Oba jsou v důchodu a logicky by si měli práci doma dělit. Jenže ona vaří, pere, uklízí, všechno organizuje, hlídá vnoučata a zároveň se stará o jeho devadesátiletou matku. Tchán si čte, chodí na houby a očekává servis.
Je pravda, že mají investiční byty, úspory a finanční jistotu. Jenže jejich domácnost vypadá, jako by byli na pokraji chudoby. Všechno je staré nebo nekvalitní. Nedávno se rozbil kávovar, na který byla tchyně zvyklá od doby, kdy jsme jí ho před pěti lety koupili k Vánocům. Tchán odmítl koupit nový se slovy: „Stejně to byla zbytečnost.“ Teď jim navíc přestává fungovat vysavač, takže tchyně doma zametá. Oba jsou přitom v důchodu a doma. Logicky by si měli práci dělit. Jenže domácnost je kompletně na ní: vaří, pere, uklízí, všechno organizuje. Hlídá vnoučata. A zároveň se stará o jeho devadesátiletou matku. Tchán si čte, chodí na houby a očekává servis. Když chce jeho žena jít na koncert nebo si malovat, je doma dusno. Jejich synové si s otcem notují a její koníčky spíš zesměšňují, než aby ji podporovali. Když se tchyně vrátí z výstavy nebo koncertu, vidím, jak je šťastná.
Poslední dva roky dokonce připravuje malou výstavu svých obrazů. Víte, co jí řekl můj manžel, když mu je ukazovala? Víte, co řekl své vlastní mámě? „No, když se na to tak podívám, tak musím říct, že máš teda odvahu.“ Myslel to ironicky.
Když jsem mu řekla, že by měl svou mámu víc podporovat, odpověděl, že jí přece nemůže říkat, jak má žít. Prý chce pomáhat a byla taková vždycky. A její výstava je podle něj ztráta času, protože maluje špatně. Chci tchyni pomoct. Zároveň se ale začínám bát o sebe. Nedopadne to mezi mnou a mým mužem podobně? Nečeká mě za pár let něco podobného? Nedokážu si na to odpovědět. Jsme spolu tři roky a máme dvouleté dítě, se kterým jsem doma já. A někdy se bojím, že jednou skončím stejně jako ona. Nechci vyvolat rodinné drama. Ale mám pocit, že s tím musím něco udělat. Jen nevím co.
Odpovídá terapeutka
To, co popisujete, bohužel není ojedinělý příběh. Podobný model vztahů je v naší stále ještě částečně patriarchální společnosti poměrně častý. Statistiky organizací jako OECD nebo Eurostat dlouhodobě ukazují, že i po odchodu do důchodu vykonávají ženy výrazně více domácích prací a pečovatelských aktivit než muži. Zároveň mají často nižší důchod, protože během života vydělávaly méně nebo pracovaly v hůře placených profesích. Je smutné, že váš tchán zřejmě vnímá finanční přínos jako hlavní měřítko hodnoty práce. Učitelská práce je přitom velmi záslužná a často nedoceněná.
Je možné, že váš tchán je jednoduše velmi spořivý a má rád ve financích pořádek, což je samo o sobě rozumné – pokud to nepřesáhne určitou hranici. Podle toho, co popisujete, to u vás může být už daleko za ní. U některých lidí může utrácení vyvolávat úzkost nebo pocit ztráty kontroly. Rozhodování o financích pak považují za prostředek vlivu a utrácení bez jejich vědomí berou jako nerespektování jejich autority. A důležitá je ještě jedna věc: vztahové modely se často předávají mezi generacemi. Pokud synové vyrůstali v prostředí, kde otec odpočívá a matka všechno zajišťuje, mohou tuto dynamiku nevědomky považovat za normální.
Vaše tchyně si možná až s nástupem do důchodu začala uvědomovat, že si život neužila tak, jak by si zasloužila. Je dobře, že si hledá vlastní prostor, třeba v malování. Je ale důležité říct jednu věc: nemůžete změnit jejich manželství. Můžete však být pro tchyni oporou. Povídejte si s ní, podporujte její koníčky a posilujte její pocit, že má právo na radost i odpočinek. A pokud na to máte prostředky, klidně jí ten kávovar kupte znovu – třeba ještě lepší.
Zároveň má smysl otevřeně mluvit se svým manželem o tom, jaký vztah chcete vy dva. Řekněte mu, jak se cítíte, ale snažte se zůstat klidná a věcná. Ptejte se ho, jaké hodnoty chce předávat vašemu dítěti a jak si představuje partnerské soužití. Životní partneři by měli sdílet základní představu o tom, jak má vztah fungovat. Pokud se v tom zásadně liší, vztah dříve nebo později narazí na vážné problémy. Je ale možné, že právě vaše generace dokáže ten starý model změnit. Možná se vám s manželem podaří přerušit rodinný vzorec, který se předával dál. A to je někdy ta nejdůležitější změna.
