fbpx

Podle radní Hany Marvanové je základním požadavkem, aby Airbnb sdělovala údaje o svých klientech. Stejně jako to činí hotely a ubytovny

Zveřejněno: 20. 2. 2020

V červenci loňského roku požádalo 10 evropských měst Evropskou komisi, aby jednotně regulovala Airbnb na území Evropské unie. Z původně sympatické myšlenky sdíleného bydlení se v současné době stal obří byznys profesionálních firem, které na rozdíl od klasických hotelů nemusí dodržovat téměř žádné předpisy a nařízení. Situace se zkomplikovala v prosinci 2019, kdy evropský soud rozhodl, že Airbnb není realitní agentura, ale informační služba. Problémy spojené s krátkodobými pronájmy tím opět nabyly na palčivosti. V obytných domech v centrech měst přetrvává obtěžování místních občanů, v ulicích jsou problémy s bezpečností, nemluvě o narušování hospodářské soutěže a změně charakteru městských čtvrtí. K výzvě se připojují další a další města, spolu s Prahou jich je už dvacet. A poselství je jednoduché: Nechceme omezovat Airbnb, pokud Airbnb nebude omezovat naše obyvatele.

Jak to ale zařídit? V Praze například Airbnb vytrvale odmítá poskytovat data o ubytovaných a jako vyrovnání městu nabídla platforma paušální částku. Tu ale Praha nemůže přijmout. „Neexistuje zákonný způsob, jak tyto peníze vykázat,“ říká Hana Kordová Marvanová, pražská radní, která má v gesci i bytovou politiku města. „Airbnb neplatí daně, neodvádí poplatky a nedodržuje ani další nařízení,“ dodává radní.

Je naší povinností zajistit, aby ti, kteří bydlí v sousedství krátkodobě pronajímaných bytů, nebyli omezováni ve výkonu svých práv.

Počátkem roku se rozběhla jednání s Ministerstvem pro místní rozvoj, poslanci, představiteli Hospodářské komory, zástupci měst, ale také se zástupci občanů a občanských iniciativ, jako je například Snesitelné bydlení.

„Po zkušenostech s neschválenými návrhy z minulého roku je jasné, že jedině společný postup města, vlády a poslanců má šanci na úspěch. A situace už vážná je. Je naší povinností zajistit, aby ti, kteří bydlí v sousedství krátkodobě pronajímaných bytů, nebyli omezováni ve výkonu svých práv. A také je třeba narovnat vzájemné postavení poskytovatelů ubytování na trhu, například srovnáním stavebních předpisů vztahujících se na prostory sloužící k ubytování turistům,“ říká radní Kordová Marvanová.

Evropa reguluje ostošest

Evropská města přitom stále častěji k regulacím v rámci zákonných pravomocí sahají sama. Škála omezení je různá, od limitu na počet dní, po který je možno byt nebo dům pronajímat, přes pokutu za nedodržování nařízení až po povinnost majitele bytu mít v pronajímaném prostoru trvalé bydliště. V Nizozemsku je potřeba pro zařazení do databáze Airbnb požádat o speciální povolení, Vídeň dokonce připravuje vlastní technickou platformu na sdílení o krátkodobých pronájmech.

Města, která se připojila k výzvě Evropské komise: Amsterdam, Athény, Barcelona, Berlín, Bordeaux, Brusel, Frankfurt, Florencie, Helsinky, Kolín nad Rýnem, Krakov, Milán, Mnichov, Paříž, Porto, Praha, Utrecht, Valencie, Varšava, Vídeň.

Na prosazení regulace v České republice bude ovšem potřeba širokého nadstranického konsenzu, což nebude vůbec jednoduché. Častým argumentem je důležitost zachovat svobodu podnikání a možnost zacházet se svým vlastním majetkem podle libosti. Podle Hany Marvanové ovšem svoboda jedněch končí tam, kde začíná svoboda druhých. „Od původní sympatické myšlenky pronájmu bytu v době, kdy lidé odjíždějí na dovolenou, se z Airbnb stala obří nadnárodní korporace se zásadním vlivem na podobu ubytovacích služeb prakticky po celém světě.“  

