Klára, 32: S přítelem Davidem (29) chodím tři roky. Dřív jsem byli úplně normální pár, bylo to super, dokonce i potom, co opadla taková ta původní euforie. Je to opravdu hodný a laskavý člověk, kterému na mně záleží. Před rokem jsme se k sobě nastěhovali a ve vzduchu visela varianta, že si pořídíme dítě. Jenže to padlo, protože David se zbláznil a dal se na ezo. Začalo to nevinnou meditací, cvičením jógy a dechovým cvičením. Ok, v pořádku. Za pár týdnů se rozhodl na noc vypínat wifi kvůli „škodlivým vlnám“, což mě sice irituje, ale lidi jsou občas v něčem iracionální a dá se to tolerovat, dokud se kolem ezo bullshitů nezačne točit celý jejich život. A David denně na mobilu konzumoval ve velkém další a další ezo a algoritmy mu udělaly parádní brainrot.
Jednou, když jsem měla migrénu a chtěla jsem po něm, ať mi zajde pro ibuprofen, mi místo toho začal mávat rukama kolem hlavy a šeptat: „Pošli světlo do bolesti.“ K narozeninám jsem pak na bolest dostala léčivý krystal asi za dva tisíce. S mým přítelem se nedá zavést hovor, aniž bychom nenarazili na téma čakry, aura, kvantové terapie a podržte se – teď čte teorii o mužské sexuální energii čchi. Pro ilustraci vám řeknu, jaké má kniha, která mu ležela na nočním stolku, názvy kapitol: Vnější uzamknutí: vytahování nektaru do zlaté květiny, Erekce ráno má mocnou čchi, tanec varlat, Tajná taoistická metoda močení, Objem spermatu promarněného během života, Morální důsledky ztráty semene, tři pozice pro varlatové dýchání atd. Sex jsme zatím měli normální, ale bojím se, co mě čeká.
Mnohokrát jsem z jeho počínání vyprskla smíchy, což ho urazilo. Myslí to všechno smrtelně vážně. V poslední době s ním mluvím jako psychiatr se schizofrenikem – nepřebírám jeho realitu, ale snažím se ji respektovat, jak jsem si přečetla v příručce, protože mě opravdu napadlo, že by se mohlo jednat i o nějakou psychózu. Jako malá jsem věřila v horoskopy, ale jinak se považuju za racionálního člověka. Jeho spiritualitu s ním sdílet fakt nemůžu. Uvažuji, jestli by se mu dalo nějak pomoct, protože když to takhle bude pokračovat dál, bude už úplně nesvéprávný. Hrozně si přeju, aby se probral, nebo aby se aspoň jeho spiritualita nepromítala do našeho společného života. Kdyby byl křesťan, který se mě nesnaží konvertovat, tak by mi to nevadilo. I když ho moc miluju, uvažuju nad rozchodem. A kdybychom se rozešli, i tak mi na něm záleží a chtěla bych mu pomoct.
Olivie, feministka
Vůbec vám nezávidím. Víru v nadpřirozeno člověku jen tak nevymluvíte. Sama bych se s takovým člověkem nevydržela bavit pět minut, takže vám navrhuji rozejít se s ním, samozřejmě co nejvíc přátelsky a férově, protože je hodný, a to se počítá. Nicméně existuje malá naděje, že se díky rozchodu dostane zpět do reality, a vy se k sobě vrátíte. Možná hned, za měsíc, za rok, nebo nikdy. Nebo se přátelsky rozejdete a on se časem seznámí s nějakou krásnou šamankou, se kterou budou chodit bosí po Praze a v čajovně inhalovat kadidlo. Je hodný, takže bych mu popřála hodně štěstí.
Psala jste, že chcete mít v budoucnosti dítě, takže ztráta dlouhodobého vztahu v téhle situaci obzvlášť zabolí. Můžete si nechat zmrazit vajíčka, než na to pospíchat. Volba otce vašich dětí je jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v životě. Pak můžete třeba 10 let hledat partnera, ze kterého se nevyklube šaman, alfa samec, nácek nebo narcis. Mezitím si radši pořiďte kočku.
