Existuje mezinárodní den toalet, spodního prádla i žen žijících na venkově... proč by tedy nemohli slavit i trpaslíci? Ano, tušíte správně. Dnes je mezinárodní den těchto sádrových tvorů, žijících na našich zahrádkách. Založilo jej společenství pro ochranu zahradních trpaslíků a my jsme napnutí, protože v České republice možná příští rok padne rekord. Jaký?

Na rekordu v počtu trpaslíků na jednom místě už nyní pracuje Ústecké podzemí, což je Dětský zábavní park a Muzeum civilní obrany. Ústí nad Labem je totiž se zahradními pidimužíky vytvořenými ze sádry historicky spjato – za první republiky se zde nacházela největší fabrika na jejich výrobu v tehdejším Československu.

„Plánujeme, že příští rok – někdy kolem Mezinárodního dne trpaslíků – uděláme takovou recesi. Vyhlásíme, aby lidé vyvedli na výlet sádrového zahradního společníka. Aby ho přivedli k nám, protože v našem zábavním parku chceme udělat hromadnou fotku. Naším cílem je vytvořit největší koncentraci trpaslíků ve střední Evropě, proto budeme přesvědčovat děti i dospělé, aby přišli oblečení jako trpaslíci,“ uvedl pro flowee.cz René Růžička z Ústeckého podzemí. O akci jednají s pelhřimovskou agenturou Dobrý den i s ústeckým magistrátem. „Všichni se shodují, že o akci bude zájem, takové srandičky jsou oblíbené,“ dodal.

trpaslik shutterstock 47256532

Vaši trpaslíci se na zahradě dost často nudí, vyvezte je na výlet.

Fronta za osvobození zahradních trpaslíků

Zároveň připomněl, že recese s trpaslíky začala kdysi ve Francii, kdy skupina lidí odvezla sádrového krasavce pod Eiffelovu věž, kde byl vyfocen, a pak zase navrácen majiteli. „Napsali mu dopis, ať ho občas vezme na výlet a nenechává ho jen v trávě, zavřeného na zahradě,“ uvedl Růžička. Ve Francii v 90. letech aktivně působila Fronta za osvobození zahradních trpaslíků, která na to šla mnohem radikálněji – bez vědomí majitelů přemísťovala trpaslíky ze zahrad do volné přírody, kterou označila za jejich přirozené prostředí. Podle francouzské legislativy šlo o krádež – něco jako ukrást rádio ze zamčeného auta, byť trpaslíci nesloužili recesistům k obohacení. Když ale recesista zanechal majiteli trpaslíka zprávu, kde ho najde, za krádež se to nepovažovalo. Skupina se rozpadla na menší, působící ve Švýcarsku, Itálii, Španělsku a Německu, obdobné organizace byly založeny i v severní Americe.

Trpaslíci na seznam UNESCO?

Zahradní trpaslík někdy i cestuje a je vyfocen před různými místními pamětihodnostmi, přičemž jeho majitel je o cestě svého malého mužíčka informován. Existuje dokonce i Mezinárodní trpasličí strana, která se snaží, aby se trpaslík dostal na seznam UNESCO jako tradiční německá kulturní hodnota či byl chráněn u Spolkového antidiskriminačního úřadu. Jak známo, sádroví trpaslíci jsou v Německu velmi oblíbení. Často si je Němci vozí i z českého pohraničí – třeba na Domažlicku je obrovský výběr. Zájem Němců o české trpaslíky je (trochu sarkasticky) „zvěčněn“ i v písni nazpívané Lucií Bílou, s textem Gabriely Osvaldové Braniboři v Čechách: „…Náhle zanaříká, nekoupil trpajzlíka, pro Helgu nemá nic, u Niebelungů neví, že u nás koupil mnohem, mnohem víc…“

Velký zahradní trpaslík

Seneca Lucius Annaeus kdysi řekl, že „trpaslík nebude větší, i kdyby se na horu postavil“. Myslel to nikoli na lidi malé vzrůstem, ale charakterem, na lidskou malost. Na zahradní trpaslíky to neplatí. V zahradách bývají dominantou, ač malí, jsou nepřehlédnutelní. A určitě má něco do sebe i nápad vzít je občas na výlet. Příští rok do Ústeckého podzemí nebo třeba jen na blízkou louku, než se zase vrátí na domácí zahrádku. Dát trpaslíkovi na chvíli svobodu je moc pěkná symbolika.

 

 

foto: Shutterstock, zdroj: Web Ústeckého podzemí