Vláďa: Teď tady sedíme s Terezou Hanusovou v kavárně, protože se tímto způsobem hodně chodíme potkávat a píšeme knížku. Tvoříme hodně společně a baví nás to, tak jsme si říkali, že dneska otevřeme nějaký téma, který bysme vám chtěli představit. A uděláme to stejně, jako když píšeme naši knížku. Řekneme k tomu každej to svoje a něco z toho vyplyne. To je to flow. Takže téma, co nás dneska zajímá a na co dneska hodně narážíme, je to, do jaký míry je potřeba si uchovat svobodu toho, jak myslíme. Ale narazili jsme u toho na to, že to není jenom o tom, jak myslíme, ale že vlastně spousta lidí si vůbec neuvědomuje, že myšlení je jejich produkt. V podstatě si často neuvědomujeme tu vlastní svobodu toho „myslet“.

Často mají lidé pocit, že se sami rozhodujou, že dělají věci, který je nějakým způsobem naplňujou, nebo že si to rozhodnutí dělají sami, ale vlastně jsme hodně moc ovlivňovaní společností a různýma vlivama v tý společnosti. A někdy to je tak nenápadný, že vlastně už ani nevíme, že to nejsou naše myšlenky.
A nám se právě líbí, že internet umožňuje ovlivňovat vzájemně mezi sebou to myšlení, který máme. To znamená, my ho můžeme ovlivňovat třeba vám tím, že píšeme, další lidi nám jiným způsobem, vy zase můžete přispívat atd. A to nám připadá dobrý. Že nám všem internet dává určitou svobodu, kterou se zatím moc lidem a velkým společnostem nepodařilo zúžit. Co si o tom myslíš ty, Terko?

vlada a terka 2

Vláďa Ekart a Tereza Hanusová

Tereza: Já si myslím, že je dobré, že jsi mi připomněl, o čem jsem chtěla psát - o síle myšlenky. Už dlouho mám v hlavě, o čem by to mělo být. Zdá se mi, že pokud si vzájemně „nasdílíme obsahy svých hlav“, začneme přemýšlet podobně a leccos se tím může změnit. Třeba i to, že ti, kteří se nám snaží určovat, jak máme myslet, a zbavují nás tím naší svobody, najednou už nebudou mít možnost se uplatnit. Nebudou mít ten prostor, protože jim ho nevytvoříme. Jakmile k tomu dospěje většina lidí, přestane jejich vliv existovat.

Vláďa: A nebo se to transformuje.

Tereza: Nebo, ale - v co? To by mě zajímalo.

Vláďa: V něco, co je modernější, otevřenější a multifunkčnější. Mě napadá, jak to říkáš, že my jsme vyrůstali v době, kdy existovaly produkty a k nim byly připojený nějaký služby nebo produkty a služby. A to byl takovej docela jasnej svět. Ale dneska jsme v úžasný době, kdy tím produktem je v podstatě hodně naše myšlení. A my si musíme uvědomovat, že to myšlení je v podstatě poklad, že to je možná to nejcennější, co máme.

Protože někdo říká: „Nejcennější je zdraví.“ Samozřejmě to je pravda. Někdo říká: „Nejcennější jsou vztahy.“ Jenomže málo lidí si uvědomuje, že to myšlení je na pozadí tohohle všeho. To, jak uvažujeme o sobě, to, jak uvažujeme o svým prostředí, to jak uvažujeme o tom, co děláme, to všechno vychází ze zdroje toho způsobu myšlení. A ten způsob myšlení byl dlouhou dobu postavenej do určitejch vzorců, který byly jenom velmi těžko obměnitelný. A dneska si myslím, že je výborná doba v tom, že ty informace hrajou velikou roli, nejenom internet, nejenom IT, ale obecně to, jak myslíme, začíná mít velikou váhu. Lidi se začínají zamýšlet nad tím, jaký vzorce používaj při svým myšlení a kde je brzděj, kde je podporujou, a začíná s tím hodně lidí pracovat a to mi připadá, že v tom je veliká síla.

