Jmenuji se Andrea, je mi 34 let, jsem vdaná a bydlíme s manželem v jeho domě. Děti zatím nemáme a cítím se tu poměrně izolovaná – pracuji z domova a manžel jezdí do práce.
Už dlouho bych si přála psa. Vyrůstala jsem se zvířaty a chybí mi to, vím, že by mi to zlepšilo psychiku,
Manžel bohužel psy nikdy nemusel, takže jsme to nechávali být. Nedávno, když jsem mu ukazovala jeden roztomilý reel se zvířátky, řekl, že by byl ochotný o tom uvažovat – má to ale háček. Pokud chci psa, chce se mnou mít sex minimálně čtyřikrát týdně s výjimkou menstruace. Nejdřív jsem si myslela, že si dělá srandu, ale ne. Když jsem se ohradila, že je to divné, řekl, že vztah je o kompromisech. Že já něco chci, tak on taky, a tak to je vlastně fér výměna.
Čím víc o tom přemýšlím, tím míň toho psa chci – nebo možná míň chci manžela. Jako by si kupoval sex, nebo jako bych si já musela něco odpracovat. Zároveň si říkám, jestli nepřeháním, protože objektivně nám vztah celkem funguje, alespoň ve srovnání, co jsem zažila předtím. Moc se nehádáme, domácnost funguje.
Už je to měsíc a já na to nedokážu přestat mysle, a pokud má u nás doma dojít k sexu, musím si předtím dát aspoň dvě dvojky vína.
Odpověď terapeutky
Začněme jednoduše. Tohle není kompromis, je to obchod. Nemyslím, že by manželé mezi sebou měli obchodovat s čímkoliv, natož se sexem. Sex není protihodnota ani něco, co se „dává výměnou“ za splněné přání. Ve chvíli, kdy se začne takto podmiňovat, je dost možné, že už toho nebudete schopná. Už teď kvůli tomu pijete alkohol.
Ten nepříjemný pocit, že si něco odpracujete nebo že si partner něco kupuje, není přehnaný. Je to velmi přesné čtení situace. Nic proti sexuálním pracovníkům a pracovnicím, ale vy máte jinou profesi a manžel není váš klient.
Tvrdíte, že vztah funguje na základě toho, že chybí křik, konflikty nebo drama. Možná máte ale z minulosti hodně nízko nastavenou laťku. Problém ve vašem vztahu je mocenská nerovnováha, kterou váš manžel zneužívá. První je moc. Bydlíte v jeho domě, takže on se cítí být oprávněný formulovat podmínky. Když se ve vztahu sex stává nástrojem materiálního vyjednávání, je to vždycky špatně. Argument „vztah je o kompromisech“ sice zní dospěle, ale je to jen polovina pravdy.
Ano, kompromisy do vztahu patří, ale nedají se aplikovat na vše. Můžete se dohodnout na psovi, na způsobu dovolené nebo na tom, kdo vynese koš. Nemůžete se dohodnout na tom, že budete mít sex nejlépe čtyřikrát týdně, protože „za něco“. Jakmile se z intimity stane norma, přestává být dobrovolná. A jakmile není dobrovolná, není ani bezpečná. Důsledky toho nastupují pomalu, ale jsou hluboké. Časem se budete cítit jako kus masa, nebo jako kdybyste znásilňovala sama sebe.
To, že vám manželova nabídka uvízla v hlavě, je známka toho, že máte pud sebezáchovy. Musíte si jasně uvědomit, že tohle pro vás není v pořádku. Promluvte s ním o tom a pak sledujte reakci. Protože ta řekne víc než samotná věta o psovi – buď dojde na pochopení a omluví se, nebo bude manžel situaci zlehčovat a dělat ze sebe oběť. To vám ukáže, v jakém vztahu skutečně jste.
Pes je v tomhle příběhu skoro vedlejší. Skutečné téma je, jestli jste ochotná žít s člověkem, co si chce kupovat sex. Od vás.
