Recenze hororového filmu: Halloween končí

Když bylo před rokem 2018 oznámeno, že se vrátí Jamie Lee Curtis, že se produkce ujme Malek Akkad, jehož otec Moustapha se coby producent podepsal pod originál … A co nejvíc, že hudbu obstará John Carpenter, se kterým budou tvůrci ledacos konzultovat, skákali skalní příznivci a příznivkyně série do stropu. Nová jednička nebyla vyloženě špatná, nicméně velká očekávání před dvojkou rozhodně zchladila. Minule jsme se dočkali neplánovaného chaosu, který vyvolal myšlenku, že David Gordon Green by měl spolu s parťákem –spoluscenáristou Dannym McBridem – raději zamířit zpátky do svojí komfortní zóny, kterou představují komedie (jak ostatně potvrdil i letošní Vymítač ďábla). A určitě by nebylo překvapením, kdyby se ukázalo, že ona „konzultace“ v Johnově případě znamená, že prostě jenom dostal tučný šek za to, že tvůrcům dá svolení a jinak je nechá, aby si všechno mohli udělat po svém. Ostatně sám – částečně v nadsázce, částečně doopravdy – už několik roků říká: „Nevadí mně, když vzniknou předělávky všech mých filmů, když za to pokaždé dostanu zaplaceno.“

Připomeňme si, že tahle nová trilogie se ubírá alternativní cestou, na které se ignoruje už Halloween II z roku 1981. A trojka do jisté míry působí dojmem, že ignoruje svoji jedničku a svoji dvojku, jelikož de facto až šokující závěr předchozí části se tady řeší v jediném odbytém záběru. Na jednu stranu celkem nepochopitelné, na tu druhou jenom podtrhující fakt, že tvůrci sice chtěli tohle vyvrcholení udělat poctivě, ale současně s tím složitě skrývají bezradnost. Jinak by hlavní postavou zůstala Laurie Strodeová, potažmo její vnučka Allyson (Andi Matichak), a nikoli Corey Cunningham, jehož příjmení může odkazovat jednak na hlavního hrdinu hororu Christine, který rovněž režíroval John Carpenter, případně na režiséra prvního Pátku třináctého, tj. série, jaká by nevznikla nebýt této klasiky.

Úderné drama

Jestliže se bavíme o legendárním hororovém tvůrci, který v roce 2023 oslavil pětasedmdesátiny, můžeme v souvislosti s Halloween končí zmínit jeho kultovní biják Útok na 13. okrsek, ve kterém v polovině sedmdesátek nechal gangstery zavraždit malou holčičku. V tomto počinu babysitter Corey na samotný úvod nedopatřením shodí ze schodů malého chlapce, který ho předtím zamknul na půdě, a to akorát v momentě, kdy se vrátí jeho rodiče. Musí se nechat, že David Gordon Green v dramatických situacích přitlačil na pilu a servíruje je s patřičnou úderností. Scenáristické nesmysly a nelogičnosti se překvapivě podařilo omezit natolik, že se dají spočítat na prstech jedné ruky. Dokonce zmizely hlášky typu: „Jsem doktor. Zavřete si okna.“ A nechtěně směšně působí jediná scéna, byť zrovna jedna z těch nejpodstatnějších.

Halloween končí mi připomněl, co nezávisle na sobě kdysi říkalo víc známých při zmínce o filmu Terminator Salvation: „Je to dobrá sci-fi, ale už to vlastně není Terminátor.“ Dá se tedy tvrdit, že Halloween končí také není Halloweenem, jelikož hlavního antagonisty se dočkáme až během druhého dějství.

Dá se tvrdit, že v jednadvacátém století se hlavním kritériem pro to, jestli je horor dobrý či nikoli, stalo to, jestli se v něm postavy musí chovat jako idioti, aby se mohlo stát něco děsivého. S Halloween končí je to v tomto směru trochu komplikovanější. Že se v Haddonfieldu najde více provokatérů a egoistů, kteří se nechají snadno vyprovokovat a pro pomstu neváhají jet až na opačnou stranu města, aby tomu, kdo je urazil, ukázali, jak moc jsou „macho“, se ještě dá pochopit. Ale složitěji se rozumí tomu, že se Allyson zakouká do týpka, kterého její babička, protřelá celoživotním bojem s člověkem, ve kterém není nic lidského, vidí jako velikou hrozbu. Vnučka by klidně byla ochotná kvůli tomu matku svojí matky zatratit a zapomenout na všechny život ohrožující okamžiky, jaké zažila. Možná z toho důvodu, že si prošla podobnými nepříjemnostmi jako Corey, a tak v tom vztahu hraje z její strany velkou úlohu soucit. Sama má pravděpodobně skvělý pocit z toho, že se ujala outsidera, kterého jinak nikdo nemá rád. Patrně s výjimkou jeho otce, neboť s jeho druhým rodičem to není tak jednoznačné.

Zajímavé postavy

Tahle třetí část vlastně navazuje na minulou pouze ve smyslu, že nabízí potencionálně zajímavý psychologický profil některých postav. Nejde jen o Allyson a Coreyho, nýbrž i o toho klučinu ze čtvrťáku (který si myslí, že je nejhustější ze všech), o Lindsey Wallaceovou (kterou Kyle Richards coby osmiletá hrála už v originále) a o matku toho spadlého chlapce z úvodu (která z tohoto úhlu pohledu nepochybně zasluhovala více prostoru). A opomenout nesmíme ani Michaela Myerse, jenž v podstatě vyvolává více otázek než všichni zabijáci z ostatních slasherových franšíz dohromady. Pořád nemáme jistotu, jestli vůbec chápe, co mu kdo říká, když na něj mluví. Ženy pro něj zjevně nejsou objektem sexuálního zájmu, nýbrž objektem, který je prostě třeba zlikvidovat. Ostatně to platí pro všechny lidi, ačkoli má svůj dobrý důvod, proč některé ušetřit. Přitom se ani nedá tvrdit, že by mu teď v dospělosti poskytovalo zabíjení vzrušení (jako Čikatilovi). Prostě je k tomu naprogramovaný jako robot-Terminátor.

Halloween končí mi připomněl, co nezávisle na sobě kdysi říkalo víc známých při zmínce o filmu Terminator Salvation: „Je to dobrá sci-fi, ale už to vlastně není Terminátor.“ Dá se tedy tvrdit, že Halloween končí také není Halloweenem, jelikož hlavního antagonisty se dočkáme až během druhého dějství, tj. během konfrontace (cca kolem 40. minuty), přičemž tentokrát jde prakticky rovněž o příběh postavy, jakou jsme v předchozích částech neviděli. Zároveň se docela umně pracuje s myšlenkou, že Michael má nadpřirozené schopnosti. A možná je to doopravdy tak, že sílí s každou další obětí. Kdepak, tenhle ikonický záporák by ještě neměl říct poslední slovo, stejně jako by se Jamie Lee Curtis neměla loučit se svou nejslavnější rolí. Určitě ne ve filmu, který sice předčil očekávání, nicméně stále platí, že suverénně nejlepší jsou v něm ty prostřihy (flashbacky) z originálu.

P. S.: Halloween končí napravuje chybu Roba Zombieho, který ve svém remaku propásnul příležitost poctít Johna Carpentera i tím, že by se postavy v televizi dívaly na jeho Věc, když tenkrát před pětačtyřiceti roky sledovaly tuhle verzi od Howarda Hawkse, jenž měl na tvorbu rodáka z městečka Carthage velký vliv.