fbpx

Ne já, to alkohol. Jak moc jsme zodpovědní za to, co spácháme v opilosti? 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Jak známo, s alkoholem padají zábrany a my děláme věci, které by nás ve střízlivosti ani nenapadly. Jsme to ale ještě vůbec my?

Zveřejněno: 20. 12. 2022

Bez alkoholu jste milou a bezproblémovou osobou, ale jakmile se trochu víc napijete, stává se z vás zuřivá saň? Nejste v tom sami. Podobné zkušenosti popisuje řada lidí, kteří to s alkoholem občas trochu přeženou. „S přítelem se normálně prakticky nehádáme. Jakmile ale spolu jdeme pít, skončí fajn večer skoro pokaždé hádkou,“ popisuje třiadvacetiletá Jana. Můžeme se v takovém případě na alkohol vymlouvat? Podle psychiatra, který se specializuje na léčbu návykových nemocí, Mudr. Karla Nešpora, CSc. ani náhodou. „Opilost není polehčující okolnost ani z morálního a praktického hlediska. Je to právě naopak. Člověk, který se často opíjí, není vhodný ani jako partner, ani jako spolupracovník,“ vysvětluje.

Opilostí k agresivitě

Stalo se vám někdy, že jste v opilosti někomu zbytečně nadávali, nebo byli dokonce fyzicky agresivní? Opět se nejedná o nic výjimečného. „Dvě třetiny případů domácího násilí se v Česku dějí za situace, kdy jsou partneři pod vlivem alkoholu. K většině těchto případů by jinak nedošlo, protože agresor by si uvědomil následky, krotil se a jeho oběť by byla opatrnější,“ tvrdí Nešpor. Po vystřízlivění pak nezřídka nastupují výčitky svědomí. „Povahová změna, kterou alkohol působí, není trvalá. Díky dlouhodobé abstinenci se z násilníků stávají docela milí lidé. Opíjející se ženy, za které se příbuzní stydí, se mění v hodné manželky, maminky a babičky,“ dodává.

Alkohol potom může zapříčinit, že se i v situacích, v nichž se normálně cítíme jistí, nechtěně dopustíme přešlapu. „To, jak působí alkohol na psychiku, lze ilustrovat na řízení. I velmi zkušený řidič může místo brzdy sešlápnout plyn, když má v krvi nějaké to procento promile,“ dává za příklad psychiatr.

Alkohol jako společenský návyk

Pokud se ve výše popsaných situacích poznáváte, měli byste zvážit omezení alkoholu, úplnou abstinenci, případně návštěvu odborníka. Obzvláště v českém prostředí se však není mnohdy snadné alkoholu zcela vzdát. Ve spotřebě piva jsme dlouhodobě první na světě. Zkušenosti s alkoholem získávají děti již na základní škole. Pití jako náplň volného času je přitom ve společnosti natolik rozšířené, že „nalévání pod dozorem“ praktikují i někteří rodiče. „V mých třinácti letech mi rodiče na dovolené nalévali víno. Tvrdili, že je lepší, když se poprvé opiju s nimi, než abych to zkoušela někde se svými spolužáky. Paradoxně mi to tehdy vůbec nechutnalo,“ říká dnes téměř třicetiletá Alice. Podobných příkladů bychom určitě ve svém okolí našli více.

Opilost není polehčující okolnost ani z morálního ani z praktického hlediska. Je to právě naopak.

Alkohol přitom nemusí mít vždy destruktivní účinky. U těch stydlivějších dochází díky odbourání zábran ke snazšímu sociálnímu kontaktu, v určité míře může dokonce povzbuzovat sexuální apetit. V případě, že svou míru překročíme, ale může vést větší uvolněnost až k agresivitě a výkon v sexu se stane zhola nemožným.

Podobně jako u kouření pak představuje pití u řady lidí sociální návyk. V zaměstnání chodíte na cigaretu, protože o pauze to tak dělají všichni. Stejně tak si jdete hromadně sednout na pivo, jakmile pracovní doba skončí. Abstinovat ve společnosti, kde je posezení v hospodě bráno jako běžná forma styku s přáteli, se potom může jevit jako nadlidský úkol.

Když je problém vážný...

Jak je možné, že někdo se motá už po jedné skleničce vína, zatímco jiný vypije celou láhev, aniž by se na něm účinek alkoholu projevil? Je to způsobeno tím, že na každého působí jinak. Univerzální bezpečná dávka konzumace proto neexistuje. Stoprocentně se ale poznají příznaky počínajícího alkoholismu, jakými je například: velmi silná touha se napít, ztráta sebekontroly, zvyšování dávek alkoholu, problémy v práci, s rodinou, přáteli nebo takzvané odvykací účinky, mezi které patří nervozita, stres a bušení srdce. Ačkoliv si všechny tyto negativní aspekty člověk uvědomuje, pokračuje v něm dál.

 

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...