Jak financovat smart city? V hledáčku jsou vyšší daně i větší zapojení soukromníků

Které město dnes nechce být "smart", jako by ani nebylo. Jenže vybudování potřebné infrastruktury včetně dalších smart city projektů stojí peníze. Odkud mají města brát potřebné finanční zdroje? A bude potřeba kvůli digitalizaci měst zvyšovat daně? I na to dává odpověď nejnovější studie poradenské společnosti Deloitte.

Vůbec prvním krokem, který by mělo podle doporučení Deloitte město udělat, je vypracovat analýzu, z níž by vyplynulo, zda vůbec v konkrétní oblasti existuje efektivní smart řešení, nebo zda je dostačující to stávající, jež pouze stačí vylepšovat. Kritériem efektivnosti má být porovnání nákladů a přínosů pro občany. „Pokud vedení města zjistí, že přínosy převyšují, musí hledat zdroje, z nichž bude projekt financovat,“ stojí mimo jiné ve studii.

Pryč s byrokracií

S tímto přístupem souhlasí například Ivan Pilný (ANO), člen finančního výboru a výboru pro IT a smart city pražského zastupitelstva. „Rozhodující pro způsob financování by mělo být především to, jak důležité jsou digitální služby pro občany, zatím jsou ony služby bohužel orientovány na málo frekventované činnosti, které se digitalizují relativně snadno,“ řekl Flowee. Podle Pilného by se měly nejprve odstranit přebujelé a zbytečné zákony a předpisy a až „pak má smysl něco digitalizovat“.

Pro financování digitalizace a smart city projektů existuje několik variant. Ta nejméně populární je zvyšování daní nebo zavádění nových. V kompetenci samotných měst je možné upravovat daně z nemovitého majetku (byť v omezené míře), zavádět poplatky (jejichž výše by musela být prakticky astronomická), obracet se na centrální vládu se žádostmi o dotace a v neposlední řadě do hry zapojit soukromý sektor. „Na postupnou plnou digitalizaci základních městských služeb má nárok každý občan či firma. V dnešní době je již povinností města a měla by být provedena primárně z jeho zdrojů – vybraných daní,“ řekl Flowee Radek Vondra (Spojené síly pro Prahu), předseda magistrátního finančního výboru a rovněž člen výboru pro IT a smart city.

Zapojit soukromníky

Vondra zároveň upozornil, že v oblasti smart cities existuje spousta témat, která mají řešení a přínos teprve v partnerství se soukromým sektorem. „Praha se o to snaží již dnes, a to zejména ve spolupráci s městskými firmami,“ dodal Vondra, který je zároveň starostou Prahy 14. Dovede si prý představit i projekty s čistě soukromými subjekty. „Takovou spolupráci je však potřeba velmi dobře legislativně ošetřit, aby nedocházelo k problémům s navazujícími projekty, jako tomu bylo například u Opencard,“ myslí si Radek Vondra. „Zapojení soukromých zdrojů je nejen vítané, ale i nutné,“ doplnil Ivan Pilný.

Čistě soukromé finance se do projektů smart city zapojují z deseti procent. Jedenačtyřicet procent pak připadá na mix soukromých a veřejných zdrojů.

Také studie z dílny společnosti Deloitte počítá s poměrně významným zapojeným soukromých financí, byť v naprosté většině doporučuje využít fondy veřejné. Z dosavadních zkušeností vyplývá, že čistě soukromé finance se do projektů smart city zapojují z deseti procent. Jedenačtyřicet procent pak připadá na mix soukromých a veřejných zdrojů a zbytek jsou kombinace různých typů veřejných fondů. Konkrétně národních rozpočtů, regionálních rozpočtů a v neposlední řadě také peněz ze společného rozpočtu Evropské unie.

Pomůže digitální daň?

Jednou z možností, která má ke smart city projektům vyloženě blízko, je využití digitální daně, o jejímž zavedení se v posledních měsících čile hovoří nejen na úrovni České republiky, ale i Evropské unie, potažmo celého světa. „Tyto finanční prostředky by určitě přispěly k většímu rozvoji těchto služeb v hlavním městě, které je motorem ekonomiky celého státu,“ myslí si Radek Vondra.

Digitální daň tak, jak je navržená, nedává smysl. Musela by být zavedena jednotně minimálně v celé Evropě.

Jenže s digitální daní jsou spojeny hned dvě potíže. První spočívá v tom, že tato forma zdanění se velice těžko prosazuje z pozice jednotlivého státu, jelikož technologické společnosti jsou schopny svůj byznys vést naráz ve více zemích, přičemž k tomu nepotřebují mít v každé z nich svou pobočku. „Digitální daň tak, jak je navržená, nedává smysl. Musela by být zavedena jednotně minimálně v celé Evropě a musela by jí předcházet dohoda, co vlastně danit,“ řekl Flowee Ivan Pilný.

Usnadnit lidem život

Druhý problém pak tkví v tom, jak bude tato daň výnosná. Pokud projde verze, kterou původně navrhlo Ministerstvo financí (tedy sedm procent z obratu digitálních firem, jež mají globální obrat nad 750 milionů eur), český státní rozpočet by si mohl přijít až na pět miliard korun. To je z hlediska nákladnosti smart city projektů, respektive digitalizace veřejné správy, doslova kapka v moři. „Bohužel se na základě předchozích zkušeností domnívám, že ze strany současné vlády nebude dostatečná vstřícnost, aby stát přerozděloval takto získané finance i ve prospěch Prahy v odpovídající výši,“ upozornil Radek Vondra na další související překážku, která se týká možnosti využít digitální daň pro financování pražských smart city projektů.

A jaké projekty lze zařadit mezi ty, jež z Prahy udělají skutečně chytré město? „Důraz je třeba klást na projekty, které usnadňují život lidem v městském prostředí. Jde například o inteligentní řízení dopravy, optimalizované svozy odpadů nebo letní a zimní údržby veřejných ploch,“ zmiňuje Vondra konkrétní věci. V neposlední řadě nelze opomíjet ani projekty, které zlepší práci záchranné služby, policie a hasičů. „To vše utváří prostředí pro lidi v hlavním městě a skutečné výsledky vidí Pražan v každodenním životě. Prahu nespasí další solární lavičky s WiFi či USB připojením, které nám zůstaly po předchozím vedení,“ uzavřel Radek Vondra.