fbpx

Profesor psychologie popisuje, proč je dobré se občas zdravě rozčílit i v době, kdy jsme přece "všichni v pohodě"

Zveřejněno: 1. 1. 2019

Dnešní doba vztek úplně neuznává. Věk plný nablýskaných selfie, meditačních pouček, knížek o kariérním růstu a osobním rozvoji nabádá k tomu, abychom krotili svůj hněv a byli za všech okolností pozitivní. V dnešní sterilní době se zkrátka nehodí projevit jiné emoce než ty kladné. Ale to je špatně. Americký profesor psychologie Aaron Sell  pro BBC vysvětlil, proč je "upouštění páry" prospěšné a proč dotyčný v opačném případě zbytečně ostrouhá.

Vezměme to klasicky od rána dne, kterému říkáme "den blbec". Převrhnete talíř se snídaní, opaříte se kafem, a třebaže vyrazíte do práce včas, tramvaj ne a ne přijet. A pak se loudá, jako by tramvaják netušil, že máte už deset minut sedět na poradě. Když se konečně dotrmácíte do práce, vezme si vás šéfová stranou a dá vám kapky za něco, s čím ani nemáte nic společného.

S naším výbuchem hněvu stoupne i naše autorita v dané společnosti.

Všichni takové dny známe. A všichni taky známe ten sžíravý pocit probublávajícího vzteku. Dere se na povrch, zatímco my se z posledních sil snažíme vlásky svých nervů ten pocit ukočírovat – přece nebudeme ostatním odhalovat svou "nevyrovnanost", že.

Vyšší autorita

Spousta z nás má v takových situacích tendenci sklapnout podpatky, bez povšimnutí zaplout ke svému stolu a zanadávat si maximálně tak v duchu, tedy spíš v hlavě. Tak velí společenská poptávka. Jenže nechat promluvit svůj vztek – samozřejmě do rozumné míry – je přínosné. Nejenže si ulevíme, ale třeba i pocítíme jakýsi pocit zadostiučinění. A navíc, jak upozorňuje Aaron Sell, s naším výbuchem hněvu stoupne i naše autorita v dané společnosti. V práci tak třeba dosáhneme lepších příležitostí a výsledků.

Výbuch vzteku je vlastně velmi přirozený vzorec chování. Pakliže si člověk nechá všechno líbit, těžko u ostatních nabude respektu.

Aaron Sell v rozhovoru pro BBC říká, že hněv je velmi sofistikovaný systém, co se týče komunikace. „Jde vlastně o jakousi jednotku pro řízení mysli. Je to efektivní způsob, jak se dostat do hlavy někoho jiného a jak u něj zvýšit povědomí o nás samotných. Je to cesta, jak vítězit v konfliktech pomocí ovlivňování myslí ostatních,“ vysvětluje Sell.

Související…

Vztek, strach nebo bolest? Proč miminka pláčou?
Monika Kovačková

Výbuch vzteku je vlastně velmi přirozený vzorec chování. Pakliže si člověk nechá všechno líbit, těžko u ostatních nabude respektu. Platilo to historicky, kdy lidé, kteří se neozvali, byli ožebračováni a následně umírali, a platí to i dnes. Profesor Sell navíc upozorňuje, že už samotný naštvaný obličej, typicky reprezentovaný svraštělým obočím a rozšířenými nozdrami, dokáže divy. „Každá z těchto změn, kterou do obličeje přináší vztek, vás dělá na pohled fyzicky silnějším,“ poznamenává. 

Přežít v týmu

Viděno logikou dnešního "pozitivistického" světa by měli mít navrch ti, kdo se ovládnou a žádný vztek nedopustí. Jenže podle profesora psychologie právě ti lidé, kteří svůj hněv dají najevo, převálcují stoické tváře, a to jim v druhé fázi zajistí větší respekt a lepší podmínky. Historicky vzato vždy přežívali lidé, kteří dokázali ostatním ukázat svou sílu, nahnat strach, upozornit na svůj přínos a vyjednat si lepší podmínky.

Vztek vzbouzí v našich tělech jakousi přípravu na boj, nával energie určený k odpovědi na podněty.

Sellova slova je nutno samozřejmě brát jako vědecké zjištění, nikoli jako návod k tomu, abychom byli za každou cenu vzteklí, natož pak agresivní. Stejně tak je ale dobré mít na paměti, že vztek vzbouzí v našich tělech jakousi přípravu na boj, nával energie určený k odpovědi na podněty. Pouze je potřeba tuto energii smysluplně nasměrovat a rozhodně ji nepotlačovat.

foto: Shutterstock, zdroj: BBC Radio 4

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...