fbpx
Lidé v metropolích protestují proti vysokým nájmům. Developery ale nezastaví Dalších 3 fotografií v galerii
Demonstranti v Berlíně s maskami starosty Michaela Muellera a samozřejmě žraloka, který má představovat developery

Vzrůstající ceny domů a nájmů zažehly protesty v Londýně, Berlíně i New Yorku. Odborníci polemizují s tím, zda protestující něco zmůžou. Buď zakonzervují rozvoj, nebo musí s developery spolupracovat

Zveřejněno: 25. 4. 2019

Minulou sobotu svítilo celý den sluníčko. Na Alexanderplatzu, jednom z nejznámějších berlínských náměstí, se shromáždily tisíce obyvatel německé metropole. Jeden transparent se od ostatních odlišoval. Pod dětskou rukou nakresleným žralokem, který řídí auto a požírá dolarové bankovky, bylo napsáno: „Miethaie raus!“ V hrubém překladu tedy něco jako: „Pryč s pronajímateli vydřiduchy!“

Nájemníci vyšli do ulic, protože je naštvaly stále se zvyšující ceny nájmů. Jejich protest zažehl kampaň, díky níž více než 240 tisíc berlínských bytů už zřejmě nebude patřit svým současným korporátním pronajímatelům. V některých částech města se za posledních deset let ceny nájmů zdvojnásobily, uvádí studie realitního portálu Immowelt.

Berlín není jediné město, kde se protestuje. V New Yorku i v Londýně probíhají už pár let protesty proti vysokým nájmům a cenám domů i bytů.

Podle mnohých za to mohou společnosti jako Deutsche Wohnen, největší německý vlastník realit, které v hlavním městě patří okolo 110 tisíc bytů. „Přímo před našima očima se odehrávají dramatické sociální čistky,“ říká Helge Peters, člen iniciativy Deutsche Wohnen Enteignen (v překladu Vyvlastnit Deutsche Wohnen), která protest pořádala.

berlin 0424705530

Demonstrace proti zvyšování nájmů v Berlíně


Berlín není jediné město, kde se protestuje. V New Yorku i v Londýně probíhají už pár let protesty proti vysokým nájmům a cenám domů i bytů. Kdo za to může, v tom mají protestující jasno: Investoři a developeři. V obou městech se podařilo zastavit multimiliardové developerské projekty (míněno v dolarech). V řadách protestujících často vidíme mladé lidi – ty, kteří díky stagnujícím mzdám a neustále se zvyšujícím nákladům na bydlení nemají šanci získat svůj vlastní byt.

Globální fenomén

V Haringey, městečku na severu od Londýna, vyvrcholil boj občanů s městskou radou loni, kdy protestující úspěšně lobbovali proti ambicióznímu developerskému plánu v hodnotě čtyř miliard eur. Městská rada chtěla uzavřít partnerství s rakouským developerem Lendlease a přebudovat některé místní nemovitosti. Někteří občané ale byli k celému plánu skeptičtí. Nevěřili plánu radnice a developera, že se pro ně po zbourání stávajících domů najde místo v nových.

„Musíme důkladně zvážit, co si vlastně lokální komunity myslí o tom, pro koho je nové bydlení připravováno,“ říká pro Financial Times architekt Alex Lifschutz, který se zabývá urbanistickým plánováním. „Pro rezidenty to nebude – ti už své byty mají.“ Městská rada se snažila zklidňovat vášně, ale podezření ohledně zištných motivů zůstalo. A v nastávajících volbách do zastupitelstva to bylo vidět – strana současných radních byla na hlavu poražena, k moci se dostali jejich političtí konkurenti.

Ukazuje se, že běžní Američané mají stále sílu se organizovat a bojovat za své komunity. A mohou mít v této zemi také větší slovo než nejbohatší muž světa.

Díky podobným obavám se přerušil vývoj druhé centrály Amazonu ve čtvrti Queens v New Yorku. Technologický gigant v listopadu ohlásil, že plánuje investovat 3,6 miliardy dolarů a vytvořit 25 tisíc pracovních míst. Starosta Andrew Cuomo tehdy hrdě prohlašoval: „Podařilo se nám zajistit jednu z největších developerských investic v americké historii!“

Obyvatelé New Yorku ale měli opačný názor: „Nechceme vás tady!“ neslo se jako hlavní heslo peticemi a protestními pochody, kterých se zúčastnila i populární kongresmanka Alexandra Ocasio-Cortezová. Amazon se obřího protestu zalekl a v únoru od investice odstoupil. „Ukazuje se, že běžní Američané mají stále sílu se organizovat a bojovat za své komunity. A mohou mít v této zemi také větší slovo než nejbohatší muž světa,“ řekla Ocasio-Cortezová.

