Lenka, 37: S druhým rodičem našeho nezletilého dítěte už spolu nejsme. Mám nemovitost, která patří jen mně, a vždycky jsem počítala s tím, že jednou připadne dítěti. Teď mi ale dochází, že kdyby se mi něco stalo dřív, než bude dospělé, zřejmě by s nemovitostí musel nějak nakládat právě druhý rodič. To nechci nechat náhodě.
Za našeho vztahu jsem zažívala tlak, abych přistoupila na věci výhodné hlavně pro druhou stranu. I kvůli tomu jsme se rozešli. Bojím se, že by se něco podobného mohlo stát s majetkem dítěte. A upřímně mám strach i z toho, co bude, až dítěti bude osmnáct. Mohlo by být přemluveno, aby nemovitost přenechalo druhému rodiči k užívání, vzalo si půjčku nebo ručilo za cizí závazky. Prospěch by měl druhý rodič, následky by neslo dítě.
Tuto otázku nechci ze zdravotních důvodů dál odkládat. Dá se zařídit, aby nemovitost do dospělosti dítěte spravoval někdo jiný? A lze něco udělat i proti tomu, aby o ni dítě později pod nátlakem přišlo, aniž bych mu celý život předem nalinkovala?
Odpovídá právník:
Vaše obavy se týkají dvou různých období. Dokud je dítě nezletilé, spravují jeho majetek zpravidla rodiče. Druhý rodič by se tím ale nestal vlastníkem zděděné nemovitosti a k jejímu prodeji nebo zatížení by potřeboval souhlas soudu. Soud také může jmenovat opatrovníka pro správu jmění dítěte, pokud by zájmy dítěte mohly být ohroženy. Není to ovšem osoba, kterou můžete sama závazně dosadit jednou větou v závěti: o jejím jmenování a pravomocích rozhoduje soud. Konkrétní zkušenosti s nátlakem proto sdělte notáři věcně a co nejpřesněji, aby se dala ochrana dítěte připravit.
Pro dobu samotného dědického řízení můžete u notáře povolat správce pozůstalosti. Jeho úloha však končí s tímto řízením. Sama o sobě tedy neřeší, kdo bude nemovitost spravovat dalších osm let.
Po dosažení plné svéprávnosti je situace jiná. Pokud dítě nemovitost přímo zdědí, bude o ní jako vlastník rozhodovat samo. Nemůžete závětí zařídit, aby nikdy nepodepsalo nevýhodnou smlouvu nebo nepodlehlo tlaku druhého rodiče.
S notářem proto proberte i variantu svěřenského fondu zřízeného pro případ smrti. Nemovitost by v takovém uspořádání nespravovalo dítě ani jeho druhý rodič; spravoval by ji určený svěřenský správce podle statutu fondu a dítě by z ní mělo prospěch za předem stanovených podmínek. Není to však univerzální zámek na celé dědictví. Zákon totiž nezletilému dítěti zaručuje určité minimum z hodnoty pozůstalosti. Pokud by bylo vaším jediným dítětem a v době smrti byste nebyla v manželství, ze zákona by dědilo vše. I kdybyste v závěti rozhodla jinak, muselo by dostat alespoň hodnotu tří čtvrtin svého zákonného podílu. Při pozůstalosti v čisté hodnotě čtyři miliony korun by to tedy byly nejméně tři miliony. Toto minimum nelze podmínit například tím, že je dítě získá až ve 25 letech. Nemusí ale dostat právě tři čtvrtiny nemovitosti: zákon počítá i s nárokem na odpovídající peněžní částku. Pokud je nemovitost hlavní částí vašeho majetku, musí notář posoudit, jak dítěti toto minimum zajistit a zda lze nemovitost vložit do fondu. Fond navíc vyžaduje promyšleného správce, pravidla, náklady a kontrolu.
Lidsky řečeno: ochrana dítěte neznamená jen napsat „bývalý partner nesmí“. Znamená to určit, kdo bude mít klíče, kdo bude rozhodovat o penězích z nemovitosti a co se stane, když dítěti někdo v osmnácti podstrčí k podpisu závazek, kterému nebude rozumět. První dvě věci lze předem právně uspořádat. U té poslední můžete riziko snížit, ale nemůžete zletilému člověku navždy odebrat jeho vlastní rozhodování.
Ještě si ověřte jednu okolnost: pokud jste se rozešli, ale stále jste manželé, druhý rodič by bez odlišného pořízení pro případ smrti dědil vedle dítěte, přestože nemovitost dnes patří výhradně vám. Právě proto je vhodné vzít k notáři výpis z katastru, údaje o případných dluzích a jasně říct, zda manželství právně trvá.
