Jmenuji se Zuzana, je mi 45 let a jsem svobodná máma dvou kluků – Michalovi je 16, Tomášovi 12. Před rokem jsem se rozešla s jejich otcem, soudy ještě běží, ale o tom psát nechci. Kluci jsou zatím v mé péči, přesto mám pocit, že mají raději tátu. Možná proto, že já si sama často připadám jako naprosto neschopná kráva.
Po deseti sezeních na psychoterapii, které mi ještě proplatila pojišťovna, mi terapeutka řekla, že můj ex je manipulativní člověk s narcistními rysy, který se ale dokáže navenek tvářit jako velký sympaťák. Napůl jí věřím, jenže většinu času mám v hlavě jeho hlas – kritický, pohrdavý, neúnavný. Jako by tu s námi pořád bydlel jeho duch. Komentuje, co dělám špatně a jak jsem úplně blbá. Když říkám, že „slyším hlasy“, vím, že nejde o halucinace, a i podle psychiatra psychózu nemám. Přesto mě to děsí.
Nejhorší je, že i po jeho odchodu doma pořád funguju podle jeho pravidel. Jak uklízím. Co vaříme. Co jíme. Jak se oblékám. Když byl doma, měl výhrady ke všemu – v podstatě každých pár minut mi řekl, že je něco špatně, nebo že jsem špatná já. Já jsem mu to věřila. Dokonce jsem mu věřila i věci, které se nejspíš vůbec nestaly. Tvrdil, že mám špatnou paměť. Vyčítal mi, že s dětmi trávím málo času, i když jsem s nimi byla pořád. Že moc utrácím za jídlo, i když jsem kupovala ty nejlevnější věci a nic se nevyhazovalo. Vždycky rozhodoval on. Teď nejsem schopná rozhodnout se sama.
Kluci to vidí. Jsem nervózní, nejistá, mimo. A další rána je, že se začali chovat trochu jako on – hlavně mladší. Nemám u něj respekt. Nedokážu mu nařídit ani to, aby se učil. Když dostane špatnou známku, napíše tátovi, že se s ním maminka neučila, a bývalý mi pak pošle dvacet zpráv o tom, jak jsem strašná matka. Něco podobného mi píše jednou nebo dvakrát týdně.
Přestože mám od odborníků potvrzeno, že nejsem blázen, pořád se tak cítím. Ztratila jsem intuici, jako bych přišla o vlastní osobnost. Bojím se, že už nikdy nebudu schopná samostatně uvažovat a poznat, co je realita. A hlavně se bojím, že přijdu o kluky.
Terapeutka vysvětluje:
Začněme tím podstatným: gratuluji k rozchodu. I když to teď zní absurdně, byl to velmi důležitý a správný krok. To, že jste odešla a vyhledala pomoc, je jasný důkaz, že neschopná nejste. Jen jste dlouho žila v prostředí, které systematicky rozleptávalo vaši sebedůvěru.
To, co popisujete – vnitřní kritický hlas, zpochybňování paměti, ztrátu jistoty – jsou typické následky dlouhodobého gaslightingu. Ten hlas v hlavě není váš. Je to internalizovaný hlas manipulátora. Nezmizí hned, ale dá se postupně zeslabit.
Prvním praktickým krokem je výrazně omezit kontakt s bývalým partnerem. Každá jeho zpráva vás znovu destabilizuje. Doporučuji jasně nastavit, že budete komunikovat pouze e-mailem a jen o praktických věcech týkajících se dětí. Na výčitky a hodnocení vaší osobnosti nereagujte. Ne proto, že by nebyly nespravedlivé, ale proto, že jakákoli reakce jeho chování posiluje. Připravte se na to, že zpočátku může přitvrdit – je to běžná reakce na ztrátu kontroly.
Intuice se vrací pomalu, nejdřív v maličkostech. Každé malé rozhodnutí, které uděláte bez vnitřního souhlasu svého ex, je krok správným směrem.
A teď k dětem. Kluci se nechovají proti vám. Reagují na rozpad systému, který znali, a zároveň kopírují silnějšího rodiče – to je v pubertě normální. Neznamená to, že vás nemají rádi nebo že o ně přijdete. V tuto chvíli po sobě nemůžete chtít klidnou autoritu. Místo toho se zaměřte na konzistenci. Jasná pravidla. Jednoduché hranice. Klidné opakování bez obhajování se.
Když syn píše otci, že jste se s ním neučila, nechoďte do vysvětlování. Řekněte klidně: „Učení je tvoje zodpovědnost. Pomůžu, když se domluvíme.“ Děti velmi rychle vycítí, když rodič přestane bojovat o to, aby byl „hodný“, a začne být pevný.
Zároveň z nich nedělejte spojence proti otci. Můžete ale pojmenovat své pocity bez obviňování: „Teď se znovu učím věřit sama sobě.“ Tím jim dáváte důležitý model. Pokud to půjde, zvažte i dětskou nebo rodinnou terapii – ne proto, že by děti byly problém, ale proto, že žijí ve dvou odlišných realitách.
Návrat k sobě není návrat do stavu před vztahem. Je to nové skládání identity. Intuice se vrací pomalu, nejdřív v maličkostech. Každé malé rozhodnutí, které uděláte bez vnitřního souhlasu svého ex, je krok správným směrem. O děti nepřijdete proto, že jste byla manipulovaná. Děti ztrácejí rodiče spíš tehdy, když se rodič vzdá sám sebe. Vy jste to zatím neudělala.