Hotely hosty hlásí automaticky

Nejdůležitější je podle Marvanové prosadit povinnost digitálních platforem sdílet se správou města údaje o hostitelích, bytech a hostech. V Praze je v současné době 13 116 nabídek krátkodobých pronájmů, z toho naprostou většinu (10 989) tvoří pronájem celých bytů. Podle studie Prague Hospitality Report přijde Praha na poplatcích v roce 2020 až o čtvrt miliardy korun. Z celkového počtu téměř 160 tisíc ubytovacích lůžek v Praze patří 59,4 procenta (přísně regulovaným) hotelům a ubytovnám, a 40,6 procenta pak neregulovaným sdíleným službám (většinou Airbnb). A podíl sdíleného ubytování se dlouhodobě zvětšuje tak, že velmi brzy bude počet míst ve sdílené ekonomice větší než ve standardních ubytovacích službách.

I u AirBNB by všechno mohlo probíhat na bázi dobrovolnosti. Oni k tomu ale nejsou ochotni, proto by měl přijít na řadu zákon.

Vzhledem k přetrvávajícím problémům a neschopnosti municipalit řešit tento problém v rámci současných zákonů je nová legislativní iniciativa logickým řešením. Navíc oficiální hotely a ubytovny mají povinnost hlásit totožnost hostí odjakživa, takže se o žádné omezování svobody podnikání nejedná. „Pokud zákon stanoví povinnost sdělovat osobní údaje, pak je tím dán titul zpracování osobních údajů a je to v souladu s GDPR,“ tvrdí Hana Marvanová. „Pokud toto zákon nestanoví, platformy na to potřebují souhlas lidí, o nichž by poskytovaly informace. Příkladem může být souhlas s poskytováním osobních údajů u spotřebitelských soutěží. Takto by to mohlo probíhat i u Airbnb, ale platforma k tomu ochotná není. Pak tedy nezbývá než to dát do zákona a Airbnb bude nucena poskytovat údaje v rozsahu, který zákon stanoví,“ dodává radní.

Co má být v zákoně o Airbnb

  • Povinnost platforem, které zprostředkovávají krátkodobé ubytovací služby, poskytovat obcím podrobné informace včetně údajů o hostitelích i počtech hostů za účelem evidence placení místního poplatku z pobytu a daní.
  • Používání bytu ke krátkodobým ubytovacím službám bude vyžadovat souhlas ostatních vlastníků jednotek
  • Pro byty, v nichž se provozuje Airbnb, mají platit stejné stavební předpisy jako pro hotely a ubytovny, což je nezbytné z hlediska bezpečnosti, požární prevence a narovnání podmínek na trhu.
  • Obce mají mít možnost regulovat platformy sdíleného krátkodobého ubytování na svém území.

Jak světové metropole omezují Airbnb

Amsterdam – maximálně pouze 4 osoby na bytovou jednotku, pronájem maximálně na 30 dní v roce

Berlín – u druhého bytu nutno žádat o povolení, pronájem maximálně 180 dní v roce

Londýn – maximálně 90 dní v roce

Paříž – maximálně 90 dní, pokuta 10 000 eur pro majitele bytu a milion eur pro Airbnb za neposkytnutí údajů

Mnichov – maximálně 8 týdnů v roce, pokuta 300 000 eur pro Airbnb za neposkytnutí údajů

Vídeň – zákaz pronájmu bytů v rezidenčních zónách

San Francisco – maximálně 9 měsíců v roce, trvalý pobyt majitele bytu v San Francisku

New York – maximálně 2 osoby v bytové jednotce, trvalý pobyt majitele bytu v bytové jednotce

Související…

Vybydleného centra Prahy na úkor Airbnb už si všímají i Financial TimesJe Airbnb v Praze fér? Za noc zaplatíte i přes 100 tisíc. Kvalita je navíc mizernáMěsta nemají na regulaci Airbnb ty správné páky. O pomoc žádají EU

foto: Shutterstock, zdroj: Praha.eu

Tipy redakce

Mohli by chameleoni změnit Einsteinovu teorii relativity? Zatím se žádný nechytil

Mohli by chameleoni změnit Einsteinovu teorii relativity? Zatím se žádný nechytil

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....

Proč se písek krade z pláží? Je to podobně cenná komodita jako voda

Proč se písek krade z pláží? Je to podobně cenná komodita jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...