Slovo „kanál, kanalizace“ mívá v češtině někdy poněkud negativní nádech. Když někde něco zapáchá, tak se říká, „to je ale kanál“, když jedno z pražských S (Sparta – Slavia) prohraje derby, fanoušci druhého týmu je popichují, že „můžou chodit kanálama“. Přitom bez funkční kanalizace by se město během pár dni totálně zhroutilo a bez pitné vody by nevydrželo ani těch pár dní. I proto je potřeba ve městě s 1,3 milióny obyvatel k rozvoji, údržbě a regulaci systému, jehož některé části jsou staré i více než stovku let, přistupovat velmi sofistikovaně. Prostě chytře, smart.
„Pro mě je smart city třeba i způsob, jakým se město vyrovnává s klimatickou krizí,“ říká Petr Mrkos, ředitel Pražských vodáren a kanalizací. „Smart city nejsou jen technologie, ty jsou samy o sobě prostředkem, jak se dostat ke kvalitnímu životu. A kvalitní život zahrnuje i kvalitní prostředí, ve kterém se odehrává. V tuhle chvíli už vnímáme smart city daleko uceleněji a koncepčněji než dříve.
Nestává se z klimatického plánu klasická modla?
Pokud by tomu tak bylo, byl bych ten první, který by tomu bránil. Velmi rychle by se to mohlo zvrtnout tak, že se tu začnou instalovat nové technologie, které by finální produkty neúnosně prodražily – a v chytrém městě to má být právě naopak. Ale nemyslím si, že by to v Praze hrozilo, naopak, dnes se to bere velmi racionálně.
Za dva týdny představíte společný projekt FutureCity na festivalu ComicCon. Co tam chystáte vy jako PVK?
Je to kulturní festival pro širokou veřejnost a budeme tam prezentovat dobře uchopitelné projekty. Například podpora biodiverzity – v Praze máme téměř 70 vodojemů, z nichž velká část má zemní kryt s travním porostem. Vhodnou kultivací a péčí o tento travní porost se zvyšuje zastoupení různých druhů rostlin, a tím zvýšení druhové rozmanitosti hmyzu a dále třeba i ptáků, které dostatek potravy udrží v městské aglomeraci. Docela zajímavý a logický se mi jeví nedávno zveřejněný výzkum, že med od včel z městského prostředí neobsahuje stopy pesticidů, které se do medu můžou dostat ze zemědělsky obdělávaných oblastí. Například v úplném centru města, na Floře, kde se již pár let snažíme vytvořit luční porost, jsme dosáhli druhové rozmanitosti srovnatelné s loukami v Prokopském údolí. Již druhým rokem máme také na vodojemu několik včelstev a med má opravdu vynikající kvalitu.
Křivka, která indikuje přítomnost virových partikulí v odpadní vodě, předchází vývoji epidemiologické křivky. Obě křivky spolu výrazně korelují.
Další věc, kterou se chceme pochlubit, je projekt SWIM, náš hlavní technologický trhák. Je to akronym pro Smart Water Integrated Management, ucelený systém, kde pro řízení vodohospodářské infrastruktury využíváme ty nejmodernější technologie.
Představíme také projekt z oblasti biosynergie. Kalový plyn, který vzniká při čištění odpadní vody v ústřední čistírně na Císařském ostrově v Praze 6, může být po dodatečném čištění použitý jako pohon pro motory vozidel. Tento projekt by měl být hotový již v příštím roce.
Plyn jako pohonná hmota je skvělá strategie, ale často se říká, že kvůli pěstování plodin na výrobu bioplynu se ničí krajina, protože se tam vysazují speciální a jinak neužitečné plodiny.
Plyn v našem pojetí je palivo druhé generace – pro jeho produkci nepotřebujete používat plodiny, které za tím účelem vypěstujete. V případě kalového plynu z čistíren odpadních vod se jedná o 100% obnovitelnou surovinu, vedlejší produkt vlastního čistícího procesu. Naše automobilová flotila čítá zhruba 500 aut různých kategorií od osobních až po velké nákladní. Velmi vnímáme, že emise z motorů našich vozidel, bez kterých se ovšem obsluha vodovodní a kanalizační sítě neobejde, zatěžují ovzduší ve městě. Vyhodnotili jsme si, že elektromobilita není v našem případě alternativa k benzínovým nebo dieselovým pohonům. Nejvíc životní prostředí zatěžujeme emisemi prachových a ostatních částic produkovaných motory velkých nákladních aut a zde je elektrický pohon nevhodný. Jedinou možností je použití pohonů na plyn. A právě spojení plynu produkovaného v čistírenském procesu s obsluhou provozu nám dává velký smysl a Pražanům přinese čistější ovzduší. Plyn má prostě budoucnost.
