Cirkulární ekonomika je podle definice Evropské unie takový způsob výroby a spotřeby, při kterém vzniklé předměty po použití nemusí putovat na skládku, ale mohou být znovu upotřebeny k dalším účelům. Jednoduše to znamená, že na skládkách nebudou růst toxické velehory a životnost produktů se znásobí.
To je super. Další dobrá zpráva je, že s nástupem 3D tisku se objevily další příležitosti, jak cirkulární ekonomiku v některých oblastech zefektivnit ještě výrazněji – dokazuje to výzkum, zaměřený na recyklaci plastových kapslí do kávovarů.
Snadné, rychlé, neekologické
Jednorázové kapsle do kávovarů se po změně prodejní strategie z „univerzálního automatu na kávu do kanceláře“ na exkluzivní přístroj pro domácí použití v roce 1988 rychle staly mezi zákazníky hitem. Proces přípravy kávy je extrémně snadný a rychlý, a navíc je na trhu takové množství druhů a příchutí, že by bylo náročné si nevybrat. Jenomže jak už to u takových věcí bývá, i tady narazíme na nějaký ten háček. A tím není nic jiného než spousta odpadu, které za sebou káva z kapslí zanechává.
I když je tyto kapsle možné vyrobit z recyklovatelného hliníku nebo některých biologicky rozložitelných materiálů, mnoho výrobců stále zůstává věrných plastům, jejichž recyklace byla přinejmenším složitá, a proto zpravidla končily na skládkách. Pro představu: jen v roce 2018 jich tam našlo „útočiště“ 56 miliard. Ale zdá se, že se blýská na lepší časy.
Žijeme ve společnosti, která stojí a padá na masové spotřebě zboží všeho druhu, a dostali jsme se daleko za hranici, kdy je možné tento způsob života konvenčními způsoby změnit. Proto je nezbytné hledat cesty, jak alespoň zčásti minimalizovat vznikající negativní dopad a nesnažit se za každou cenu zastavit něco, co už vlastně ani zastavit nejde.
Právě tento problém totiž inspiroval odborníky z Velké Británie a Brazílie k hledání způsobu, jak tyto plasty znovu využívat. Během studie přišli na to, že kyselinu polymléčnou, v kávových kapslích obsaženou, lze zpracovat a přetvořit na vlákna pro 3D tisk. Při dodržení správného postupu se navíc může kyselina polymléčná stát vodivým materiálem, a tím pádem být využita i pro 3D tisk senzorů. Jakých senzorů, ptáte se?
Kruh se uzavírá
A tady se vracíme zpět k cirkulární ekonomice a k jádru celé záležitosti: při výrobě kávových kapslí je totiž nutné testovat kvalitu kávy. Jedním z několika kroků tohoto procesu je měření obsahu kofeinu. A to je možné provést právě pomocí výše zmíněných senzorů. Jejich výrobou z použitých kávových kapslí se uzavírá pomyslný kruh, potřebný k dosažení podstaty cirkulární ekonomiky.
Bruno Campos Janegitz, jeden z členů výzkumného týmu, uvedl pro brazilskou nadaci FAPESP: „Vyvinuli jsme nové vodivé i nevodivé materiály, které mají široké využití. Polymery, získané z použitých kávových kapslí, lze využít pro výrobu zařízení s vysokou přidanou hodnotou.“
Po ukončení testu bylo zjištěno, že plast z kapslí lze recyklovat celkem třikrát, než dojde k poklesu kvality, která jeho další využití znemožňuje.
Cesta zpět už neexistuje
Samozřejmě se nabízí otázka, proč se nezaměřit spíše na výrobu kávových kapslí z takových materiálů a takovým způsobem, aby zbytečný odpad vůbec nevznikal.
Na celou situaci je ale třeba nahlížet z trochu jiné perspektivy. To, čeho se autoři výzkumu snažili dosáhnout, není nutně objevení spásného řešení problému s recyklací, ale spíše názorná ukázka toho, jak by mělo fungovat oběhové hospodářství. I když se budete hodně snažit, jen těžko přesvědčíte velké společnosti k tomu, aby k výrobě svých produktů používaly rozložitelné a recyklovatelné materiály, které jsou pro ně násobně nákladnější.
A právě to si autoři studie uvědomují. Žijeme ve společnosti, která stojí a padá na masové spotřebě zboží všeho druhu, a dostali jsme se daleko za hranici, kdy je možné tento způsob života, přinejmenším ve vyspělých částech světa, konvenčními způsoby změnit. Právě proto je nezbytné hledat různé cesty, jak alespoň zčásti minimalizovat vznikající negativní dopad a nesnažit se za každou cenu zastavit něco, co už vlastně ani zastavit nejde.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Forbes
