Začalo to snahou léčit cukrovku, dnes jsou léky napodobující hormon GLP-1 fenoménem, který změnil debatu o hubnutí. Z injekcí určených původně diabetikům se stal prostředek, který dává naději lidem s obezitou, ale zároveň láká i ty, kteří chtějí rychle zhubnout z estetických důvodů. S jejich boomem se do běžné řeči dostal i pojem „ozempic face“, označující propadlou tvář po výrazném úbytku hmotnosti. Zároveň roste zájem o další, ještě účinnější přípravky včetně těch, které neprošly schvalovacím procesem. Kde ale končí léčba obezity a začíná jen estetické vylepšování? Co dobrého i špatného mohou moderní léky proti obezitě skutečně nabídnout? Flowee se ptá lékařky a odbornice na léčbu obezity Václavy Kunové.
Jak vnímáte boom léků využívaných k hubnutí, jako je Mounjaro a Ozempic? Mění se přístup lidí k jídlu a k tomu, jak hubnout?
Z pohledu člověka, který se 30 let zabývá prací s obézními, sleduje po mnoho let jejich úspěchy a neúspěchy, mnohdy zhubnutí a po roce nebo dvou zase nárůst váhy zpátky… pro lidi s obezitou jsou tyto léky skutečným zázrakem. Ale, a to říkám s vykřičníkem, jak jsou účinné a bezpečné při správném používání, tak můžou být nebezpečné v situaci, kdy někdo pouze aplikuje lék a čeká, že tím se všechno vyřeší. To je zásadní omyl a nepochopení.
Často se mluví o tom, že se člověk nenaučí disciplíně a obecně zdravému životnímu stylu. Souhlasíte s tím?
I tohle je tak trochu nepochopení, ale je mi jasné, odkud se vzalo. Z počátků ozempicové éry a bezhlavého sprintu některých lidí k co nejštíhlejší postavě z fotek a videí kostnatých celebrit. Nedivím se tomu vůbec. Dnes už jsme někde jinde. Snažíme se lidem vysvětlovat, jak správně s léky zacházet, a víme, že když se pojmou správně, přináší člověku nejen štíhlou postavu, ale – a to je důležitější – také zlepšení mnoha zdravotních parametrů.
MUDr. Václava Kunová
Česká lékařka a nutriční specialistka, která se specializuje na zdravou výživu, prevenci civilizačních chorob a udržitelné hubnutí bez hladovění. Dlouhodobě se věnuje propojení výživy, prevence a léčby civilizačních chorob.
Může se tedy stát, že tato léková terapie člověka jen „nakopne“ a pomůže mu při první vlně snižování hmotnosti?
Ano, přesně tak. Každý rozumově chápe, že když chce zhubnout, měl by vytvořit energetický deficit. Ale u mnoha lidí s obezitou tomu brání silné vnímání pocitu hladu – to je geneticky zakódované – a u někoho silný food noise, tedy neustálé otravné myšlenky na jídlo. Někdo jídlem řeší své emoce. U někoho můžou být všechny tyto tři oblasti nastavené špatně. Kouzlo GLP-1 léků spočívá v tom, že receptory pro GLP-1 hormon najdeme i v mozku.
Zázrak pro nemocné
Rozvedete prosím blíže, jak to vlastně funguje?
V praxi to znamená, že člověk dříve a silněji pocítí sytost a přestává tedy dříve jíst a zároveň jídlo ztratí svou odměňovací funkci. Tím pádem umožní člověku realizovat všechno to, co potřebuje, aby se hubnutí rozjelo. Tedy deficit. Ale v této fázi by už měl vědět, že deficit nesmí být příliš hluboký, aby neztrácel cennou svalovou hmotu a netrpěl únavou a nutričními deficity, a musí se řešit nastavení jídelníčku s rozumnou regulací dávek podle rychlosti hubnutí. Také by měl člověk silově cvičit a připravovat se psychologicky na období váhových úbytků.
Byly tyto léky původně vyvíjeny na hubnutí?
Ne. První GLP-1 agonisté byly vyvinuty především k léčbě diabetu 2. typu, protože zlepšují regulaci krevního cukru. Teprve během klinických studií se ukázalo, že významně snižují chuť k jídlu a vedou k výraznému poklesu tělesné hmotnosti. To vedlo k jejich dalšímu vývoji a registraci také pro léčbu obezity. Novější přípravky, jako je tirzepatid a zejména retatrutid, už byly od počátku vyvíjeny s cílem dosáhnout co největšího metabolického přínosu – tedy nejen zlepšení diabetu, ale také výrazné léčby obezity a jejích komplikací. Dnes už tyto léky nebereme jen jako léky na snížení hmotnosti, ale jako prostředek pro komplexní léčbu chronických onemocnění, které vznikají právě kvůli obezitě.
