fbpx

Některá divoká zvířata jsou na pokraji vyhynutí. Může za to náš hlad po levném mase 2 fotografie
Lev senegalský

Světoznámý ekolog Philip Lymbery má jasno: Přizpůsobujeme biosféru průmyslovému chovu, na divoká zvířata se nedostane

Zveřejněno: 7. 9. 2018

Vymírání některých druhů zvířat je většinou připisováno globálnímu oteplování a ničení biotopů. Ale co když je příčina jinde? Někde, kde z ekonomických důvodů nikdo nechce, abychom ji hledali? Někteří ekologové se přiklánějí k tomu, že na vině je průmyslový chov domácích zvířat.

Související…

Miliardy zvířat v zajetí. Kdo může za osud dobytka a domácí drůbeže
Kristina Lamperová

Většina lidí považuje držení hospodářských zvířat v nelidských podmínkách a masové pěstování chemicky ošetřovaných plodin za nutné zlo. Populace roste, a tak vzrůstá i potřeba produkovat víc jídla. Namačkaná hospodářská zvířata navíc logicky ušetří místo pro ta další – volně žijící.

Vymírání a poptávka

Philip Lymbery, ředitel organizace Compassion in World Farming a autor knih Deadzone a Farmagedon, pro britský The Guardian tvrdí, že se jedná o omyl, za který jako lidstvo brzy draze zaplatíme. Podle něj je zde přímá úměra mezi vymíráním zvířat a spotřebitelskou poptávkou. Od dob, kdy začalo průmyslové farmaření, podle něj zmizela z povrchu zemského téměř polovina živočišných druhů.

Několik vědců, kteří se zabývají ochranou zvířat, vidí přímou souvislost mezi vymíráním živočišných druhů a poptávkou lidstva po levném mase.

Jak se mílovými kroky přibližujeme hranici vyčerpání přírodních zdrojů, jasně se ukazuje, že blahobyt společnosti je závislý na fungujícím ekosystému. Zatímco většina pozornosti je zaměřena na globální oteplování, kolem průmyslového farmaření chodí média spíše po špičkách.

Nenasytný predátor

Několik vědců, kteří se zabývají ochranou zvířat, přitom vidí přímou souvislost mezi vymíráním živočišných druhů a poptávkou lidstva po levném mase. Podle Philipa Lymberyho jsme se jako lidé z jednoho z mnoha druhů obyvatel Země proměnili ve zcela sobeckou, dominantní sílu, která má nyní v rukou osud celé planety. Člověk jako nenasytný predátor.

prasata

Divoká zvířata vymírají i proto, že člověk potřebuje prostor pro krmení zvířat nedivokých


Lymbery nabádá k návratu k tradičním metodám hospodářské produkce, který by mohl zachránit alespoň některá zvířata na pokraji vyhynutí. Domnívá se, že představa lidstva o tom, že hospodářská zvířata musí být v továrnách a krmena jednou třetinou světové produkce obilí, aby vyrostla, jak nejrychleji to jen bude možné, je úplně mimo.

Česká republika vede v rámci Evropy co do počtu vyhynulých druhů motýlů.

„Jídla je dostatek,“ tvrdí. Více než polovina potravin podle něj „shnije, skončí na skládce, nebo se použije jako krmivo pro hospodářská zvířata“. Jednoduše krmíme zvířata tím, co by mohli jíst lidé, aby pak lidé mohli jíst tahle zvířata.

Koloběh vymírání

Mimochodem, Česká republika vede v rámci Evropy co do počtu vyhynulých druhů motýlů. Tak schválně, kdy naposledy jste viděli žluťáska? Bude to nejspíš hodně dávno, před pár lety u nás totiž žluťásek barvoměnný zcela vyhynul. Na vině je narušování ekosystému a ničení biodiverzity.

Pomalu a nenápadně se narušují části potravního řetězce a pozornost je tomu věnována až v okamžiku, kdy z přírody najednou zmizí nějaké ikonické zvíře.

Když totiž většinu volných luk osázíme užitkovými druhy rostlin, které jsou určené buď jako strava pro dobytek, nebo jako strava do automobilů, tak tihle motýli přicházejí nejen o své přirozené prostředí, ale především o květiny, z nichž by mohli sát nektar. Larvy těchto motýlů navíc slouží jako potrava pro některé další druhy hlodavců, kteří tak rovněž přichází o důležitou složku svého jídelníčku... Takhle se pomalu a nenápadně narušují jednotlivé části potravního řetězce a pozornost je tomu věnována až v okamžiku, kdy z přírody najednou zmizí nějaké ikonické zvíře.

A pokud s tím co nejdřív něco neuděláme, může se stát, že příští generace kromě žluťáska nikdy ve volné přírodě neuvidí živého slona, bizona nebo jaguára, a budou k nim mít blízko podobně jako my k dinosaurům.

foto: Shutterstock a Profimedia, zdroj: The Guardian

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...