Proč by měly být ulice pro ženy bezpečnější? Kvůli rozvoji podnikání i snížení emisí

Rovnoprávnost muže a ženy je věčným a občas trochu nebezpečným tématem. Britská BBC ho nyní dává do souvislosti s uspořádáním měst. Text popisuje různá města po celém světě očima žen, které mají z pohybu po temných parcích a ulicích zcela jiné pocity než muži. Jak ukazují různé statistiky, tak ženy nejvíce děsí zejména prostory, které jsou osvětlené buď velmi špatně, nebo vůbec. Za nebezpečná považují i místa ohraničená vysokými ploty nebo zdmi, jež znemožňují výhled do okolí, a v neposlední řadě také oblasti, které jsou opuštěné. To všechno zvyšuje nejen nepohodlí, které při pěších cestách městem pociťují, ale také šance na to, že jim bude skutečně ublíženo. Proč mají bezpečné ulice pro ženy výhody i pro celé město?

BBC zmiňuje v této věci třeba park Alexandra v anglickém pobřežním městě Hastings, který si sice svým hustým zalesněním zachovává téměř dokonalý charakter divočiny, chybí mu ale osvětlení, bezpečností kamery a další vybavení, které by ženy, jež parkem brouzdají, běhají nebo zde venčí psy, ochránilo. Právě zde v červnu loňského roku neznámý muž napadl Kay Earlyovou, jejíž případ byl následně pro nedostatek důkazů stažen.

Tím, jak se ve městech zlepší podmínky pro ženy, se podle BBC navíc zlepší i podmínky pro každého jejich obyvatele. A například i pro podnikatele.

Vyšetřovatel se ale nechal slyšet, že kdyby byl k dispozici videozáznam z bezpečnostní kamery, nemuselo to tak dopadnout. To přimělo Earlyovou a její kamarádku Claire Noblovou k podání žádosti o zavedení příslušných bezpečnostních opatření v parku, včetně kamerového systému a světel. Podobné kampaně probíhají nejen v dalších oblastech Anglie, ale vlastně po celém světě.

Chce to „inkluzivní design“

Celá řada odborníků i obyčejných lidí se tak ptá, jak přeměnit města, aby se jejich obyvatelky nemusely obávat opustit dům. Jedním z prvků takové transformace by měl být promyšlený „inkluzivní městský design“. Ten by měly představovat i relativně malé změny, jako jsou lépe průchozí ulice, otevřené shromažďovací prostory a dobře osvětlené cesty.

Města jsou plánována především z mužské perspektivy, a tím pádem nejsou tak rozmanitá jako komunity, které v nich žijí.

To vše má vést k jedinému cíli – aby se ženy na veřejných prostranstvích cítily viditelně a bezpečně. Tím, jak se ve městech zlepší podmínky pro ženy, se podle BBC navíc zlepší i podmínky pro každého jejich obyvatele. A například i pro podnikatele. „Inkluzivní města přejí podnikání,“ říká Sara Candiracciová, urbanistka z developerské společnosti Arup. Podle ní je příliš mnoho měst navrženo pro „zdravé třicátníky“, a zapomíná se tak na skutečnost, že identita uživatelů měst je doopravdy mnohem pestřejší. Léan Doodyová, vedoucí sítě integrovaných měst a plánování společnosti Arup v Evropě, dodává, že města jsou plánována především z mužské perspektivy, a tím pádem nejsou tak rozmanitá jako komunity, které v nich žijí. Zpřístupnění měst ženám tak do nich podle ní vnese nový svěží vítr.

V rámci iniciativy za inkluzivní města vzniká celá řada zajímavých projektů. Třeba v Los Angeles plánuje Alliance for Community Transit to Los Angeles (ACT-LA) společně s partnery změnit okolí metra, kde by mělo do budoucna najít práci víc lidí, mohou zde vzniknout prostory pro malé firmy, pouliční prodejce a provozovatele novinových stánků. Místo kolem daných stanic bude díky tomu frekventované, ženy se nebudou cítit osaměle a izolovaně, budou se méně bát, více cestovat a více nakupovat. Pomůže se tak tedy nejen jejich psychice a bezpečí, ale také místnímu podnikání.

Za více žen v MHD

Kromě podnikání je tu i další významný faktor, který hovoří pro vytváření bezpečnějších měst pro ženy. Jak se totiž ukázalo, tak téměř ve všech koutech světa existují důkazy o tom, že mnoho žen omezují jejich obavy o bezpečí ve využívání typů dopravy, které snižují uhlíkové emise. Kvůli strachu z veřejné dopravy v nočních hodinách tak třeba v Irsku místní MHD nevyužívá až 55 % žen. V chudé kopcovité čtvrti v Limě zase mnoho matek místo toho, aby s batoletem do školky o tři bloky dál došly pěšky, kvůli odpadkům a špatnému stavu cesty raději využívají drahé mototaxi. Ulice zde nakonec vyčistil projekt nadace Bernarda van Leera a nevládní organizace Alto Perú zde nechala zasadit stromy a nainstalovat zábradlí. To vedlo mnoho žen k tomu, že začaly chodit pěšky, čímž šetří své zdraví, peněženku a vlastně i zdraví planety.

Dalším příkladem jednoduché změny designu, která má řadu výhod, je zajistit, aby byl chodník hladký, rovný, se sníženým obrubníkem pro invalidní vozíky i kočárky.

Ze všech těchto důvodů je Doodyová přesvědčená, že myšlenka inkluzivního designu je nástrojem ke společnému zlepšování života ve městech. Klíčem jsou přitom jednoduchá konstrukční řešení, která vůbec nemusí být nákladná. Například osvětlení ulic, které je pro ženy obzvláště důležité, může být vyřešeno prostřednictvím použití teplých pouličních LED světel, která v sobě kombinují energetickou účinnost a schopnost učinit ulice bezpečnější pro chodce a silnice pro řidiče. Dalším příkladem jednoduché změny designu, která má řadu výhod, je zajistit, aby byl chodník hladký, rovný, se sníženým obrubníkem pro invalidní vozíky i kočárky. Taková úprava je přátelská jak k ženám a dětem, tak i k osobám se zdravotním postižením.

Nenáročná designová řešení, jako jsou tato, fungují podle BBC nejlépe, pokud ti, kteří o nich rozhodují, věnují pozornost konkrétnímu kontextu, pečlivě zvažují, na které skupiny se mají zaměřit, naslouchají jim a začleňují jejich potřeby do plánování. To všechno vlastně vysílá do světa zprávu, že zkušenosti žen s pohodlím a bezpečím na veřejnosti jsou důležité.