Koloběžky Lime vtrhly do Prahy loni na podzim jako uragán. Lidé se na nich fotí, berou je jako povyražení, přitom se nejedná o turistickou atrakci, ale o plánovanou součást řešení mikromobility ve stále více přeplněných městech. V Praze jezdí v současné době okolo 700 koloběžek a další možná přibudou. „Apetit je obrovský,“ říká Ondřej Široký, provozní manažer české pobočky společnosti Lime. „A to, jestli jich bude ještě více, bude záležet také na městu a na směru, jakým se budou ubírat debaty s ním.“
Lime provozuje koloběžky ve více než stovce měst na celém světě, přitom kopcovitá Praha určitě není ideální terén. Koloběžky se mají údajně hromadit právě v níže položených místech – například na Vítkově nenajdete zřejmě ani jednu, kdežto dole na Florenci spoustu…
Není to úplně tak, že by se hromadily právě proto, že Praha má nějaký specifický terén. Samozřejmě, když to srovnáme třeba s Paříží, tak ano. Nedá se ale říct, že se Lime do Prahy nehodí. A to, jaký je o ně zájem, vypovídá samo za sebe. Když se v Praze orientujete, tak dokážete projet po vámi vytipovaných ulicích a vyberete si povrch takový, aby vám vyhovoval.
Jaké máte s radnicí vztahy? Současná koalice se k jakýmkoliv alternativním formám přepravy, které nejsou založeny na spalovacích motorech, staví velmi kladně…
Jednáme jak s magistrátem, tak s jednotlivými městskými částmi, které mají v tom, co se na jejich území děje, velkou autonomii. Samozřejmě si jsou lidé z městských částí i magistrátu vědomi jednotlivých nešvarů, které se mohou vyskytovat, a mají požadavky, které musí služba splňovat.
V budoucnu si budou pořizovat lidé auto ze dvou důvodů. Buď to budou motorističtí fandové, nebo pro ně bude vlastnictví auta symbolem sociálního statusu.
I proto s nimi často diskutujeme a snažíme se nacházet společná řešení a eliminovat třecí plochy.
A ty vznikají kde?
Třeba ohledně parkování. Mapujeme místa, kde by se koloběžky měly přednostně odkládat. Zatím pouze virtuálně, ale jednou by mohla být fyzicky označena místa pro parkování kol, koloběžek a podobných dopravních prostředků.
Budeme se snažit zřizovat centrální parkovací místa, říká Ondřej Široký
Pokud bude ta síť dostatečně hustá, tak uživatel opravdu tu koloběžku nechá s daleko větší pravděpodobností na tom místě, kde má. My se budeme snažit ta centrální parkovací místa zřídit, a až vzniknou, měla by sloužit všem.
Na chodnících někdy zaparkované koloběžky dost vadí, ne vždy jsou z nich pěší nadšeni…
To je přesně jedna z věcí, kterou s městem řešíme. My se snažíme vybrat si místa tak, aby koloběžky nestály v cestě chodcům. Vybíráme proto místa trochu na straně, pokud možno za přirozenou překážkou - typicky třeba za stromem nebo sloupem. Chceme zkrátka, aby lidem nepřekážely.
Tomu rozumím, ovšem běžní podnikatelé toto musí řešit předem a taky třeba platit zábory. Jak to má Lime? Přispíváte městu?
Lime zábory neplatí, a ani si nemyslím, že o záboru by měla být řeč. Ten platí třeba restaurace, která zahrádkou zabere značnou část chodníku. Zaparkovaná koloběžka je přeci jen jiný případ, už kvůli své povaze drobného dopravního prostředku, který neustále mění polohu. Téma poplatků ovšem s městem diskutujeme.
Heslem dneška je komplexní mobilita. V některých městech už funguje předplatné na hromadnou dopravu tak, že za měsíční paušál jezdíte MHD a ještě si můžete třeba půjčit kolo nebo sdílené auto. Dokážete si představit Lime jako součást městského ekosystému osobní mikrodopravy?
