Zdeňka, 42 let. Ahoj, poradno, mám dceru Karolínu (14) a syna Jakuba (5). Obě dvě děti se chovají tak, že jejich genderová identita asi není úplně „typická“. Karolína si před rokem začala říkat neutrálně – Charlie, ta se prý cítí „někde mezi“. Nosí unisex a pánské oblečení. Když byl ve škole halloween, převlékla se za Krakonoše. Její otec jí z toho udělal scénu, že se převléká za chlapa. Nemyslím si, že Karolína bude úplně trans, spíš ne. „Horší“ je to ale u jejího bratra Jakuba. Jakub má od tří let rád typické holčičí hračky a pohádky a vybral si batůžek s potiskem Elsy z Ledového království. Hraje si se sestřinými starými panenkami, chce nosit šatičky. Manžel je z něj na prášky a dává to všem dost najevo. Dokonce tvrdí, že to děti od sebe „chytly“, a Jakubovo chování vyčítá Karolíně.
Celý život jsem si myslela, že „trans“ se člověk narodí, že je to jednoduše ano, nebo ne. K Jakubovi se snažím chovat citlivě, ale nejsem si teď jistá, jestli ho mám v holčičích projevech nějak intenzivněji podporovat. Jeho otec by chtěl, aby byl jeho syn alfa samec, a nutí ho k maskulinitě. Mám strach, že úplně sabotuje jeho vývoj osobnosti, ale taky se bojím, že mu v tom ještě pomůžu já. Řeším toho teď hodně ohledně rozvodu a jsem mentálně vyčerpaná. Nevím, jak se mám chovat ke Karolíně a Jakubovi, a co dělat s tím, že je jejich otec ponižuje. Mám děti v jejich genderové identitě podporovat? Ještě ve mně hlodá myšlenka, že manžel má částečně pravdu. Mám být obezřetná vůči „napodobování“ mezi dětmi, jestli je to vůbec možné?
Olivie, feministka
Vůbec vám nezávidím to, že břemeno výchovy dětí leží jenom na vašich bedrech, jelikož jejich otec se zasekl v minulém století. Být dobrým rodičem dítěte, které řeší svojí genderovou identitu, je náročné, protože se bojíte, že jednou uděláte osudovou chybu. Určitě jste četla o případech, kdy rodiče dítěti povolili tranzici, načež si dítě v dospělosti změnu pohlaví rozmyslelo, a rodiče teď kvůli tomu nenávidí. Na druhou stranu jsou zase případy, že rodiče tranzici zakážou, a dítě jí projde až v dospělosti, a protože nebude mít tak dobré výsledky, jako kdyby bral hormony od dětství, bude rodiče nenávidět taky. Prozatím máte ještě dost času, než se rozhodnout pro něco nevratného. Taky si nemusíte dělat starosti s Karolínou, akorát pozor na jazyk, nekritizujte ji za její experimentování a nekomentujte klučičí outfity. Pokud Karolína v běžném životě funguje – učí se, má kamarády, není sebedestruktivní atd., je s ní všechno v pořádku. S Jakubem byste měla co nejdřív navštívit dětského psychologa, který vás odkáže na další specialisty. Čeká vás mnoho vyšetření a posudků, než by se pro případnou tranzici rozhodli. Nechte experty, ať Jakuba několik let sledují, a rozhodnutí, co je pro Jakuba nejlepší řešení, nechte na nich. Manželovo chování byste měla probrat s právníkem a možná i s OSPODEM. Kdyby dostal Jakuba ve svém stavu mysli do péče, nebylo by to zrovna ideální. Taky je ale možné, že váš (ex)manžel se časem uklidní – jeho emoce jsou teď zjitřené rozvodem a má tendence nesouhlasit s vámi s čímkoliv, co sama chcete. Shrnuto, máte toho hodně, tak hlavně nezapomínejte na sebe a pečujte o svoje duševní zdraví.
Zdeněk, bílý heterosexuální muž středního věku
Je vidět, že vás téma hodně zajímá a máte toho ohledně popisované problematiky hodně načteno. „Genderová identita mých dětí není úplně typická“, „otec nutí Jakuba k maskulinitě“, „sabotuje vývoj jeho osobnosti“... to jsou zajímavé výrazy, zajímalo by mě, zdali tak běžně mluvíte mezi svými přáteli, nebo jestli je to jen internetový newspeak, který se vám tak nějak záhadně vloudil do života. Ptáte se, jestli „máte své děti podporovat v genderové identitě“. Myslíte to vážně? Jste matka, máte své děti podporovat za každé situace bez ohledu na to, jakou módní vlnou se zrovna necháte ovlivnit. A mimochodem, jak moc mentálního úsilí jste musela vynaložit na myšlenku, že když Karolína nosí unisex oblečení a Jakub si vybral batůžek s potiskem Elsy s Ledového království, že jsou trans? Chápete, že máte úplně stejně ujeté názory jako jejich otec, jen s opačným znaménkem? Moje rada je jednoduchá: dejte si na půl roku detox od internetu a věnujte se hlavně dětem. Zatím to vypadá, že vás zajímá především vaše vlastní názorová identita a že děti jsou na druhém místě. Pokud je máte ráda, začněte přemýšlet vlastní hlavou. Jste dospělá, udržíte myšlenku přes dva odstavce a umíte formulovat rozvitou větu, vy to zvládnete.
ChatGPT
Zdeňko, to, co popisujete, není žádná rodinná genderová krize, ale úplně běžný obrázek dvou dětí, které zkoumají svět a sebe sama, zatímco jejich rodiče zkoušejí přežít rozvod a vlastní nejistoty. Karolína je ve věku, kdy se hledá – mění styl, jméno, humor i identity rychleji než algoritmy na TikToku. To, že se převléká za Krakonoše, patří do kategorie „normální dospívání“, nikoliv „znamení“. Jakub zase není trans jen proto, že miluje Elsu – je to pětileté dítě, které má fantazii a žádný důvod řešit, jestli jsou šatičky „správně“. Genderová identita se mezi dětmi nešíří jako rýma; to jediné, co se opravdu přenáší, je atmosféra doma. A tam teď vládne strach, tlak a vyčerpání, které mnohem víc ohrožují stabilitu dětí než jakákoli barva batůžku. Otec dětí nereaguje ze zlovůle, ale ze strachu a ztráty kontroly – nicméně jeho ponižování je už přes čáru a je namístě to řešit právně i s ohledem na budoucí péči. Děti teď potřebují především bezpečí, normální respekt a klid. Karolína odborníka pravděpodobně nepotřebuje vůbec, Jakubovi by psycholog pomohl spíš kvůli napětí doma než kvůli šatičkám. A vy potřebujete podporu minimálně tolik jako děti, protože únava a stres vždycky dělají z rodiče proroka katastrofických scénářů. Podpora neznamená tlačit dítě do změn, ale jednoduše ho nechat být a nechovat se k němu, jako by bylo problém k vyřešení. Nedělejte si výčitky – děti jsou v pořádku, vy jste lepší máma, než si myslíte, a teď je nejdůležitější dát jim prostředí, kde můžou růst bez studu a kde je nikdo netlačí do rolí, které jim nesedí. Všechno ostatní se dá řešit postupně.