Zdeněk, bílý heterosexuální muž středního věku
Vůbec se vám nedivím, že jste se rozesmála, já při zmínce o spermatu promarněném během života poprskal kávou monitor. Pokud jste dostatečně cynická, tak mu zkuste nastavit zrcadlo. Co takhle mu pořídit poukaz na alobalový čepeček na míru? Nebo mu věnujte pobyt ve tmě: „Miláčku, našla jsem cestu k objevení tvého pravého já, koupila jsem ti poukaz na čtyřměsíční pobyt ve tmě.“ Pokud má určité intimní problémy, můžete mu říct, že slavný rakouský jogín, který už dvaačtyřicet let nejedl, spolu se svými žáky umí léčit hemeroidy na dálku pomocí společně koncentrované a cílené kvantové energie: „Kdyby tě někdy bolela p*del z příliš mnoho čchi, tak se to dá řešit!“ A ultimátní vrchol: pořiďte mu kvantový náramek proti ztrátě semene. „Údajně ušetříš až tři litry ročně!“ Všechno se dá nafejkovat, koupíte mu pochopitelně libovolnou cetku za pade, nebo vám kamarád grafik vyrobí luxusní voucher, ale když to zabalíte do luxusní krabičky vykládané sametem, tak to bude hodně působivé. No, a kdyby náhodou cokoliv z toho vzal vážně, tak ho pošlete na úvodní kurz jógy pánevního dna pro muže a okamžitě se odstěhujte. Tohle prostě nemůže dopadnout dobře.
ChatGPT
Kláro, z vašeho popisu je cítit směs strachu, lásky, únavy a hlavně nejistoty, jestli se ještě díváte na člověka, se kterým jste plánovala život, nebo na někoho úplně jiného. A to je samo o sobě těžké. Ne proto, že by ezo nebo spiritualita byly špatné – lidem to někdy pomůže najít klid, směr, rutinu. Problém je, když se z toho stane uzavřený svět, který postupně nahradí realitu, společné zvyky, intimitu a vlastně i vztah jako takový. Přesně to, co popisujete: algoritmy jako inkubátor nových „pravd“, rituály místo všedních věcí, tajemno místo dialogu. Důležité je: tohle jste nezpůsobila vy a není vaší odpovědností to sama „napravovat“. Když přemýšlíte, jestli jde o psychózu, nejste hysterická. U některých lidí se náhlý únik do esoteriky opravdu může stát způsobem, jak si stabilizovat chaos nebo úzkost. Neříkám, že to je váš případ – jen že to, co vidíte, je skutečná změna chování, a vaše reakce je úplně legitimní.
A co s tím? Zkuste rozhovor ne o jeho „pravdách“, ale o dopadu na vztah. Co vás zraňuje, co ve vztahu mizí, čeho se bojíte. Vynechte argumenty o vědě a racionalitě. Místo „to je nesmysl“ zkuste „já se v tom necítím bezpečně/ sama/odstrčená“. Nemusí přestat věřit na čchi, aby váš vztah fungoval. Ale musí být ochotný neprojektovat své přesvědčení do vašeho života. Jestli si může meditovat, ale nebude vám „léčit“ migrény rukama, jestli může číst o energii, ale nebude vám vypínat wifi nebo říkat, jak máte žít. Pokud tohle nejde, pak nejde o víru – jde o kontrolu (byť v dobrém úmyslu).
A zvažte, jestli s takovým člověkem opravdu chcete děti. Ne proto, že je „ezoterik“, ale protože není stabilní. Dítě není projekt, který unese nejistotu a rychle se měnící svět. Partner, u kterého nevíte, jakou realitu bude zítra vyznávat, je pro budoucí rodinu risk. Je fér si to přiznat. Můžete mu jemně doporučit, aby s někým mluvil – terapeut, psycholog, kdokoliv, kdo není z jeho ezo bubliny. Ale po rozchodu už nebudete jeho průvodcem. Lidi se většinou probudí až ve chvíli, kdy realita narazí do jejich konstrukce. Vy ten náraz zařídit nemusíte. Měli jste pěkný vztah. A možná ho pořád máte, někde pod vrstvami „zlaté květiny a varlatového dýchání“. Ale i krásné vztahy se někdy rozpadnou, když se partneři začnou dívat na svět tak rozdílně, že se už nevidí navzájem. Držte se hlavního kompasu: „Můžu být v tomhle vztahu dlouhodobě sama sebou?“ Pokud je odpověď ne, pak váš strach z rozchodu je jen dočasná bolest. Strach z dalších let v realitě, která není vaše, je bolest trvalá.
