fbpx

Pornografickému online průmyslu už nějakou dobu vládne nový hit. Takzvané Cam Girls. Dívky za kamerou dokážou splnit všechna přání i těm nejnáročnějším zákazníkům. Těžce se to ale podepisuje na jejich psychice

Zveřejněno: 16. 5. 2020

Práce z pohodlí domova, život na vysoké noze, spousta finančních benefitů a prostoru pro zkoušení nových materiálů, pomůcek a také prostor k osobnostnímu a profesnímu rozvoji. Zní to jako práce snů, že? Realita je ale trochu jiná. Zkušenost s prací amatérské pornohvězdy, která přes internet prostřednictvím kamery činí vše, co sledujícím na očích nevidí, potvrdilo pár děvčat, s nimiž hovořili reportéři britského deníku The Guardian. Realita je taková, že pozlátko, které je těmto „holubičkám“ nabízeno, není nic ve srovnání s tím, co dívky při práci zažívají.

Výplata nižší až o 75 procent

Práce „pornohvězdy naživo“ navíc není placená tak dobře, jak se většinou inzeruje. Pornostudia, která na webových kamerách a streamingových webech díky tomuto trendu vydělávají, nenechávají vždy dívkám příliš lukrativní mzdu. Vydavatelé kreditních karet jako Visa nebo Mastercard totiž platby z pornowebů většinou nezpracovávají. Proto se webové stránky s kamerami spoléhají na platební platformy třetích stran, které si ale už z výnosu za modelku často účtují 5 až 10 procent z jedné platby. Kvůli různým poplatkům za zpracování bývá děvčatům částka k vyplacení snižována celkově o 65 až 75 procent.

Pokud dívka pracuje vyloženě pod záštitou nějakého pornostudia, tak si sama hranice často stanovit nemůže.

Navzdory tomu Rickey Ray, manažer Studia 20, které má pobočky po celém Los Angeles, tvrdí, že děvčata v branži si mohou přijít na pěkné peníze. Ačkoliv Guardianu odmítl sdělit konkrétní částku, uvedl, že jejich modelky si za měsíc mohou vydělat mezi 1 000 až 10 000 dolary, a to v závislosti na tom, jak se v práci „činí“ a jak moc se „snaží“.

Podle Heather Bergové, profesorky genderových studií a ženské sexuality, která působí na Washingtonské univerzitě v St Louis, má ale práce Cam Girl mnohem širší záběr, než je pouze „sex před kamerou“. Dívky musí navázat spojení s klienty, rozvíjet fanouškovskou základnu, zapojit se do jejich fantazií a zároveň chránit své vlastní hranice. Problém ovšem je, že pokud dívka pracuje vyloženě pod záštitou nějakého pornostudia, tak si sama hranice často stanovit nemůže.

Masturbace za žetony

O tom by mohla vyprávět dnes sedmadvacetiletá Katlyn Carterová, která v budově kalifornského studia Van Nuys hrála, podobně jako řada jejích kolegyň, žhavou a živou sexuální hru podle toho, co si diváci, kteří ji na síti sledovali, zrovna vymysleli.

Sledující takové služby většinou platí ve virtuálních žetonech, což je speciální online měna, kterou webové stránky používají k obcházení předpisů finančních institucí týkajících se nákupu obsahu pro dospělé. Katlyn Carterová tedy za virtuální částky na síti živě masturbovala a dělala další věci, které jí nadržení diváci ponoukali.

Dvanáctihodinová šichta

Pracovní doba Katlyn Carterové činila plných 12 hodin, během nichž musela být po celou dobu k dispozici, připravena postavit se před kameru a začít hrát žhavé sexuální divadélko. Podobné služby nabízejí i dívky, které na volně dostupných internetových stránkách provozují toto „svobodné povolání“ z pohodlí domova. V tomto případě je velkou výhodou, že si dotyčné mohou samy určit, kam až budou ochotny zajít.

Studio opustila po pouhých dvou měsících s psychickými a emočními problémy, které vyústily až v poruchu příjmu potravy a závislost na alkoholu.

Carterová takové štěstí neměla, protože byla sledována nejen platícími zákazníky, ale také správci studia. Nemohla tak sama rozhodovat o přijetí nebo odmítnutí i těch nejnechutnějších požadavků a musela vykonávat to, co se po ní chtělo, včetně třeba zvracení a močení.

Dva měsíce stačily

Nároční diváci, tlak ze strany vedení a hodiny vyčerpávající práce si vybraly svou daň a Carterová opustila studio po pouhých dvou měsících s psychickými a emočními problémy, které vyústily až v poruchu příjmu potravy a závislost na alkoholu. Díky podpoře okolí se z nejhoršího dostala, přesto po dvou letech od opuštění Van Nuys zkusila štěstí v podobné branži, jen u jiného poskytovatele.

cam film

Záběr z filmu Cam, který pro televizi Netflix napsala bývalá Cam Girl Isa Mazzeiová


Neustálé snižování finančního příjmu za tuto práci ale nakonec vedlo k tomu, že na tento obor zanevřela úplně. Dnes se podle vlastních slov „zotavuje“ a do role Cam Girl se jen tak vrátit nehodlá. Doufá, že rozhovory s děvčaty, která se ocitla ve stejné situaci jako ona, pomohou těm, jež se podobných zážitků ještě mohou uchránit, nebo se s nimi naopak snaží vypořádat.

Jak se stát scénáristkou hororů

Další amatérskou „pornohvězdou“, která se Guardianu svěřila, byla Isa Mazzeiová, která o své zkušenosti dokonce napsala monografii nazvanou Camgirl. Mazzeiová s klienty laškovala z pohodlí vlastního domova přes webové stránky MyFreeCams. Mohla si tak na rozdíl od Carterové jasně stanovit, kam až je ochotna zajít. Zprvu byla novou prací nadšená – často se jí věnovala celou noc, setkávala se se stejně naladěnými lidmi a vytvořila si s nimi poměrně úzké vztahy. Ty považovala za jeden z příjemnějších aspektů povolání Cam Girl, a často se tak pasovala do role virtuální důvěrnice, která pomáhala klientům řešit nejrůznější sexuální, vztahové a osobní problémy.

Po roce a půl s nebezpečným povoláním skončila a vlastní životní příběh použila jako podklad pro hororový film.

Těžké pro ni naopak bylo uklidňovat spory mezi žárlivými obdivovateli nebo se bránit těm, kteří chtěli do jejího života vniknout ještě víc, a požadovali po ní sdílení i těch nejosobnějších informací. Po roce a půl tedy s nebezpečným povoláním skončila a vlastní životní příběh použila jako podklad pro hororový film pro televizní stanici Netflix. V roce 2018 byl uveden pod názvem Cam. Pro televizi dnes Mazzeiová píše dál.

Související…

Jak v Británii chtěli dětem zakázat přístup k pornu. A proč se to nevede
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...