fbpx

Psychologické výhody dojíždění do zaměstnání: Bez něj nám hrozí stres i vyhoření 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Cesta z domova do zaměstnání a zpět představuje mnohem více než jen obyčejný přesun z bodu A do bodu B

Zveřejněno: 27. 2. 2023

Dojíždění do zaměstnání se nám na první pohled může jevit jako naprostá ztráta času a také jako něco, čemu bychom se ve většině případů raději obloukem vyhnuli. Kdo by chtěl brzy ráno trčet v dopravních zácpách nebo se mačkat v přeplněné městské hromadné dopravě, když se možnost práce z domova v posledních letech stává pro řadu pozic standardem? Pokud ale mezi prací a domovem nemáme příležitost k náležitému přechodu z jednoho do druhého, může to mít velice neblahý vliv na naši psychiku.

Žádoucí vakuum

Z průzkumu, zpracovaného společností Instant Research, vyplývá, že v České republice nezabere většině lidí cesta do práce více než půl hodiny. Třetina z nich se do zaměstnání dokáže dostat do 15 minut. Pokud tyto výsledky srovnáme se statistikami amerických výzkumů, pracovníci z USA většinou stráví na cestě tam a zpět téměř hodinu. Skoro desetina Američanů pak stráví dojížděním více než dvě hodiny denně. Čas strávený na cestě ale není nutně hlavním faktorem, který naši psychiku ovlivňuje. Je to samotný koncept přechodu z jednoho místa na druhé a oddělení osobního života od pracovního.

Doktorka Kristie McAlpineová a doktor Matthew M. Piszczek se psychologickému dopadu dojíždění věnují v nové studii, publikované v akademickém magazínu The Conversation. Podle nich je cesta do zaměstnání zdrojem tzv. liminálního prostoru. V tomto prostoru si můžeme dopřát čas v jakémsi vakuu mezi zaměstnáním a osobním životem. Také nám dopřává možnost psychicky se zotavit z práce a mentálně se přeorientovat na příjezd domů.

Ač pro někoho může permanentní home office představovat ideální pracovní režim, řada lidí si na tuto formu může zvykat velice obtížně. A v mnoha případech se to promítne do jejich psychického rozpoložení nebo i pracovních výsledků.

V případě přechodu na home office lidé tuto automatickou podporu  ztrácí, což posléze může jejich každodenní procesy negativně ovlivnit. Pokud ztratíme možnost prožít mentální přeřazení z pracovního stupně na osobní, může docházet k roztříštění a prolínání rolí. To může velice jednoduše vést ke zvýšení hladiny stresu a v některých případech pozvolně přejde až do vyhoření.

Potvrzená fakta

McAlpineová a Piszczek společně s týmem odborníků vytvořili model liminálního prostoru, charakteristického pro typického dojíždějícího amerického pracovníka. Ve studii se zaměřili na dva konkrétní kognitivní procesy, a to psychologické odpoutání od role v zaměstnání a následné psychologické zotavování z ní. Vytvořený model potvrdil, že liminální prostor skutečně je příležitostí, jak se od pracovní role odpoutat a zotavit se z ní.

Z výzkumu zároveň vyplývá, že vliv liminálního prostoru se liší pro lidi dojíždějící do práce autem, nebo například vlakem. Zatímco řidič osobního automobilu musí po dobu trvání cesty nepřetržitě věnovat pozornost dopravnímu provozu, člověk cestující vlakem má mnohem větší prostor pro relaxaci a jeho jedinou povinností je vystoupit včas anebo ukázat jízdenku průvodčímu.

Aby tento koncepční model potvrdili v praxi, testovali výzkumníci osmdesát zaměstnanců různých univerzit v navazující studii, která zatím nebyla publikována. Zaměstnanci dostali za úkol vyplnit dva dotazníky, jeden ráno a jeden večer. Dotazováni byli na charakteristiky jejich cesty do zaměstnání a zpět, konkrétně zda byli schopni během dojíždění tzv. vypnout od práce a jestli se po návratu domů cítili emočně vyčerpáni. Většina účastníků výzkumu pak potvrdila, že čas na cestách opravdu věnují psychickému přechodu do pracovní role a posléze k zotavení se z pracovního dne.

A co když nedojíždíte?

Ač pro někoho může permanentní home office představovat ideální pracovní režim, řada lidí si na tuto formu může zvykat velice obtížně. A v mnoha případech se to promítne do jejich psychického rozpoložení nebo i pracovních výsledků. Americký deník The Washington Post zveřejnil zpověď ženy, která byla v důsledku pandemie donucena pracovat z domova, a na konci každého dne pravidelně usedla do zaparkovaného auta před svým domem, aby si alespoň na čtvrt hodinky mohla vynahradit trochu osobního času, na který byla během dojíždění zvyklá.

Něco podobného odborníci doporučují pro lidi, kteří pracují permanentně nebo převážně na dálku. Tedy vytvořit si nějaký vlastní liminální prostor, který bude sloužit pro přechod a zotavení. Pomoci může například patnáctiminutová procházka v místě vašeho bydliště, a to vždy před začátkem pracovního dne a po jeho skončení. V těchto chvílích se snažte vyhnout jakýmkoliv myšlenkám spojeným s vaším zaměstnáním a věnujte čas například poslechu oblíbené hudby, podcastu nebo telefonátu s přítelem.

Související…

Je chození do práce s nemocí opět normou? Poučme se z pandemie, radí odbornice
Dominika Glaserová

foto: Shutterstock , zdroj: The Conversation

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...