Tereza: Ano, tak když už tedy společně tvoříme to, o čem jsem chtěla psát, tak bych k tomu chtěla říct, že je důležité uvědomovat si,  že myšlenka tvoří celou realitu. Formuje zdraví, vztahy, tělo, práci,  osoby, se kterými se stýkáme, to, co děláme, jak mluvíme atd. Důležitý návyk, který by si měl podle mě osvojit každý a mělo by se to učit i ve škole, je, že pečlivě kontrolujeme úplně každou myšlenku, kterou v hlavě myslíme. Protože jsme si vědomi toho, že tou myšlenkou, jakmile se nám v hlavě objeví a začneme ji nějak rozvíjet, podporovat nebo odhánět, tak že tím už tvoříme svou realitu. Pokud to budeme vědět, tak kdykoliv zjistíme, že jsme se ocitli v myšlení, které nám nevyhovuje, můžeme to kdykoliv změnit a tím transformovat realitu. Myslím, že důležitým úkolem dnešní doby je vědomě myslet a vědomě žít. Protože každá myšlenka má obrovskou sílu. Je to nejsilnější síla ve vesmíru.

Vláďa: No vlastně si uvědomuju, že kvantoví fyzici hodně mluví o tom (to je moje oblíbený téma a nemůžu ho vynechat), že mimo naši hlavu neexistuje žádnej svět. Že to je všechno shluk vibrací, světla, možná i nějakejch barev a to všechno je organizovaný nějakou informační strukturou. A navíc oni říkají, že ten fyzickej vesmír neexistuje bez svýho pozorovatele.

sila myslenky shutterstock 336698507

V době, kdy jsou všechny informace dostupné, být ignorantem je volba.

 

To znamená, že všechno to, co, jak říkáš, myslíme, tak se okamžitě promítá do toho, co máme okolo sebe a v čem žijeme. Ale ono to tak bylo vždycky, jenomže dneska ta doba pro mě je o tom, že my to začínáme dělat čím dál tím víc vědomě. Že přestáváme bejt ten automat, kterej jede na těch vzorcích, a že si začínáme uvědomovat tu obrovskou sílu toho potenciálu, kterej vytváříme jenom tím, že opravdu, jak říkáš, začínáme sledovat, co myslíme, a nějakým způsobem to organizovat - líp, než jsme to dělali předtím.

Tereza: Ano, dnešní doba je jedinečná v tom, že všechny informace jsou nám dostupné. Každý si může zjistit, jak má jíst, aby byl zdravý, co má číst, aby se rozvíjel, jak má cvičit, aby mu to prospívalo atd. Můžeme si zjistit všechno o lidech, kteří jsou v politice... Informace jsou. Nedávno jsem někde  četla myšlenku, se kterou souhlasím, i když je trochu konfrontační: „V době, kdy jsou všechny informace dostupné, být ignorantem je volba.“ Jestliže se nezajímáme, nechceme vědět, nedíváme se, co je pod povrchem, tak je to naše svobodná volba. Můžeme klidně celý život pít colu, jíst brambůrky, říkat, že nám to chutná.

Vláďa: A je na tom něco špatnýho, Terko? :)

Tereza: Myslím, že je vždycky dobré zjistit si informace. Pokud znám pozadí věcí a jsem si vědoma jejich důsledků, tak samozřejmě pak můžu občas konzumovat i něco, co tělu prokazatelně neprospívá, protože to pravděpodobně budu dělat pouze v nějaké únosné míře. Všechno by mělo být v rovnováze. Kdo chce vědět, tak ten už dnes může vědět.

Vláďa: Vlastně je to zase zpátky o tý odpovědnosti. Už jsme o tom mluvili několikrát.

Tereza: Ne vždycky to tak bylo. Máme v tom, že si můžeme všechno zjistit, velkou výhodu.

Vláďa: Tím, že si uvědomujeme, že i to myšlení je něco, co vytváří naši realitu, a to často hodně rychle, tak si jsme schopni připustit větší míru naší odpovědnosti za to, co v životě vytváříme a co se nám v něm objevuje. Super. Tečka? :)

Asi jo.. 

 

Přečtěte si i další článek od Terezy Hanusové „Nic není nemožné“.

foto: Shutterstock