fbpx

Nesamostatní muži snižují ženské libido: Žijete s přerostlým dítětem? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Neví, jak zapnout pračku nebo ustlat postel. Neumí se postarat sám o sebe, natož o vlastní děti. Je jasné, že vaše touha po něm klesá, a nejste v tom sama. Existuje ale řešení?

Zveřejněno: 22. 4. 2023

Devětadvacetiletá Londýňanka Lianne si pamatuje, že v den, kdy se před šesti lety nastěhovala ke svému dnes již bývalému příteli, plakala. Nebylo to, jak byste možná čekali, z nadšení nebo radosti, ale spíše proto, že jí okamžitě došlo, že od té chvíle se o vše v jejich životě i domácnosti bude muset starat ona.

Během prvního roku společného soužití se její obavy naplnily. „Došlo mi, že je to jen dítě v těle dospělého chlapa, že neumí používat pračku ani stlát postel,“ vzpomíná Lianne. A přestože měl nějakou snahu se v domácích pracích zlepšit, prostě „nevypadal, že by toho byl schopen“. Zlomil její oblíbený nůž, vytopil kuchyň, několikrát málem zapálil byt a ztrácel se na třídenní flámy. „Zdálo se, že se cítí špatně, ale svou neznalost omlouval tím, že rodiče od něj pomoc s domácími pracemi nikdy neočekávali,“ říká. „Přitom se ale od rodičů odstěhoval už sedm let předtím.“

Takové chování a související množství výmluv bude pravděpodobně povědomé mnoha lidem, kteří žili s cis heterosexuálními muži. I když nejen s nimi – ale o tom až později.

Tito „dětští muži“, a patří mezi ně i tzv. mamánci, se vyznačují řadou dětských rysů, včetně toho, že si „nevšímají“, že je třeba umýt nádobí nebo vysypat odpadkový koš, a když něco z toho nakonec udělají, ohánějí se vlastní neschopností. Neocení emoční ani fyzickou péči, kterou jim partnerka poskytuje, a obecně jsou bezradní, pokud jde o péči o sebe a někdy i o vlastní děti.

Ženské libido v ohrožení

Nyní tento jev oficiálně potvrdila věda. Nedávná studie, publikovaná v odborném časopise Archives of Sexual Behaviour, zjistila, že „dětští muži“ nejenže existují, ale svou neschopností dokonce zabíjejí ženské libido.

Vědci z univerzit v Kanadě a Austrálii se rozhodli zkoumat, zda by tato nerovnost v partnerském vztahu mužů a žen moha být důvodem toho, proč mnoho žen uvádí nízkou sexuální touhu. Zjistili totiž, že pokud ženy vykonávají více domácích prací než jejich partner, mají tendenci ho vnímat jako závislé dítě. Není překvapivé, že právě to jejich sexuální touhu snižuje. Přetrvávající nerovnost v domácích pracích byla dokonce uváděna jako důvod, proč ženy podávají žádost o rozvod častěji než muži. (Podle nedávných statistik ženy vykonávají o 60 % více neplacené práce než muži).

Problém s předsudky

Podle autorů studie nebyla tato dynamika až doteď zkoumána v souvislosti se sexuálním uspokojením nebo touhou žen ve vztazích. Emily Harrisová, jedna z výzkumnic, říká, že důvodem je několik nevyslovených předsudků o sexuální touze žen: „Jedním z nich je fakt, že nízká [sexuální] touha je způsobena individuálními faktory, jako jsou hormony a stres, nebo obecnými faktory vztahu, jako jsou konflikty a nespokojenost. Těmto předpokladům však uniká širší kontext genderové nerovnosti.“

Ženy častěji zastávají roli pečovatelky. To může vést k emocionálnímu a fyzickému vyhoření, jinak známému jako „syndrom lidského dárce,“ které potenciálně způsobuje odpor vůči partnerovi.

Další ze spoluautorů Sari van Andersová dodává, že mnoho lidí navíc v těchto předsudcích nachází útěchu. „Může se zdát, že je snadnější změnit hormony nebo vyzkoušet techniky snižování stresu než řešit problémy strukturální nerovnosti,“ říká.

Jako jeho máma

Spojitost mezi „dětským mužem“ a nízkým libidem potvrzuje mnoho žen, které s těmito muži chodily, nebo s nimi žily. „Po šesti měsících soužití nám úplně vymizela sexuální touha,“ prozrazuje Lianne. „Už jsem ho nedokázala brát vážně a nesnášela jsem svou roli v našem vztahu. Připadala jsem si jako jeho máma.“ Přestože je nyní v mnohem šťastnějším a vyrovnanějším vztahu, Lianne říká, že vztah s nedospělým mužem ovlivnil její názor na to, zda reálně mít děti. „Nedokážu si představit, že bych strávila více než dvě desetiletí tím, že bych se starala o někoho, kdo si neváží mé práce,“ říká.

