou přírody se zabývá od roku 1987. Nyní se specializuje na ochranu přírody v CHKO Broumovsko, na vodu a čistotu vody, dopravu, odpady, EIA, turismus, ale i na právo v otázce životního prostředí. Sleduje i globální problémy (ozonosféra, deforestace, klimatická změna). Je autorem mnoha námětů pro regionální a národní média, spoluautorem několika publikací o ekologii. Byl nominován na cenu Josefa Vavrouška za rok 2012, je držitelem náchodského Křesadla za zásluhy záchrany pitné vody pro několik regionů. Je také horolezec, cyklista, filmař a fotograf.

Také obecné povědomí o ochraně životního prostředí se díky internetu a sociálním sítím velmi zlepšilo, což je moc dobře. Ten zastaralý systém má ale bohužel obrovskou setrvačnost a demokracie je v tomto neefektivní, protože neumí vytvářet rychlé zpětné vazby. Na nějaké zdlouhavé projednávání totiž už není čas. Je potřeba rychle a odpovědně jednat.

Co by se tedy mělo dělat teď hned?

V rámci systému se musí vytvořit nějaké rychlé zpětnovazební aktivity, které budou propojovat lidi, kteří chtějí něco změnit. Proto jsme také vymysleli ten projekt na zádrž vody, který, pokud se rozšíří do Evropy i dál, má opravdu potenciál dopady klimatické změny zabrzdit. Kromě toho mám také v hlavě projekt Rodiny Matky Země, jde o přechod lidstva na udržitelnou ekologickou stopu.

V čem ten projekt spočívá?

V současnosti se chrání příroda zejména na úrovni států, vznikají národní parky, CHKO a podobně. To ale nestačí. Je nutné zavést ochranu na celoplanetární úrovni, pod kterou by měly spadat biomy, které jsou cenné pro celý svět, například pralesy v Amazonii nebo korálové útesy. Není možné nechat několik korporací ničit pralesy, protože kyslík není jen jejich, nebo jen státu, na jehož území leží, ale je nás všech.

Korporace se nejvíc bojí toho, že by se proti nim spojila skupina, která by měla globální vliv.

Projekt by dále měl sjednotit lidi, kterým není planeta lhostejná. Ti by mohli formou bojkotu výrobků postupně měnit vzorce spotřeby a odstranit plýtvající konzum. Něco podobného už se povedlo třeba v případě palmového oleje. Víte, korporace mám docela dobře nastudované a vím, že nejvíc se bojí právě toho, že by se proti nim spojila skupina, která by měla globální vliv. Rozjezd by se mohl povést konáním koncertů typu Live Aid.

Co může už dneska udělat každý z nás? Zadržovat vodu?

Kromě zádrže vody na venkově bude nutné ozelenit města. Výborné jsou vertikální zahrady, střechy z trávy, měli bychom podporovat travnaté a přírodní plochy, sázet keře a stromy, jednoduše chtít co nejvíc zeleně v krajině. Každý člověk se také může už dneska přidat k našemu projektu zádrže vody podle Modelu Zdoňov a sledovat ho na našich stránkách. V budoucnu bude snad i na webu ministerstva zemědělství nebo životního prostředí přesný návod prakticky pro každého, jak obnovit krajinu tak, aby zase zadržovala vodu.

Zmizí všechna přímořská města, změní se mapy kontinentů a před vodou bude muset postupně uprchnout asi 2,1 miliardy lidí.

A hlavně musíme změnit myšlení. Musíme se jako lidé spojit a ne nesmyslně hledat, co nás rozděluje. Typickou otázkou nepochopení priorit a budoucích hrozeb je například i médii nafouknutá bublina migrace. S ohledem na klima to je přitom naprosto bezvýznamná záležitost. Jestli roztají všechny ledovce a sníh, zvedne se hladina moří o 60 metrů, zmizí všechna přímořská města, změní se mapy kontinentů a před vodou bude muset postupně uprchnout asi 2,1 miliardy lidí. To bude jeden ze zásadních problémů. Musíme tedy táhnout za jeden provaz a nenechat to dojít do konců, kdy nastane opravdová krize, která způsobí chaos a války o zdroje, zejména o vodu.

foto: Radomír Maceček

Milada Kadeřábková

Milada Kadeřábková

Redaktorka, idealistka, majitelka kočky, občas paličatá, schopná nadchnout se téměř pro cokoliv. Když nepíše, doučuje angličtinu.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.