Štíhlost přes černý trh? Hazard se zdravím
Na internetu už se vámi zmíněný lék retatrutid dá sehnat, oficiálně ale na trhu být nemá. Jaká jsou rizika užívání experimentálních a neschválených léků?
Rizika jsou obrovská. Je to jedna z věcí, o které mluvím na přednáškách, webinářích a zkrátka všude. Pokud někdo kupuje tyto léky neoficiální cestou, hrozí mu nejen to, že neví, jakou látku doopravdy kupuje, ale také nemůže znát způsob skladování léku, což je důležité hlavně u injekčně podávaných léků.
Co byste doporučila lidem, kteří si chtějí lék koupit?
Velmi důrazně jim to rozmlouvám z výše uvedených důvodů. Je to hazard se zdravím.
Retatrutid je dalším z generace léčiv pracujících s GLP – 1, v čem je ale jiný?
Ano, zatímco Ozempic potažmo Wegovy, což je v obou případech semaglutid, patří mezi monoagonisty, Tirzepatid, tedy Mounjaro, je duální agonista. Retatrutide je trojitý agonista, tedy GLP-1, GIP a agonista glukagonu. To znamená, že kromě toho, že člověk jí méně, tak ještě tento lék zvyšuje energetický výdej. Váhové úbytky v klinických studiích dosahují 28 % vstupní váhy, což bylo dosud nevídané.
Cílem moderní léčby obezity by nemělo být pouze co největší snížení hmotnosti, ale především co největší úbytek tukové tkáně při současném zachování svalové hmoty.
Je ale možné, že si člověk při užívání retatrutidu spíše než pomůže i uškodí?
Ano, může to být. Takhle velký a rychlý váhový úbytek velmi snadno způsobí úbytek svalové hmoty, což má za následek zhoršení metabolického stavu a celou řadu dalších problémů.
Pomoc s diabetem, apnoe i bolestí kloubů
Jaké problémy máte na mysli?
Nadměrná ztráta svalové hmoty může oslabit metabolické přínosy léčby. Kosterní sval je aktivní metabolický orgán, který při pohybu produkuje protizánětlivé myokiny. Jeho úbytek může přispívat ke zhoršení inzulinové senzitivity, nižšímu energetickému výdeji a méně příznivému zánětlivému prostředí v organismu. Člověk může být více unavený a může se mu změnit vzhled: ochablá pokožka, méně pevná postava. Může se zhoršit stabilita, výkonnost a zvyšuje se riziko pádu. Proto by cílem moderní léčby obezity nemělo být pouze co největší snížení hmotnosti, ale především co největší úbytek tukové tkáně při současném zachování svalové hmoty.
A když to otočíme, s čím kromě obezity léky této generace pomáhají?
Ono obezita samotná je chronické onemocnění, které významně zvyšuje riziko celé řady dalších zdravotních komplikací. Pokud se podaří snížit tělesnou hmotnost o 10–20 % a více, zlepšuje se často i celkové zdraví pacienta. U pacientů s obezitou mohou GLP-1 agonisté nebo duální agonisté (např. tirzepatid) přispět ke zlepšení nebo léčbě řady onemocnění, například diabetu 2. typu a prediabetu, vysokého krevního tlaku, poruch metabolismu krevních tuků, nealkoholového ztukovatění jater, spánkové apnoe, bolesti kloubů souvisejících s obezitou atd.
Výzkum navíc ukazuje, že přínosy těchto léků mohou být ještě širší. Probíhají studie zaměřené například na chronické onemocnění ledvin, srdeční selhání, některá neurodegenerativní onemocnění nebo závislosti. V řadě těchto oblastí ale zatím čekáme na definitivní výsledky.
Tvrdý náraz po konci léčby
Co se stane, když člověk léčbu ukončí?