Běžná politika proti bydlení

Všechny tři kampaně mají kořeny v levicové politice. Ovšem iniciativa Deutsche Wohnen Enteignen tlačí vládu k tomu, aby prosadila zákon, díky kterému by správu obytných nemovitostí řídil veřejnoprávní subjekt, jenž by byl demokraticky kontrolovaný nájemníky. Současný stav má ale také praktické příčiny. Londýn, Berlín a New York se staly technologickými centry a na jejich území vznikly tisíce velmi dobře placených pracovních pozic pro zaměstnance z technologického sektoru.

Opravdový problém spočívá v tom, že průměrný zaměstnanec ve finančních službách bude vydělávat od 50 tisíc liber ročně výše, kdežto zdravotní sestra nebo sociální pracovník polovinu. Ovšem nabídka ubytování v těchto městech není tak strukturovaná jako nabídka pracovních pozic. Sociálních bytů v Londýně i New Yorku od osmdesátých let značně ubylo a střední třída se v důsledku toho ocitla pod tlakem.

Od sedmdesátých let se stále více a více pracovníků a firem vrací do měst.

„Největším problémem v Berlíně bylo rozhodnutí privatizovat obrovské části městského bytového fondu,“ říká Peters. GSW Immobilien, asociace bytových družstev s více než 60 tisíci byty, byla v roce 2004 prodána konsorciu Cerberus Capital Management a Goldman Sachs. „Historická chyba!“ dodává Peters. GSW mezitím odkoupila již zmiňovaná společnost Deutsche Wohnen, kterou nyní protestující viní z navyšování nájmů. Developerům ve Velké Británii zase předhazují, že zájmy lokálních komunit zanedbávají ve jménu zvyšování zisku.

londyn 0362118226

Domy pro lidi, ne na výdělek. Demonstrace v Londýně v lednu 2018


Korporátní pronajímatelé, technologické společnosti a velcí developeři tak mohou představovat různé hlavy té samé hydry. Přinášejí s sebou spoustu nových lidí, vzrůstající nájmy a změnu požadavků na zaměstnanost.  „Od sedmdesátých let se stále více a více pracovníků a firem vrací do měst,“ říká Anthony Breach, analytik think-tanku Centre for Cities. „Očekávali bychom změnu přístupu – není překvapením, že aktivisté používají stejný jazyk a techniku po celém světě.“

Ne u mě na dvorku

Motivace těchto skupin je často balena do vzletných slov. Protestující proti developerům se ale nijak neliší od jakýchkoliv jiných skupin, které sice proti pokroku nejsou, ale nehodlají jej tolerovat ve svém okolí. „Postavte si to, kde chcete, ale ne u mě na dvorku!“

Předtím, než se zhroutil plán v Haringey, developer Lendlease pracoval na revitalizaci Elephant and Castle v Londýně. Trvalo to devět let a celá oblast se od základů změnila – do závratné výše rostly jak domy, tak nájmy (od roku 2007 o 84 procent). V bývalé papírně Mercato Metropolitano hned vedle Elephant and Castle vznikla řada obchůdků se zdravým jídlem a barů, nabízejících piva z malých pivovarů. Davy ekonomicky velmi dobře zajištěných lidí přišly až s Lendlease. Nedávno v jednom z drahých barů kdosi zaslechl mladého a dobře oblečeného manažera se slečnou ve večerních šatech probírat aktuální situaci: „Slyšel jsem, že to tady chtějí celé zbourat.“ „To je gentrifikace!“ stěžovala si jeho dívka.

Pokud by opravdu došlo k vyvlastnění berlínských bytů, byla by to zničující rána pověsti Německa coby stabilního investorského prostředí.

„Podívejte se na lidi, kteří se těchhle antideveloperských kampaní účastní. Jsou to všechno gentrifikátoři z první vlny, kteří chtějí, aby celá oblast zůstala beze změny a vypadala stále stejně jako v době, kdy se přistěhovali,“ říká Breach. „Pouze výjimečně jsou to příslušníci dělnické třídy.“

Mercato Metropolitano se významně rozšiřuje. V Haringey pocházejí zásadní protestní hlasy hlavně ze zámožné západní části, i když většina plánovaných staveb má vzniknout na východě. „Tihle lidé prostě brání současný status quo, chtějí zamezit jakékoliv změně,“ říká Breach, podle kterého mají tato hnutí dost společného s tradičním nimbyismem (podle rčení „not in my backyard“, „ne u mě na dvorku“), což je v Británii tradičně záležitostí konzervativců, snažících se zachránit „malebnou britskou krajinu“. Boj proti městskému rozvoji má v čele ovšem ty, co sami sebe označují za progresivní síly. „Vycházejí z jiných premis, dojdou ke stejnému závěru. Tím je odpor ke změně,“ dodává Breach.