Magistrát by měl umožňovat rozvoj mikromobility vytvořením podmínek pro provozovatele. My bychom určitě součástí integrovaného řešení dopravy rádi byli, ale to je na delší koncepční debatu. Já budu osobně dělat všechno pro to, aby Lime a obecně služby přinášející prostředky ekologické, rychlé a pohodlné přepravy po městě vzkvétaly. Byl bych rád, kdyby se podařilo integrovat Lime třeba s Lítačkou.
Proč mají někteří lidé ke koloběžkám takovou averzi? Já jsem viděl koloběžky nacpané do popelnic, utržená elektronická čidla, v LA házeli koloběžky do moře…
Těžko se to nějakým způsobem zobecňuje, může to naznačovat schopnost dané společnosti chovat se s respektem k věcem, které nevlastní. Praha v tomto směru nijak nevybočuje. Vandalismus se projevuje po celém světě, někde s tím mají větší problém, někde menší. Obecně platí, že spokojení uživatelé se ozývají méně, ty nespokojené je slyšet víc. To je pravidlem u všeho. Určitě to ale nebereme na lehkou váhu.
Jaká pravidla pro jízdu na koloběžce platí?
Stejná, jako pro kolo. Nesmíte jezdit na chodníku a ohrožovat chodce. Snažíme se edukovat uživatele například prostřednictvím naší aplikace, ale u toho rozhodně nekončíme. Spolu s BESIPem jsme například vytvořili edukativní materiál Sedmero zásad bezpečné jízdy na koloběžce a chystáme i různé osvětové akce s cílem ukázat lidem, jak se bezpečně a s maximálním respektem k okolí pohybovat po městě. Uživatele rovněž učíme, jak koloběžky ohleduplně parkovat. Ale ne ke zdi – víte proč?
Poučte mě.
Protože zeď často funguje jako vodící prvek pro nevidomé. Proto tam nemůžou koloběžky stát a proto je tam my nikdy neparkujeme. Ideálně stojí na druhé straně chodníku.
Kde se koloběžky nabíjejí?
Jsou dvě možnosti. Buď v centrálním skladu, nebo je nabíječi nabíjejí u sebe doma. Ráno mezi pátou a sedmou jsou rozvezeny na předem definovaná místa. Ta nabíječka vypadá úplně normálně, představte si třeba trafo od notebooku. A nabíječky máme vlastní, neblokujeme přístup k žádným veřejným elektrostanicím, kde se dobíjejí třeba elektromobily.
Jak dlouho vlastně plně nabitá koloběžka vydrží?
Časově se to těžko určuje, protože vy můžete jet rychleji, pomaleji, do kopce, nebo si můžete po cestě dát pauzu. Obecně by koloběžka měla ujet okolo 20 kilometrů, někdy i více. V aplikaci zjistíte, jaký je stav baterky a kolik by měla koloběžka dojet. Typická jízda je dlouhá zhruba kilometr a půl, když tedy vidíte, že koloběžka má nabito ještě na pět kilometrů, tak si ji můžete bez problémů vzít.
Využívají víc koloběžky Pražané, nebo turisté?
Většina uživatelů je ze zahraničí, je to ale těsné – asi 45 % pražských koloběžek odemykají česká mobilní čísla. Ovšem pokud se podaří integrace třeba s Lítačkou, tak lokální komunita posílí a to bychom určitě chtěli. Co se turistů týče, pracujeme na tom, aby v aplikaci viděli odlišnosti Prahy od jiných měst a s tím související upřesňující pokyny typu: toto jsou lokální pravidla, dávej si pozor na to, že ve městě se nesmí jezdit po chodníku, parkuj ohleduplně…
Lítačku jste zmínil už několikrát… Proběhla už v tomto směru nějaká jednání?
Ano, jednáme. Pro začátek chceme poskytnout data využívání koloběžek, sdílet je s IPR nebo Operátorem ICT. Jsme na začátku, ale velmi o integraci stojíme.
