Máte se rádi. Opravdu. Jste skvělý tým. Vyřešíte logistiku vyzvedávání dětí z kroužků s precizností německého generálního štábu. Dokážete se shodnout na tom, že ta nová severská kriminálka na Netflixu je „trochu překombinovaná“. A pak jdete spát. Každý na svou stranu postele, v pyžamu s lenochodem, které má k erotickému prádlu velmi daleko. Polibek na dobrou noc je suchý a funkční. Vášeň je pryč. Nahradila ji „pohoda“. Ale pozor – pohoda je v posteli synonymem pro klinickou smrt.
Ocitli jste se nedobrovolně v zóně přátelství. Na útulném, teplém, ale naprosto asexuálním místě, kde vášeň umírá na předávkování bezpečím. Pokud chcete znovu zažehnout jiskru vášně, musíte nejdřív přestat foukat do popela a začít do něj lít benzín.
Paradox bezpečí: Proč vás „hodný“ partner nevzrušuje
Karel a Monika (jména jsem si vypůjčila od své bývalé kolegyně, ale sedí na 80 % párů v mém okolí) jsou spolu dvanáct let. Když jsem s Monikou mluvila naposledy, řekla mi větu, ze které mrazí: „Karel je nejlepší člověk, kterého znám. Kdyby mě teď někdo napadl, vím, že mě zachrání. Ale představa, že se mě dotkne v koupelně, když si čistím zuby? To je skoro incestní. Jako by to byl můj brácha.“ A tady je jádro pudla. Karel a Monika se stali obětí oxytocinové pasti. Oxytocin, hormon důvěry a vazby, je skvělý pro budování hnízda. Ale pro sex je to totální zabiják.
Terapeutka Esther Perel ve své kultovní knize Ochočená touha definuje základní paradox: Láska hledá blízkost, ale touha potřebuje odstup. Milujeme bezpečí, ale vzrušuje nás neznámo.
Čekat na spontánní jiskru po deseti letech je jako čekat, že vám do obýváku vběhne jednorožec.
Když o svém partnerovi víte všechno včetně toho, co měl k obědu a jakou barvu má jeho ranní moč, není už místo pro představivost. Stali jste se jedním tělem, jednou duší a jednou nudou. Abyste po sobě znovu zatoužili, musíte se od sebe nejdřív odpojit. Přestaňte být „my“ a staňte se znovu „já“ a „ty“.
Dopaminový dluh a proč vás má mozek přečtené
Z biologického hlediska je dlouhodobý vztah chemický podraz. Na začátku vás poháněl dopamin, hormon novosti a lovu. Teď vás ovládá již zmíněný oxytocin, tedy hormon vazby a mazlení. Váš mozek prostě nemá důvod se namáhat, když má „kořist“ ulovenou v posteli každý večer.
Vaše libido totiž miluje riziko a novost. Partnerská citlivost, to, jak moc vám partner naslouchá a rozumí, sice zvyšuje touhu u mužů, ale u žen může mít v dlouhodobých vztazích paradoxně opačný efekt, pokud vede k pocitu přílišné předvídatelnosti.
Když se partner stane vaší „jistotou“, mozek vypne vyhledávací režim. A sex bez lovu je jen gymnastika. Chcete restart? Přestaňte být tak strašně „předvídatelně hodní“. Vraťte do vztahu prvek překvapení, i kdyby to mělo být za cenu mírného konfliktu. Konflikt totiž vytváří odstup – a odstup vytváří prostor pro touhu. Sexuální touha u žen v dlouhodobých vztazích klesá mnohem strměji než u mužů, a to právě kvůli ztrátě novosti a pocitu autonomie. Pokud chcete restart, musíte do vztahu vrátit nejistotu. Ne tu toxickou, ale tu zdravou, tedy vědomí, že váš partner není váš majetek, ale svébytná bytost, která vám nepatří.
Plánovaná neřest: Romantika je pro amatéry
„Až přijde chuť...“ To je největší lež, kterou si páry říkají. V dlouhodobém vztahu chuť „nepřijde“. Musíte ji pozvat a vytvořit. Ne nadarmo se říká „středa, je ho tam třeba“. Čekat na spontánní jiskru po deseti letech je jako čekat, že vám do obýváku vběhne jednorožec.
Profesionálové vědí, že sex se musí plánovat. Zní to neesteticky a nelákavě? Možná. Ale studie naznačují, že plánování je klíčovým prvkem touhy. Když si sex naplánujete na čtvrtek ve 22 hodin, váš mozek má celý den čas se na to podvědomě připravovat jako na pracovní schůzku s nejvyšším možným bonusem. Když si pak ráno napíšete SMS: „V osm večer, ložnice, žádné telefony, buď připraven/a,“ spustíte v mozku kaskádu očekávání. Celý den na to podvědomě myslíte. Váš mozek začne produkovat dopamin dřív, než se vůbec dotknete kliky u dveří. Sex nezačíná v posteli, začíná v hlavě deset hodin předem.
Adrenalin jako afrodiziakum
Zapomeňte na večeře při svíčkách. Pokud chcete restartovat libido, jděte na motokáry, do kina na horor nebo skočte s padákem. Chcete vědět, proč byly vaše první schůzky tak intenzivní? Protože jste se báli. Báli jste se odmítnutí, báli jste se neznámého, byli jste nervózní. Strach a vzrušení mají v mozku velmi podobné dráhy.
Reklama
Fenomén zvaný misattribution of arousal, přeloženo jako chybná atribuce vzrušení, dokazuje, že když se nám zvýší tep z adrenalinu nebo strachu, náš mozek si to v blízkosti partnera snadno vyloží jako sexuální vzrušení. Novost aktivuje dopaminové dráhy. Udělejte cokoli, co jste spolu ještě nedělali. A ne, nová značka aviváže se nepočítá.
Digitální kastrace v přímém přenosu
O čem je řeč? Ano, pojďme si promluvit o tom slonovi v ložnici. O vašem smartphonu. Pokud je poslední věc, kterou večer vidíte, svítící displej s fotkami cizích životů, a první věc, kterou ráno uděláte, je kontrola e-mailů, vaše sexualita je v komatu. Modré světlo a neustálá digitální stimulace snižují hladinu melatoninu a libida. Ložnice musí být „analogová zóna“ a jediná věc, která tam má mít baterky, by neměla mít přístup k wifině.
Pravidlo erotického restartu č. 1: Telefony zůstávají v předsíni. Ložnice je posvátný prostor pro spánek a sex, nic jiného. Pokud potřebujete budík, kupte si analogový.
Buďte zase cizinci
Restart není o tom, že najdete „staré já“. To staré já je mrtvé, pohřbené pod horou špinavého prádla. Restart je o tom, že vytvoříte „nové my“. Buďte na sebe trochu drzí. Přestaňte se v koupelně před sebou producírovat v nedůstojných pózách. Vraťte do vztahu trochu tajemství a soukromí.
Protože jiskra nevznikne třením dvou stejných ploch, ale nárazem dvou rozdílných světů.
Vrátit jiskru do vztahu, který už roky připomíná vyhaslý krb, vyžaduje odvahu být trapný, odvahu experimentovat a odvahu přiznat, že „takhle už to dál nejde“. Není to o jedné noci v drahém hotelu. Je to o každodenním rozhodnutí nevidět v partnerovi jen inventář bytu, ale živou, toužící a neuchopitelnou bytost.
Tak na co čekáte? Jděte se obléknout, jako byste šli na první rande, a tvařte se, že se vlastně ještě tak úplně neznáte.