Emme Wittová, osmačtyřicetiletá spisovatelka z Los Angeles, ví, jaké to je starat se současně o děti a vlastního muže. Dětské chování jejího bývalého manžela – konkrétně jeho nedostatečná podpora v domácnosti – ji začalo trápit až ve chvíli, kdy měli děti. „Najednou jsem si uvědomila, že mám na starosti nejen domácnost, ale i veškerou výchovu dětí,“ říká. „Musela jsem naše děti ukáznit sama, můj bývalý se totiž odplížil do ložnice, když vyváděly. Bylo to vyčerpávající.“

Stejně jako Lianne i Emme zjistila, že chování jejího bývalého zabilo její sexuální zájem o něj. Nakonec měli manželství bez sexu. „Teď, když jsem s naprosto schopným mužem, toužím i po sexu s ním, protože mě přitahuje, jak se ke mně chová,“ říká. „Vnímám ho jako plnohodnotného dospělého člověka. Ne jako kluka, o kterého se musím starat.“

Plané řeči

Jedním z klíčových vzorců chování „dětského muže“ se zdá být chvilkové naslouchání partnerčiným stížnostem, spojené s krátkodobou změnou chování a následné navrácení k dřívějším zvyklostem.

„Když jsem začala se svými výtkami, velmi se omlouval a cítil se provinile, že na mě padá veškerá tíha domácích prací,“ říká o svém, nyní již bývalém, příteli čtyřiadvacetiletá Katie z Nevady. „Myslím, že právě kvůli pocitu viny se snažil několik týdnů pomáhat. Ale když si uvědomil, že to vyžaduje soustavnou práci a úsilí, vzdal to. Tolikrát mi říkal, že se změní, ale nikdy to neudělal.“

Genderové stereotypy od dětství

A nyní velká otázka: Proč se to děje? Londýnská psychoterapeutka Jordan Dixonová říká: „Mnoho lidí má problém postarat se o sebe jak emocionálně, tak fyzicky. Tento boj se odehrává především ve vztahu k sobě samým a pak, světe, div se, v našich intimních vztazích s druhými.“ To může pramenit ze vztahů a vzorců, které si osvojíme v dětství.

Dixonová odmítá označení „dětský muž“. Místo toho dává přednost termínu „dospělé dítě“, protože, jak říká, dítětem ve vztahu může být kdokoli bez ohledu na pohlaví a sexualitu. Přesto si všímá, že tato dynamika často vychází z genderových očekávání.

Dixonová vysvětluje, že muži často čelí většímu společenskému tlaku na přizpůsobení se konvenčnímu chování v rámci genderových rolí, které v jejich případě v minulosti nezahrnovalo práci v domácnosti.

Mnohé studie zároveň ukázaly, že ženy častěji zastávají roli pečovatelky. Důvodem je společenské očekávání, že tu budou spíše pro druhé než samy pro sebe, jak tvrdí Simone de Beauvoir v knize Druhé pohlaví. Dixonová vysvětluje, že to může vést k „emocionálnímu a fyzickému vyhoření, jinak známému jako syndrom lidského dárce,“ které potenciálně způsobuje odpor vůči partnerovi.

Rozchod na obzoru?

Takže jaké je řešení pro ty, kteří chodí s dospělým dítětem, zejména pokud se s ním, navzdory všemu, nechtějí rozejít? V takové situaci se ocitla dvaadvacetiletá Annie z Velké Británie. Poté, co se na začátku roku nastěhovala ke svému příteli, zjistila, že nejenže hraje videohry až do brzkých ranních hodin, ale není schopen vykonávat žádné domácí práce. Aby toho nebylo málo, špatně snáší kritiku, i když je pro něj nebo jejich vztah konstruktivní.

Stojí za to zvážit, zda dynamiku vztahu částečně nepodněcuje to, že na sebe lidé berou roli rodiče/pečovatele, a tím umožňují chování à la dospělé dítě. V takovém případě by mohlo být užitečné provést kompletní přehodnocení všech aspektů vztahu včetně toho, jak vnímají oba partneři sami sebe. 

„Vnímá ji jako osobní útok,“ říká Annie, která toto téma několikrát nadhodila. Dokonce už navrhla metody, jak rozdělení domácích prací zvládnout, ale zatím bezvýsledně. „Cítím se kvůli tomu demotivovaná,“ říká. „Pořád mi na něm záleží a mám ho ráda, ale cítím, jak zájem z mé strany klesá. Postupně se od něj vzdaluji.“ Annie prozatím přišla s řešením, které asi nebude tím nejlepším: „Prostě po něm nějakou dobu nebudu uklízet a uvidím, co se stane.“

Možné řešení

Pokud jde o názor odborníka, podle Dixonové stojí za to zvážit, zda dynamiku vztahu částečně nepodněcuje to, že na sebe lidé berou roli rodiče/pečovatele, a tím umožňují chování à la dospělé dítě. V takovém případě by mohlo být užitečné provést kompletní přehodnocení všech aspektů vztahu včetně toho, jak vnímají oba partneři sami sebe. Pokud to nepomůže, jako to nepomohlo mnoha lidem citovaným v tomto článku, možná je vhodné poradit se s terapeutem. Pokud je problém příliš zakořeněný, je třeba přehodnotit vztah jako takový.

Pokud jde o samotné „dětské muže“, existuje poměrně jednoduché řešení. „Muži by měli převzít spravedlivý podíl práce v domácnosti,“ říká Harrisová. „To znamená kriticky se zamyslet nad tím, v čem na své partnerky spoléhají, včetně plánování společenských akcí a poskytování emocionální podpory sobě i dětem.“

Van Andersová dodává, že muži by měli tyto změny podporovat také u ostatních mužů. „Díky tomu budou vztahy rovnocennější a budou odrážet hodnoty, o které bychom měli všichni usilovat. Navíc s potenciálním bonusem v podobě lepších sexuálních zážitků.“ 

Související…

Gender pain gap: Mužská bolest má přednost
Olivie Doleželová

foto: Shutterstock , zdroj: Vice

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...