fbpx

Není to syndrom vyhoření? Během covidu spíš čelíme únavě z rozhodování 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Doba covidová nás naučila hodnotit a počítat s věcmi, které jsme dřív vůbec vyhodnocovat nemuseli. Třeba už otázku, zda vůbec v daný den musíme vyjít ven. Pořád o něčem rozhodujeme, ale nikam se neposunujeme. Anebo ano?

Zveřejněno: 26. 2. 2022

S kým se vidět a nevidět? Za kým zajít a za kým ne? Dodělat ten úkol s dítětem do školy, nebo to přehodit na partnera a raději dodělat zakázku, na které pracujeme? Koronavirus zcela změnil každodenní život většiny lidí na planetě a postavil je před nové situace a nová dilemata, která musí denně řešit. Hranice práce a volného času se smývají a my musíme rozhodovat o věcech, které mohou velmi zásadně ovlivnit fungování rodiny jak z hlediska ekonomického, tak i vztahového. Jsme z toho unavení. Čelíme totiž takzvané únavě z rozhodování, což je podle britské BBC nová pandemická podoba syndromu vyhoření.

Pandemické vyhoření

Covidová pandemie nás nutí potýkat se s obtížnými rozhodnutími, která jsme za normálních okolností nemuseli řešit. Mám jít nakoupit, nebo si nákup objednat? A mám nakoupit i sousedovi a pak mu nákup zanést? A neohrozím tím svoji rodinu?

Lidé začínají mít pocit, že mrhají svým časem, že nedělají nic, že volné chvíle nevyužívají produktivně, i když by mohli, a to je jen více frustruje.

A už za hodinu se mohou naše obavy z toho, jak udržet rodinu v bezpečí zdravotně, změnit ve strach z ekonomických důsledků lockdownu. Co budou děti jíst k večeři? Jak dlouho si udržím práci? „Lidé se stále snaží přijít na to, jak v tomto novém světě existovat,“ vysvětluje na BBC Janna Koretzová, psycholožka z Bostonu.

Je těžké zjistit, jak si rozvrhnout den, jak stanovit priority jednotlivým úkolům ve světle toho, že domov, svatyně bezpečí, se nyní proměnil v kancelář, školu a kvazi-vězení v jednom. To všechno dohromady v kombinaci s tlakem, který na sebe vyvíjíme, abychom se rozhodovali chytře, správně a bezpečně nejen pro rodinu, ale i pro ostatní, vede k únavě z rozhodování, k syndromu vyhoření specifickému pro pandemii.

Nepřeceňujme se

Problém je navíc v tom, že mnoho mechanismů, které lidem dříve pomáhaly od stresu a úzkosti, kvůli uzávěrám a omezením nefunguje. Nemůžete si zajít do posilovny, na lekci tance nebo do kina či do divadla. To všechno psychické obtíže jen prohlubuje a přispívá k tomu i fakt, že lidé začínají mít pocit, že mrhají svým časem, že nedělají nic, že volné chvíle nevyužívají produktivně, i když by mohli, a to je jen více frustruje. To všechno je ale pořád důsledkem skutečnosti, že se snažíme přijít na ten nejlepší způsob, jak novou realitu zvládat.

Je nereálné od sebe v takto náročném období očekávat nadprůměrné výkony, a to i za předpokladu, že trávíte mnoho času doma.

Lotte Dyrbyeová, lékařka z Mayo Clinic, jedné z největších lékařských výzkumných institucí v USA, připomíná, že každý musí najít něco, co úzkosti zbaví právě jeho – ať už jsou to meditace, procházky nebo nový seriál na Netflixu. „Důležité je hledat, co mi skutečně vyhovuje, a neříkat, že je něco dobré a něco špatné,“ radí. Nový koníček, o němž si řekneme, že „by nám mohl prospět“, ale ve skutečnosti se nám do něj nechce, nás totiž jen více stresuje, protože si potom vyčítáme, že jsme v něm neuspěli (třeba hra na kytaru, učení se francouzsky). 

Jednoduše řečeno: Relaxační aktivita by vás neměla psychicky vyčerpávat. „Je nereálné od sebe v takto náročném období očekávat nadprůměrné výkony, a to i za předpokladu, že trávíte mnoho času doma,“ říká Dyrbyeová.

Není to navždy

Strach ze ztráty práce, obava o starší rodiče či prarodiče, zklamání ze zrušených pracovních cest i dovolených a k tomu velký tlak, abychom navzdory okolnostem normálně fungovali, byli výkonní a produktivní, neztráceli naději a věřili v lepší zítřky. To všechno zvyšuje riziko, že se dostaví únava z rozhodování. Janna Koretzová svým klientům radí, aby situaci přijali tak, jak je, a uvědomili si, že nebude trvat navždycky.

„Mějte na paměti celkový obraz. Toto je jen období, které přejde. I když je to obtížné a mezi body A a B je mnoho děsivého, bod B existuje a každý den se k němu přibližujeme.“ Důležité je na sebe a na ostatní neklást nerealistická očekávání, nebýt na sebe ani na ostatní příliš přísní. To zase půjde, až se dostaneme do bodu B.

Související…

V pandemii nás víc zajímá soukromí ostatních. A může to být i prospěšné
Jan Handl

foto: Shutterstock, zdroj: BBC

Tipy redakce

Kdy u lidí nastává smrt? Odpověď přinesly pokusy s prasečím mozkem

Kdy u lidí nastává smrt? Odpověď přinesly pokusy s prasečím mozkem

Je smrt něco nezvratného? A kdy vlastně nastává? Všechny vyspělé státy mají ve...

Severní magnetický pól se hýbe a jeho pohyb se zrychluje. Země je v ohrožení

Severní magnetický pól se hýbe a jeho pohyb se zrychluje. Země je v ohrožení

Jdu na sever. A už jdu na jih! Tenhle výrok učitele ze hry Dobytí severního pólu...