Nedávno se psalo o tom, že pomocí satelitu hlídáte úniky z městského vodovodního řadu… jak to probíhá?
To je další projekt, který budeme na ComicConu prezentovat. Musíte si představit, jak velký systém vodovodních potrubí provozujeme. Představte si například vzdálenost Praha – Brno a tuto vzdálenost vynásobte 21krát a každý centimetr této vzdálenosti se může z nějakého důvodu porušit. K té poruše dojde v hloubce minimálně 1 metru, častěji však výrazně hlouběji. Některé poruchy, např. havárie velkých profilů, způsobí na povrchu i dramatické situace, jindy voda protéká do horninového prostředí velmi dlouho nenápadně. A na tyto poruchy cílí satelitní zobrazování. Za posledních 20 let se nám podařilo snížit ztráty pitné vody ze 46 milionů krychlových metrů vody za rok na loňských necelých 11 milionů. Rád bych vyzdvihnul, že snížením ztrát vody se výrazně snižuje i spotřeba energie, která je nutná k její úpravě a distribuci.
Satelitní snímkování je velmi sofistikovaný způsob, jak hledat skryté úniky. Nejpřesnější metoda je hydroakustický průzkum. Ten je prováděn vyškolenými pracovníky s využitím speciální techniky. Proto je vždy třeba obě metody kombinovat. Výstupy ze satelitního snímkování umožňují, abychom se soustředili na místa, kde je největší pravděpodobnost úniku.
Jak dlouhé jsou vodovodní trubky pod Prahou?
Je jich přes 4400 km a pocházejí z různých časových údobí. Třeba v centru města je vodovodní potrubí i z konce devatenáctého století. K výměně potrubí dochází, pokud stoupá počet poruch. Je až s podivem, jak je více než 100 let stará litina kvalitní. Potrubí z jiných období takovou kvalitu nevykazují. Nejhůře se jeví litinové potrubí z let 70. a 80. minulého století.
Kolik proteče takovým potrubím za měsíc vody?
Do pražské vodovodní sítě ročně dodáme asi 91 milionů kubíků ročně, to znamená měsíčně 7,5 milionu kubíků.
Vy kromě vodovodů spravujete také kanalizaci. Kolik kilometrů odpadních trubek vede pod Prahou?
Zhruba tolik jako těch vodovodních. Stáří i použité materiály těchto potrubí jsou také velmi různorodé. Nejstarší systém byl vybudovaný v centru Starého Města a k našemu velkému štěstí je systém schopen i teď převést veškeré splašky a nevykazuje zásadní znaky technického dožívání. Můžeme se tedy na něj stále spolehnout. Více než 93 % všech odpadních vod je přiváděno na Ústřední čistírnu odpadních vod na Císařském ostrově, zbylých cca 7 % čistí 20 pobočných čistíren umístěných v okrajových částech Prahy.
V některých úsecích má kanalizace bohužel malý sklon a dochází k usazování některých nečistot. Jedná se o nánosy bahna, písku a v některých úsecích i tuku.
Jak se to čistí?
Klasicky proplachováním. Máme čtyři velké proplachovací vozy, které přijedou prakticky kamkoliv.
A kolik toho zvládnou? Nedávno jsem viděl článek o tom, že v Londýně se v podzemí usadila obrovská tuková zátka a že byl velký problém ji nějakým způsobem zlikvidovat. Děje se něco podobného i u nás?
Tuk je obrovský problém. V místech, kde je menší spád, rychlost toku odpadní vody se zpomalí, může dojít ke srážení a usazování tuků ve vodě obsažených. Tukové vrstvy postupně mohutní, míchají se s ostatními příměsemi a vzniká hmota tvrdá jako beton. Pak už se to nedá odstranit jinak než mechanicky.
To nemůžete třeba ohřát?
Bohužel to není technicky možné řešení. Zde opravdu nezbývá než použít vozidlo se speciální nástavbou nebo u větších profilů dokonce ručně nánosy odstranit. Vytahuje se to po plátech podobných krám, které barvou připomínají polystyrenové desky. Nános je vždy třeba odstranit celý, aby se nezačal okamžitě zase zvětšovat. Ucpaná kanalizace není určitě nic, o co bychom všichni stáli.
Naštěstí je těchto míst omezené množství a máme je zmapované. Například některé části kanalizace na Praze 1, kde je hodně restaurací. Snažíme se o spolupráci s restauracemi. Mají povinnost mít tzv. odlučovače tuku, díky kterým se tuk do kanalizačního systému nedostane, ale bohužel se to děje.
Když se netěsnostmi může dostat voda ven, logicky si člověk řekne, že se může také dostat nečistota dovnitř… jak hlídáte, abychom nepili doma závadnou vodu? Proč voda ve Vršovicích chutná jinak než ta na Letné?
