„Vaše krev je prakticky ukázková,“ oznámila mi lékařka po telefonu výsledky preventivní prohlídky. Na okamžik jsem si oddechla. Pak ale dodala: „Až na to, že máte vysoký cholesterol.“ Přestože se cítím poměrně zdravá, jím rozumně a nekouřím, v hlavě se mi okamžitě rozsvítila rudá kontrolka. Vysoký cholesterol. Strašák, o kterém už desítky let slýcháme, že ucpává cévy, vede k infarktu a že čím nižší je jeho hodnota, tím lépe.
Napadlo mě, že bych asi měla změnit jídelníček. Jenže místo hledání receptů na nízkotučná jídla jsem nejdřív prozkoumala vědecké studie. A čím víc jsem četla, tím víc jsem měla pocit, že příběh cholesterolu možná není ani zdaleka tak jednoduchý, jak jsme si celé roky mysleli.
Cholesterolová hypotéza
Dnes většina lidí považuje za samozřejmost, že vysoký cholesterol zvyšuje riziko infarktu. Tato představa ale vznikla teprve v 50. letech minulého století, kdy začal ve Spojených státech prudce narůstat výskyt srdečních onemocnění.
Americký fyziolog Ancel Keys tehdy přišel s tzv. cholesterolovou hypotézou, podle níž strava bohatá na nasycené tuky zvyšuje hladinu cholesterolu v krvi, ten se ukládá do cév a přispívá k rozvoji aterosklerózy. Významnou roli v prosazení této teorie sehrála jeho studie Seven Countries Study, po níž začaly zdravotnické autority doporučovat omezit nasycené tuky a nahradit je rostlinnými oleji a nízkotučnými výrobky.
Postupně se však objevila i kritika. Odborníci upozorňovali, že Keysova studie byla observační, a nemohla proto prokázat příčinnou souvislost. Výsledky navíc mohly ovlivnit další faktory, například kouření, pohyb nebo celkový životní styl, a zpochybňován byl i výběr sledovaných zemí.
Střet zájmů
V roce 2004 přišel Americký program pro cholesterol s přísnějšími doporučeními pro léčbu vysokého LDL cholesterolu. Lékaři měli začít nasazovat medikamenty i části pacientů, kteří by je podle předchozích postupů pravděpodobně nedostali. Odhadovalo se, že kandidáty na léčbu statiny se tak stanou miliony dalších lidí. Později se ale ukázalo, že 8 z 9 autorů těchto doporučení mělo finanční vazby na výrobce statinů, které nebyly původně transparentně zveřejněny, což vyvolalo značnou mediální pozornost.
Podobně to bylo i v roce 2013. Tehdy už se pokyny nesoustředily tolik na konkrétní hodnotu cholesterolu, ale více na celkové riziko infarktu nebo mrtvice. I tato změna znamenala, že by statiny mohly být doporučeny přibližně 13 milionům dalších Američanů. Přibližně polovina členů odborného panelu přitom měla současné nebo nedávné finanční vazby na farmaceutické firmy vyrábějící léky na cholesterol.
Autoři výzkumu očekávali, že vyšší hladiny LDL cholesterolu budou spojeny s vyšší úmrtností. To se ale nepotvrdilo, právě naopak. Ve většině studií totiž lidé s vyšším LDL žili stejně dlouho, nebo dokonce déle než lidé s nízkým LDL. Autoři proto napsali, že jejich výsledky nejsou v souladu s tradiční cholesterolovou hypotézou a zaslouží si další výzkum.
Tyto případy zvedly rozsáhlou vlnu kritiky. Například profesor John Abramson nebo kardioložka Rita Redbergová tvrdili, že nová doporučení povedou k tomu, že statiny začne užívat velké množství zdravých lidí s relativně nízkým rizikem. Objevily se výroky typu: „Big kiss to Big Pharma.“ Nebo že se z léčby stává obrovský byznys. Právě tato kombinace dodnes vyvolává otázky, nakolik jsou doporučení ohledně „zdravých“ hladin cholesterolu nezávislá.
Samotný směr doporučení se navíc ani přes kontroverzi nezměnil. Naopak, obecný trend posledních dvou desetiletí směřuje u vysoce rizikových pacientů k ještě nižším cílovým hodnotám LDL cholesterolu, než jaké byly navrženy v roce 2004. Zatímco tehdy se jako ambiciózní cíl uváděla hodnota pod 70 mg/dl (1,8 mmol/l), současná doporučení u pacientů s velmi vysokým kardiovaskulárním rizikem často pracují s hodnotami pod 55 mg/dl (1,4 mmol/l).
Zabiják, nebo pomocník
Samotná existence střetů zájmů pochopitelně neříká nic o tom, zda je cholesterolová hypotéza správná nebo chybná. Odpověď musí dát především vědecké studie. Ani ty se však neshodují. V roce 2016 například vyšel v časopise BMJ Open systematický přehled 19 kohortových studií, zahrnujících více než 68 tisíc lidí starších šedesáti let.
Autoři očekávali, že vyšší hladiny LDL cholesterolu budou spojeny s vyšší úmrtností. To se ale nepotvrdilo, právě naopak. Ve většině studií totiž lidé s vyšším LDL žili stejně dlouho, nebo dokonce déle než lidé s nízkým LDL. Autoři proto napsali, že jejich výsledky nejsou v souladu s tradiční cholesterolovou hypotézou a zaslouží si další výzkum.
Nešlo přitom o jedinou práci. V roce 2024 byla publikována analýza téměř 178 tisíc lidí ve věku 50 až 89 let, kteří netrpěli diabetem a neužívali statiny. Ani zde se nepotvrdilo jednoduché pravidlo „čím nižší LDL, tím lépe“. Nejnižší dlouhodobou úmrtnost měli lidé s LDL přibližně mezi 100 a 189 mg/dl. Teprve při opravdu vysokých hodnotách LDL – nad 190 mg/dl – začalo riziko znovu růst. Autoři proto popsali vztah ve tvaru písmene U. Podobné výsledky přinesly i některé další populační studie.
Imunita a rakovina
Někteří vědci navíc upozorňují na možnou úlohu cholesterolu v imunitě. Existují laboratorní práce naznačující, že LDL částice dokážou vázat některé bakteriální toxiny a mohou být součástí přirozené obrany organismu. Zda to vysvětluje výsledky některých populačních studií, ale zatím nevíme.
Řada epidemiologických studií si také všimla, že lidé s velmi nízkým cholesterolem častěji onemocní některými druhy rakoviny. Zatím ale není jasné, zda nízký cholesterol ke vzniku těchto onemocnění nějak přispívá, nebo zda jej naopak snižuje už samotný nádor dlouho předtím, než je diagnostikován.
Skutečné riziko?
Znamená to tedy, že cholesterol není nebezpečný? Tak jednoduché to není. Existují velmi přesvědčivé důkazy, že u lidí po infarktu nebo s vysokým kardiovaskulárním rizikem může snížení LDL cholesterolu významně snížit pravděpodobnost další srdeční příhody.
Současně ale přibývají kvalitní studie, které ukazují, že u zdravých lidí, zejména ve vyšším věku, nemusí platit jednoduché pravidlo „čím nižší cholesterol, tím lépe“. Příběh cholesterolu tak zřejmě není černobílý. Možná nastal čas přestat se ptát, zda je cholesterol dobrý, nebo špatný, a začít hledat odpověď na složitější otázku: kdy, pro koho a za jakých okolností představuje reálné riziko.
Makadamový ořech umí snížit cholesterol i váhu
Reklama