Co dál?

„Druhý cíl naší kampaně? Chceme vyslat jasný signál, že predátorské investice v Berlíně nechceme,“ říká Peters. „Nemůžete sem přijít a čekat, že se na ostatních Berlíňanech napakujete.“ Co ale pohání rozvoj, když ne investice – ať už predátorské nebo jakékoliv jiné? Podle Peterse je důležitý rozdíl mezi „investory, kteří chtějí vytvářet pracovní místa, a těmi, kteří chtějí vlastnit nemovitosti“. „Dynamickou ekonomiku můžete mít i bez tlaku vysokých nájmů,“ trvá na svém Peters, ostatní to ovšem nevidí tak růžově. „Pokud by opravdu došlo k vyvlastnění berlínských bytů, byla by to zničující rána pověsti Německa coby stabilního investorského prostředí,“ říká Jörg Schwagendscheidt, ředitel správy aktiv PMM Group a bývalý provozní ředitel Deutsche Wohnen.

Londýnský starosta Sadiq Khan k tomu přistoupil ještě jinak. Těm developerům, jejichž plány zahrnují minimálně 35 procent dostupných bytů, slíbil zrychlené vyřízení stavebních povolení.

V Londýně ani v New Yorku nevznikly místo zrušených developerských plánů žádné nové. A ani nevznikají. Haringey Development Device potichu zmizelo a ani Amazon se s novou nabídkou zřejmě nevrátí. Protestující, které rozrušila bytová krize a kterým se nelíbí nové stavební plány, se nacházejí v prekérní situaci. Cestou ven může být citlivější plánování a lepší zapojení developerů, říká Lifschutz. „Je potřeba mít soukromé bydlení, dostupné sociální bydlení a také komunitní prostor.“ Jinou cestou by mohla být například nabídka finančních úlev starším lidem, kteří svolí k tomu, že se odstěhují ze starých domů, kde kromě nich už nikdo nebydlí.

Londýnský starosta Sadiq Khan k tomu přistoupil ještě jinak. Těm developerům, jejichž plány zahrnují minimálně 35 procent dostupných bytů, slíbil zrychlené vyřízení stavebních povolení. A opatření už nese ovoce. Developeři si totiž spočítali, že když nebudou muset procházet hodnocením životaschopnosti (viability assessment), což je zdlouhavý proces, vyplatí se jim to.

Související…

Je Praha nejdražším městem východní Evropy? Podle Economistu anoHana Marvanová: Mladým pomůže družstevní bydlení. Praha poskytne pozemkyZbude něco pro Pražany? Byty skupují cizinci na investice

Vybalancovat různé typy bydlení a získat zpět důvěru obyvatel je podle Breache jedinou cestou zpět. „Místní samosprávy jsou pod obrovským tlakem, musí dodržovat úsporná opatření a zároveň vyhovět požadavkům obyvatel,“ říká Breach. „Společné projekty veřejného a soukromého sektoru jsou jediným způsobem, jak toho dosáhnout, aniž by bylo nutno prodávat nemovitosti pod cenou. Znamenají tyhle projekty vyšší riziko? Zcela určitě. A zastaví se ony projekty kvůli tomu? Ani náhodou.“

foto: Profimedia, zdroj: Financial Times

Tipy redakce

Čtyři tipy, jak se zbavit stresu z velkoměsta. Pokud tedy nechystáte stěhování

Čtyři tipy, jak se zbavit stresu z velkoměsta. Pokud tedy nechystáte stěhování

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Jiří Skalický: Praha by se neměla zakonzervovat v podobě z 80. let

Jiří Skalický: Praha by se neměla zakonzervovat v podobě z 80. let

Odbor památkové péče se v Praze stará o to, aby úpravy památek nebo objektů v...

Zneužívají fotek vašich dětí? Jak fungují digitální únosci

Zneužívají fotek vašich dětí? Jak fungují digitální únosci

O rodičích, kteří na internetu pilně dokumentují každý okamžik života svých...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.