To závisí především na tom, proč byla léčba ukončena, jak dlouho trvala a zda se během ní podařilo vytvořit nové návyky. Je důležité si uvědomit, že obezita je chronické onemocnění. GLP-1 léky ji neléčí definitivně, ale pomáhají dlouhodobě ovlivňovat biologické mechanismy, které vedou ke zvýšenému příjmu energie. Ty se ale vysazením můžou postupně znovu aktivovat. Může se vrátit pocit hladu a food noise, zesílit chuť na energeticky bohaté potraviny a snížit se pocit sytosti po jídle.
To neznamená, že se s tělem děje něco „špatného“. Organismus se jenom snaží vrátit k hmotnosti, kterou dlouhodobě považoval za svou normu. Je to přirozená biologická reakce. Významnou roli hraje také energetický výdej. Po výrazném zhubnutí tělo spotřebovává méně energie než před léčbou, takže k udržení nové hmotnosti je potřeba pokračovat ve zdravém životním stylu, hlavně silovém cvičení.
A co popisují přímo ti, co léky brát přestali?
Někteří lidé po vysazení léčby popisují, že je překvapí návrat hladu nebo častější myšlenky na jídlo. Pokud s tím nepočítají, můžou získat pocit, že „zase selhali“. Ve skutečnosti jde o očekávatelný důsledek ukončení léčby.
Naopak pacienti, kteří během léčby postupně změnili své návyky, zavedli pravidelný pohyb, dbali na dostatek bílkovin a naučili se reagovat na návrat hladu, mají lepší výchozí pozici. Přesto i oni potřebují počítat s tím, že udržení hmotnosti bude vyžadovat dlouhodobou péči.
Při správné strategii se lidé nemusí obávat úbytku svalové hmoty ani „ozempic face“ či jiných nežádoucích účinků.
Pokud byl lék jediným nástrojem léčby, po jeho vysazení často chybí strategie, jak zvládat návrat hladu, běžné životní situace nebo období stresu, riziko opětovného nárůstu hmotnosti je vyšší. Proto dnes stále zdůrazňujeme, že cílem léčby není jen zhubnout, ale naučit se s novou hmotností dlouhodobě žít.
Setkáváte se s tím, že si lidé shánějí léky neoficiální cestou?
Párkrát jsem se s dotazem setkala, ale mě se asi moc ptát nebudou, protože chápou, jaká by byla odpověď. Ale vím, že se to děje.
Obracejí se na vás lidé s tím, že tuto cestu zvažují nebo už ji praktikují a potřebují pomoci?
Ano, lidé, kteří užívají moderní farmakoterapii obezity, tvoří už více než polovinu našich klientů. Proto jsme založili GLP-1 vzdělávací centrum. Učíme zde, jak z léčby dostat to nejlepší a jak s léky aktivně spolupracovat. Ti, kteří na tuto strategii přistoupí, se nemusí obávat úbytku svalové hmoty ani „ozempic face“ či jiných nežádoucích účinků. Pak se nejedná o žádnou „zkratku“, ale o motivační spouštěč, který svými výsledky člověka motivuje pokračovat dál a správně.
A když se to takhle pojme, člověk při hubnutí zachová co nejvyšší podíl aktivní tělesné hmoty, hubne tedy převážně z tuku, tak se nemusí bát ani jojo efektu.
Léčba budoucnosti? Individualizace
Jsou tací, kteří hubnout zas tak nepotřebují, jen se „vylepšují“, jak je vnímáte?
Ano, určitě jsou a obávám se toho, až se k nám dostanou tyto léky v perorální formě – v USA už jsou dostupné pod názvy Wegovy pill a Foundayo – jistě jich bude na trhu brzy velké množství od různých firem. Proto se už v tomto roce chceme zaměřit v našem centru na vzdělávání odborníků i laiků v oblasti prevence poruch příjmu potravy.
Kam se podle vás bude léčba obezity ubírat v příštích letech?
Očekává se individualizace léčby a myslím, že se budeme řídit kritériem, jako je složení těla, kolik má člověk svalové hmoty, jaký má klidový energetický výdej, jaký je genetický profil či jaká je metabolická adaptace na diety. Je tedy možné, že v budoucnu budeme jednotlivé léky vybírat podle metabolického fenotypu pacienta. Například u lidí s velmi nízkým spontánním energetickým výdejem (NEAT) nebo výraznou metabolickou adaptací po opakovaných redukčních dietách by mohl mít retatrutid díky svému působení na glukagonový receptor určité výhody. Zatím je to ale hypotéza založená na biologických mechanismech a k jejímu potvrzení budou potřeba další klinické studie příštích 10 let. Myslím, že právě individualizace léčby bude největším trendem.
