Po celém světě obíhá zhruba pět set miliard bankovek a přibližně tři biliony mincí. Pro většinu populace je tak bezhotovostní společnost ještě mnoho let vzdálená. Nicméně ve Švédsku se takový peněžní systém může stát realitou velmi brzy.
Reklama
Desetimilionová země na severu Evropy je v bezhotovostním platebním styku evropským, ale i světovým průkopníkem. Za loňský rok se tam za pomoci bankovek a mincí uskutečnila jen asi každá sedmá až osmá transakce. Bezmála devadesát procent jich naopak proběhlo prostřednictvím platební karty či jiného bezhotovostního nástroje.
O polovinu méně
Země tří korunek nabrala rychlý směr k bezhotovostní ekonomice především v posledních deseti letech. Počet bankovek a mincí v oběhu se snížil o polovinu. Podle nejstarší a největší švédské technické univerzity, Královského technologického institutu, by se tak Švédové mohli během příštích pěti let k hotovosti zcela obrátit zády.
Poslední švédská bankovka by mohla opustit oběh kolem roku 2030
Švédská centrální banka Riksbanken je ovšem k takovým odhadům skeptická. Podle ní by se skandinávská země mohla k plně bezhotovostní společnosti dopracovat nejdříve za více než deset let. „Poslední bankovka by mohla opustit oběh kolem roku 2030,“ řekla listu Financial Times Cecilia Skingsleyová, viceguvernérka Riksbanken.
Je nutno podotknout, že ve Švédsku to není o direktivním rozhodování centrálních státních autorit, vybrali si to občané, kteří dávají přednost bezhotovostnímu platebnímu styku sami od sebe. Jenže právě fakt, že se karty používají stále častěji, vede k úvahám o zrušení hotovosti z vůle státu. V takovém případě bychom už měli zbystřit a začít zcela vážně přemýšlet nad tím, zda odeslání hotovosti do propadliště dějin je tak skvělý nápad, jak se nám obhájci bezhotovostní společnosti snaží namluvit.
Záporné úroky?
Je to shodou okolností švédská centrální banka Riksbanken, která předkládá první pádný argument, proč bychom hotovost měli zachovat. Ta totiž v únoru 2015 nastavila svou základní úrokovou sazbu (repo sazbu), od které se odvíjejí všechny úrokové sazby na trhu, poprvé do záporných hodnot. Konkrétně minus 0,1 procenta. Od té doby ji ještě několikrát snížila a její aktuální úroveň činí minus 0,5 procenta.
Je to tedy přesně naopak, než bylo po dlouhá staletí běžné. Úroky platil ten, kdo si peníze půjčoval, a inkasoval ten, kdo je někam ukládal. Tím pádem se na peněžním trhu vytvořil obrovský přebytek volných finančních prostředků, které vlastně nikdo nechce. Lidé totiž nejsou ochotni za jejich uložení ještě platit. Jediná obrana proti záporným úrokovým sazbám na bankovních účtech je tedy držba hotovosti. Jenže jak se budete moci bránit, pokud vám hotovost někdo zruší? Nijak. Jedinou obranou je peníze co nejrychleji utratit.
Je v nás hluboce zakořeněná představa, že gangsteři peníze přenášejí v igelitkách, aby tím jejich toky dokonale zamaskovali
To by ovšem znamenalo, že lidé nebudou vytvářet úspory, což jsou nezastupitelné zdroje pro financování investic. Bez investic není hospodářský růst a bez hospodářského růstu můžeme zapomenout na zvyšování našeho blahobytu, a tedy i na německé mzdy, ke kterým zvlášť my Češi tak rádi vzhlížíme. Mimochodem, úrokové sazby v záporných hodnotách dnes také drží Evropská centrální banka.
Špinavé peníze v bezhotovostních pračkách
Dalším často předkládaným argumentem na podporu výlučně elektronické formy peněz je boj proti šedé ekonomice, či dokonce proti terorismu. Je v nás hluboce zakořeněná představa, že gangsteři peníze přenášejí v igelitkách, aby tím jejich toky dokonale zamaskovali. Takhle se to v našich končinách možná dělalo na počátku 90. let minulého století. Dnes se naopak drtivá většina špinavých peněz točí v bezhotovostních transakcích.
Pro zachování hotovosti by také neměla zapadnout otázka ochrany osobních údajů. Za ten už dávno nelze považovat pouze jméno, rodné číslo či bydliště, ale také elektronickou stopu, kterou za sebou zanecháváme tím, že používáme různá komunikační zařízení, ale také platební kartu. Nechcete přece, aby někdo měl dokonalý přehled o tom, kde jste utratili kolik peněz, co jste kupovali, nebo komu a proč jste převáděli své peníze.
Jistě, používání platebních karet je pohodlné a vždy se za ně budou bít ti, kteří platební karty vydávají. Toto jejich úsilí je zcela legitimní a je jen na nás, nakolik jim svým nákupním chováním chceme vycházet vstříc. V žádném případě bychom ale neměli být ochotni přistoupit na to, že nám používání bezhotovostních plateb nařídí stát. Ten by tak nad našimi úsporami získal prakticky neomezenou moc. Shodou okolností si 1. června připomínáme 65. výročí měnové reformy z roku 1953, která je právem označována jako loupež století. Proč tedy dávat státu znovu do ruky nástroj, kterým by mohl naše peníze lehce znehodnotit?
foto: Shutterstock