Voda může chutnat jinak z toho důvodu, že máme několik zdrojů. Pro zásobování pitnou vodou Prahy využíváme celkem 3 zdroje. Jedná se o vodu z Káraného, ze Želivky a nedávno došlo po několikaleté přestávce k obnovení provozu úpravny vody v Podolí, která upravuje vltavskou vodu.
Každá ta voda chutná trošku jinak, třeba z Kárného je více mineralizovaná. Kvalitu vody však významně ovlivňuje vnitřní rozvod v domě. Staré rozvody, doba, po kterou voda v potrubí stojí, to jsou hlavní aspekty, které ovlivňují chuť a celou kvalitu vody, kterou pijete.
Když se budu chtít podívat, jak to vypadá u mě doma, co pro to můžu udělat? Mám napustit vodu do zkumavky a někam to poslat?
To nemusíte, my už to dávno děláme za vás. Na našich webových stránkách je mapa kvality vody, tam zadáte adresu, vyberete jakoukoliv nemovitost, kliknete a ukáže se vám rozbor základních parametrů kvality vody. Jinak systém kontroly kvality je mnohovrstevný. Začíná to už na úpravně, tam používáme biologický indikátor – pstruhy v akváriích. Pstruh duhový je jedna z nejcitlivějších ryb, kdyby došlo ke snížení kvality vody, tak okamžitě zareaguje. Kromě toho se každý den provádí kompletní rozbor jak surové, tak upravené vody. Druhý stupeň je na nátok do Prahy, kde máme osazeny tzv. spektrofotometrické sondy, které dokážou online kontrolovat nejvýznamnější chemické a biologické parametry. Další úroveň spočívá v online sondách, které jsou osazeny na síti. Tam kontrolujeme zákal a úroveň chloru. Poslední vrstva jsou odběrná místa, kde si sami odebíráme. Ročně stanovíme přes 13 tisíc parametrů v odebraných vzorcích pitné vody.
Petr Mrkos
Ředitel Pražských vodáren a kanalizací vystudoval Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V Pražských vodovodech a kanalizacích začal pracovat v roce 2001 na pozici interního auditora. Od roku 2004 byl finančním a obchodním ředitelem a od roku 2013 je generálním ředitelem. Hovoří plynně francouzsky a anglicky. Je velkým fandou motorového sportovního létání, má rád výlety do přírody na kole i pěšky a v neposledním řadě je zaníceným včelařem.
Co se dá všechno z rozborů zjistit? Občas se dočteme funny články o tom, jak stoupla hladina kokainu v Karlíně…
To se zjistit dá, ale my tyhle analýzy neprovádíme, není to pro nás zajímavé. Poslední dobou ale testujeme odpadní vody na přítomnost koronaviru. Máme to jako grantový projekt a děláme to od loňského roku s Vysokou školou chemicko-technologickou. Zjistilo se totiž, že lidské tělo vylučuje koronavirus dříve, než má člověk příznaky. Křivka, která nám indikovala přítomnost virových partikulí v odpadní vodě, předcházela vývoji epidemiologické křivky. Obě křivky spolu výrazně korelovaly. Takže jsme přišli na velmi dobrý indikátor vývoje epidemiologické situace. Testujeme to teď s Prahou 9 a s Lysolajemi, testujeme to na školách – máme zkušenosti s testováním širokého území a chceme vědět, co to udělá, když to bude v takto uzavřeném menším kolektivu.
Jak by se to mohlo využít prakticky?
Jsme schopni hygienické stanici říct pozor, dochází k nárůstu virových částic v odpadní vodě a v horizontu několika dnů může dojít ke zhoršení epidemiologické situace. Doufáme, že testováním na menších kolektivech budeme schopni vytipovat ohniska. Můžeme tedy říci, že ve škole k něčemu dochází, a nemusíme obtěžovat děti testováním, šťouráním v nose a PCR testy. To je nyní třeba ověřit.
Na který ze svých projektů jste nejvíce pyšný? Kterým byste se pochlubil třeba kolegům z Berlína, Bratislavy, Varšavy?
Už jsem o něm mluvil. Je to jednoznačně projekt SWIM. To je projekt, na který se sem jezdí dívat ze zahraničí poměrně často. Málokde je takto integrovaný systém řízení, kde se podařilo systémy skloubit do sebe, integrovat je, a je z toho ucelený systém. To je unikátní věc, kterou dnes prezentujeme celosvětově.
Co by rozhodně nemělo ve Future City Prague chybět?
Těch vizí máme několik. Momentálně je velkým trendem správa majetku na základě tzv. BIM čili Building Information Managementu. Další technologie se určitě v budoucnu ještě objeví. Co je však nejdůležitější, aby se nám dobře ve městě žilo, a k tomu chceme i nadále přispívat naší „neviditelnou“ každodenní prací.
Reklama
foto: Zdeněk Strnad, zdroj: PVK