Nedávno proběhla médii zpráva, že se hackeři v Austrálii nabourali do systému koloběžek, a koloběžky pak nevybíravým způsobem „nadávaly“ kolemjdoucím prostřednictvím hlasového výstupu. Je interní systém zabezpečen proti zneužití?
Prahy se naštěstí žádné podobné problémy netýkaly. My jsme tehdy dotčené koloběžky stáhli a zvýšili zabezpečení, nicméně u tohoto případu je potřeba říct, že nebyla nijak narušena bezpečnost – hackeři jen změnili hlasové stopy.
No ale co kdyby hackeři třeba zablokovali brzdy? Nebo třeba ovlivnili systém počítání tak, aby nic neplatili? Chápu složitý systém, nicméně jak je zaručena bezpečnost?
Brzda je částečně mechanická, takže koloběžka bude brzdit vždycky. A technický stav samozřejmě pravidelně kontrolujeme. Nové modely mají kombinaci mechanické ruční brzdy a zároveň nášlapné brzdy jako na starých kolech. K dispozici jsou tedy dva nezávislé mechanické systémy. Pravděpodobnost toho, že se pokazí oba najednou, je mizivá - a žádným softwarovým zásahem jejich funkčnost ovlivnit nelze. Celkově jsou základní funkce koloběžky ošetřeny správně.
Ondřej Široký
Vystudoval biochemii na Masarykově univerzitě v Brně. Poté studoval byznys a management na The University of Tennessee at Chattanooga. Ve Spojených státech pracoval pro společnosti PlayCore a KPMG. Po návratu do Prahy pracoval jako konzultant pro společnost A. T. Kearney. V roce 2017 nastoupil do společnosti Uber jako Operations & Logistics Manager pro Českou republiku. Stejnou funkci nyní zastává ve společnosti Lime.
Bezpečnost je vždy na prvním místě, na tom si opravdu dáváme záležet. V tom ohledu by nemělo dojít k žádnému problému. Samozřejmě aplikace může softwarově selhat, ale to se nestává. Když byste ale třeba zapomněl koloběžku odhlásit, aplikace vám pošle notifikaci, že jízda stále probíhá. Pak můžete jízdu ukončit a v případě jakýchkoliv reklamací se obrátit na zákaznický servis.
A co když mi systém třeba strhne nesprávnou částku z karty? Když jsem Lime poprvé zkoušel, aplikace mi ukázala cenu 35 korun a z karty se strhlo 100 korun...
Tak to mne moc mrzí. Zřejmě to bylo někdy v počátcích provozu služby. A nevylučuji, že mohlo dojít k omylu, ovšem určitě to byl ojedinělý případ. Platí stejné pravidlo jako u zapomenuté notifikace. Od řešení jakýchkoliv problémů jsme tu my. Požádejte nás o pomoc. Nástupní sazba je 25 korun, a následně platíte 2 Kč za minutu. Pokud tedy pojedete osm minut, zaplatíte 41 korun. Když by vám bylo strženo sto korun, jak říkáte, ověříme to a vrátíme rozdíl.
Kdybyste měl možnost jednoho přání, jednu věc, kterou byste v Praze mohl změnit, co by to bylo?
Omezil bych vjezd motorových vozidel do širšího centra a vybudoval bych infrastrukturu pro alternativní osobní dopravu – ať už kola nebo koloběžky. A mohlo by se to týkat jak míst pro parkování, tak třeba pruhů na silnicích. Chtěl bych, aby se širší centrum urbanisticky proměnilo na příjemnější prostor pro život, kde by bylo méně aut. V budoucnu si budou pořizovat lidé auto ze dvou důvodů. Buď to budou motorističtí fandové, nebo pro ně bude vlastnictví auta symbolem sociálního statusu – budou chtít ukázat, že na to mají.
Jinak si myslím, že auta nebudeme tolik potřebovat. Mezi městy se dopravíme kvalitní vlakovou dopravou, na dovolenou poletíme letadlem… Aut ve městech ubyde, což se především v centrálních oblastech, které jsou nejpřeplněnější, pozitivně odrazí.
Reklama
foto: Lime a Shutterstock, zdroj: Lime
