Na poradě mluví klidně a věcně. Když ostatní zvyšují hlas, on se jen lehce usměje a shrne situaci do pár přesných vět. Kolegové přikyvují, někdo si zapisuje. Působí jako ten, kdo má věci pod kontrolou.
Po schůzce vás zastaví na chodbě. Pochválí váš nápad, zeptá se, jak se vám pracuje, a mezi řečí zmíní, že by možná stálo za to „trochu si pohlídat“ jednoho kolegu. Nic konkrétního, jen náznak.
O pár týdnů později si všimnete, že se tým začíná drobit. Lidé si přestávají věřit, informace se ztrácejí a konflikty vznikají tam, kde dřív nebyly. On zůstává klidný. Vlastně ještě klidnější než předtím. A postupně se dostává do role toho, kdo situaci „zachraňuje“.
Teprve zpětně vám dojde, že jste ho celou dobu viděli. Jen jste si ho nevšimli.
Šarm, který rozkládá tým
Podle Clivea Boddyho, jednoho z předních odborníků na psychopatii v pracovním prostředí, se takových lidí v organizacích pohybuje víc, než si většina z nás připouští. A problém je, že jejich skutečná tvář se ukazuje až ve chvíli, kdy už mají moc.
Psychopatie nemusí křičet ani vyhrožovat. Často se projevuje tiše. A velmi efektivně.
Boddy se tématu začal věnovat téměř náhodou. Po přečtení článku o psychopatech v korporacích si uvědomil, že někoho takového pravděpodobně potkal.
Tehdy šlo o okouzlujícího a společenského člověka. Postupně se ale začal objevovat jiný vzorec chování. Manipulace, rozehrávání konfliktů mezi kolegy, budování vlivu. A hlavně schopnost dělat to všechno nenápadně.
To je ostatně pro korporátní psychopatii typické. Nejde o lidi, kteří končí ve vězení. Jde o ty, kteří končí ve vedení.
Psychopat není jen jeden typ
Psychologie dnes rozlišuje dvě základní formy psychopatie.
Primární psychopatie má silnou biologickou složku. Tito lidé mají nízkou míru strachu a omezenou schopnost empatie. Utrpení druhých s nimi prakticky nic nedělá.
Sekundární psychopatie je spojená spíše s prostředím. Vzniká jako reakce na stres nebo nepříznivé životní podmínky a bývá doprovázena vyšší úzkostí.
V praxi to znamená, že ne každý psychopat působí stejně. Ti „úspěšní“ v korporacích ale často odpovídají prvnímu typu.
Proč se dostávají nahoru
Jedna z teorií říká, že psychopatické osobnosti přirozeně tíhnou k moci. Ne kvůli odpovědnosti, ale kvůli kontrole.
Hierarchické prostředí firem jim hraje do karet víc, než bychom chtěli. Odměňuje sebevědomí, rozhodnost a schopnost jít si za svým. Vlastnosti, které mohou na první pohled působit jako leadership, ale ve skutečnosti skrývají něco jiného.
Výsledkem je paradox. Lidé, kteří postrádají empatii, se dostávají do pozic, kde rozhodují o druhých.
Nejsou vidět. O to hůř se poznají
Jedna z nejzajímavějších částí Boddyho výzkumu se týká žen. Jejich počet je podle něj pravděpodobně mnohem vyšší, než jsme si původně mysleli. Důvod je jednoduchý: výzkumy původně pracovaly převážně s mužskými vězni, ženské projevy psychopatie přehlížely.
Největší problém nebývá ten, kdo křičí. Ale ten, komu všichni věří.
Na rozdíl od mužů se jejich chování projevuje méně nápadně. Místo fyzické agrese častěji používají manipulaci, pomluvy a vztahovou strategii. Umí rozehrávat konflikty, ovlivňovat okolí a působit přitom nenápadně a racionálně.
Psychopatie nemusí křičet ani vyhrožovat. Často se projevuje tiše. A velmi efektivně.
Co dělat, když na ně narazíte
Lidé s psychopatickými rysy často vytvářejí prostředí, ze kterého ostatní postupně mizí. Vysoká fluktuace v týmu bývá jedním z prvních varovných signálů. Přímá konfrontace ale většinou nefunguje. Naopak. Ve chvíli, kdy se cítí ohroženi, dokážou situaci otočit proti vám.
1. Chraňte se především vy
Všechno si zapisujte. Ideálně chronologicky. Konkrétní situace, slova, svědci. Kde to jde, komunikujte písemně. Ústní dohody se ztrácejí. E-maily zůstávají.
Pomáhá i tzv. metoda šedé skály. Buďte nezajímaví, nereagujte emotivně, nedávejte najevo, že vás něco zasáhlo. Právě emoce jsou jejich palivo.
A hlavně, nesdílejte osobní věci. Slabosti, frustrace ani soukromé informace. Dřív nebo později by se obrátily proti vám.
2. V komunikaci držte hranice
Zachovejte klid a odstup. Mluvte věcně, stručně a bez emocí.
Naučte se říkat jednoduché věty: „S tím vám nepomohu,“ nebo „To není v mé kompetenci.“
Nenechte se vtáhnout do jejich příběhů. Role oběti je častá taktika, jak si vás získat.
3. Když jde do tuhého
Budujte si kolem sebe síť lidí, kterým důvěřujete. Spojenci jsou v takovém prostředí zásadní.
Všímejte si vzorců chování. Jedna lež může být omyl. Druhá varování. Třetí už je systém.
Pokud situaci řešíte s nadřízenými nebo HR, držte se faktů. Ne dojmů. Psychopat často působí přesvědčivěji než jeho oběť.
4. Poznejte hranici, kdy odejít
Pokud se začne zhoršovat vaše psychické zdraví a organizace situaci ignoruje, nebo dokonce podporuje, je na místě zvážit odchod. Žádná práce nestojí za to, abyste kvůli ní přišli o sebe.
A hlavně, nečekejte, že se změní. Protože psychopatie není konflikt, který se dá vyřešit. Je to vzorec chování, který se nemění.
Možná i proto je důležité si připustit nepříjemnou možnost: Největší problém nebývá ten, kdo křičí.
Ale ten, komu všichni věří.
