Přátelé na první pohled? To úplně neplatí. Mnohem zásadnější roli hraje čich

Když se dva lidé poprvé setkají, někdy to okamžitě „klikne“. To je, v případě romantických vztahů, taková ta „láska na první pohled“. Přátelství se však podle studie, která byla nedávno publikovaná v magazínu Science Advances, opírá o zcela jiný podnět a tím je tělesný pach.

Některé ze vzájemných podobností, které jsou pro pozdější vznik přátelství jedním z předpokladů, jsou zjevné. Třeba věk nebo vzdělání. U jiných předpokladů, jako jsou charakteristika osobnosti, hodnoty, vzorce neurální aktivity nebo genetická výbava, to tak jednoduché není. Jak někdo může tolik proměnných posoudit během několika minut prvního setkání? Odpověď nám neposkytne nikdo jiný než velmistři přátelství, tedy psi.

Při setkání s novým člověkem se většina psů nezdržuje zbytečnými gesty a rovnou zapojí jediný smyslový orgán, který je přímo napojen na emoční centrum v mozku. Čenich. Všimli jste si, že každý pes vás nejprve z větší nebo menší vzdálenosti opatrně očichá, než se rozhodne, jak se k vám bude chovat, že? Jasno má po chvíli a dá vám to najevo. Buď radostně zavrtí ocasem, zavrčí pro výstrahu, nebo vás ignoruje. A takto to má většina savců.

Darwin i Freud se mýlili

Charles Darwin tvrdil, že „čich má pro lidi extrémně malý význam, pokud vůbec nějaký“. Sigmund Freud prohlásil, že ztráta zájmu lidí o pachy byla nedílnou součástí evolučního vývoje ve fázi vzpřímeného držení těla a civilizovaného chování. Freud interpretoval jakýkoli zájem o tělesný pach jako symptom psychiatrické poruchy. Tento pohled se však nyní rychle mění.

Lidé využívají čich při posuzování člověka, se kterým se setkají, stejně jako psi. Podvědomě vyhodnotí vzájemné podobnosti a odhadnou, jestli je s danou osobou může v budoucnu pojit přátelství.

Inbal Ravrebyová, postgraduální studentka na Weizmann Institute of Science v Izraeli, přišla s hypotézou, že stejně jako psi využívají čich i lidé. Její studie z roku 2020 odhalila, že lidé častěji podvědomě očichávají osoby stejného pohlaví než osoby pohlaví opačného. Ravrebyová se domnívá, že se to děje, protože podvědomě zkoumáme a hledáme podobnosti s danou osobou. Jinými slovy, pokud někdo voní podobně, potenciál pro vznik přátelství je velmi vysoký.

Co je klikací přátelství

Pro „přátelství na první pohled“ neexistuje ve vědecké komunitě žádná formální definice. Jinými slovy, nikdo zatím neurčil, zda jde o univerzální sociální zkušenost, kterou lze definovat, nebo o lingvistický obrat, který v reálném životě prožívají lidé odlišně. Aby zjistili, zda jsou tato „klikací přátelství“ skutečná, Ravrebyová a její tým oslovili 235 lidí průměrného věku 26 let a požádali je, aby definovali „klikací přátelství“ svými vlastními slovy.

Deset účastníků vůbec netušilo, o čem výzkumníci mluví. Ostatních 225 účastníků však mělo o tomto fenoménu velmi podobné představy, přičemž 137 ho definovalo jako „přátelství, které vzniká okamžitě při setkání“. Další časté definice zahrnovaly formulace jako „chemie“ a „být na stejné vlnové délce“. To potvrdilo, že „klikací přátelství“ je skutečnou společenskou vazbou.

Kámoš na první počuch

V další fázi však vědce čekal náročný úkol: stanovit, jestli „klikací přátelé“ skutečně voní podobně. Po dobu šesti měsíců publikovali na billboardech a sociálních sítích vzkaz, že hledají přátele, kteří své první setkání popisují právě jako ono „kliknutí“. Přihlásilo se celkem 20 párů klikacích přátel stejného pohlaví, deset mužských a deset ženských, kterým bylo průměrně 25 let a s průměrnou dobou trvání přátelství šest let.

Všichni přihlášení souhlasili s tím, že (za striktních podmínek) odevzdají svůj tělesný pach k dalšímu výzkumu. Obdrželi neparfémované mýdlo, kterým se měli každý večer umýt, a byli zároveň instruováni, aby se vyhnuli jiné, parfémované kosmetice. Účastníci výzkumu také dostali bavlněné tričko, které měli po každém osprchování po dobu nejméně šesti hodin nosit na sobě. Po dobu 48 hodin se také měli vyhýbat potravinám, které silně ovlivňují tělesný pach, jako je kari, chřest a česnek. Vědci následně trička sesbírali a uložili do mrazáku, aby ztráta tělesného pachu byla minimální.

Ravrebyová, takto vybavená mrazákem plným špinavých triček, naverbovala 24 dalších dobrovolníků, aby každé triko očichali a ohodnotili je podle příjemnosti, intenzity, sexuální přitažlivosti a temperamentu. Profily odevzdaných pachů vytvořili vědci i pomocí eNose, což je nejmodernější přístroj na chemickou analýzu pachů. Výsledky vygenerované dobrovolníky i přístrojem eNose odhalily, že vůně „klikacích přátel“ je výrazně podobnější než u ostatních dárců.

Pokud se tedy z druhé strany u podobně „zavánějících lidí“ rozvine přátelství na první „počuch“ a eNose dokáže identifikovat, kteří lidé mají podobné chemické profily tělesného pachu, pak by teoreticky mohla Ravrebyová použít eNose k předpovědím, zda můžou být dosud cizí lidé přáteli na první přičichnutí.